Aktualizace
Aktualizované sekce od 21.03.2024 do 28.03.2024
|
Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 198 nalezených)
„Bílá" kolonie u Dolu Jindřich v Karviné-Dolech patřila k nejstarším. Stavěli ji ke konci 19. století na rovině, na prostranství mezi panským dvorem a Jindřichovou šachtou. Po desítky let, kdy havíři z Jindřichovy a Františkovy jámy ubírali postupně kamenným hlubinám uhlí, měnilo se okolí kolonie, měnila se i kolonie sama. Rovina, na které kolonie stála, měnila se postupně v padesátých letech minulého století v dolinu, na jejíchž svazích praskaly a křivily se zdi i okna, lidé utíkali z polorozpadlých domků a zase se do nich vraceli, když zedníci zamazali puklinu a vsadili nová okna. Tak v jediném domku bylo možno najít okna i dveře všelijak porovnané, střechy baráku prohnuté, na verandách stupně. Za panským dvorem narostla halda ze sousedního Dolu Hohenegger (1. Máj), propadlá pole zatopil rybník, vyrostla jindřišská halda.
V Karviné a Havířově rostou ulice nových domů pro havíře a „bílá" kolonie se stává pamětníkem dávných let, vzpomínkovým zápisníkem havířského století.
| Autor: administrator |
Vydáno dne 03. 02. 2009 | 2497 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Po průzkumnickém období budování štol a kutacích jam, kdy v okolí Ostravy bylo hlavně ve 30. letech 19. století vyhloubeno okolo 300 kutacích jam, se dobývání ujímá rakouský stát. V roce 1 843 se začala hloubit v Michálkovicích kutací průzkumná jáma (pozdější jáma Ferdinandova). V roce 1845 dostala název Hlavní jáma a byla nejdůležitější jámou na katastrálním území Michálkovic. Pak přišla privatizace a 15. prosince 1856 jámu kupuje Severní dráha Ferdinandova, aby si zajistila vlastní zdroj uhlí pro železniční dopravu mezi Vídní, Moravou a Haličí. V té době dostává lokalita svůj název, název spojený s Habsburkem Ferdinandem Dobrotivým.
Jáma byla vyhloubena do hloubky 135 m a vyztužena dřevem. V roce 1882 postih jámu požár a byla zničena do té míry, že její rekonstrukce neměla smysl. Také technický pokrok umožnil výkonnější větrání dolů, takže jednotlivé jámy se mohly budovat ve větších vzdálenostech. Jámu nahradil Důl Michal, pozdější Petr Cingr, dnešní Národní kulturní památka. Tento důl těžil uhlí do 15.4.1994. Jáma Ferdinand byla v letech 1885-1886 zasypána.
| Autor: Karel Sliva |
Vydáno dne 01. 02. 2009 | 2309 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Slezsko patřilo k zemím s velikým nerostným bohatstvím. Již od doby kamenné se těžil nefrit a serpentin v Dolním Slezsku v okolí hory Šlenzy. V okolí Kladsku se těžila měď a cín a vyráběl se bronz. Podél Odry se na 17 místech v zemních výhních vyrábělo železo. Ve 2. polovině 1. tisíciletí se na řekách Bóbru, Knize, Kaczavě v nynějším polském a Olešničce, Prudniku, Černé, Bílé a Prostřední Opavě a Opavici v nynějším českém Slezsku rýžovalo zlato. K hlubinnému dobývání zlata se přistoupilo v Horním Benešově v roce 1247, Zlotoryjí 1331, ve Zlatých Horách 1339. Stříbro se dobývalo od roku 1136 u Bytomi. Dále se dobývalo u Turnovských Hor u Javoru, v Kladsku a Valbřichu. Doprovázelo zlato ve výše jmenovaných lokalitách. Od 16. a 17. století se pozornost přesouvá k těžbě železných rud. Rozsah jejich nalezišť je daleko větší v oblasti okolí Opole, Turnovských Hor a Bytomi na východě a severního podhůří Krkonoš na západě v nynější polské části Slezska. V českém Slezsku je to Bruntálsko 1328, Jesenicko 1405 a Pobeskydí 16. století. Postupně vznikají lesní hutě a hamry, které se opírají o dřevouhelnou palivovou základnu. U Bytomi se dobývá i zinek.
| Autor: Karel Sliva |
Vydáno dne 22. 01. 2009 | 2188 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Z historie těžní věže příbramské šachty 19
V knize Příbramské a jiné hornické historky se píše, že těžní věž šachty 19 byla betonová. Ten termín se vžil, ale nosná konstrukce věže byla ocelová, a ta pak byla kvůli tepelné izolaci obložena betonovými panely. Dovolte mi, abych vám sdělil něco z historie této netradiční těžní věže. Počátkem 60. let bylo rozhodnuto o tzv. severovýchodním křídle příbramského uranového ložiska a o urychleném vybudování šachty 19. Její koncepce spočívala v instalaci dvou těžních strojů, a to hlavního čtyřlanového lanovnicového systému Koepe 4K4000 ve věži a bubnového pozemního 1B3212.
Tlak na termín výstavby byl obrovský, jenže náš „dvorní“ dodavatel zařízení důlní vertikální dopravy–VHJ ČKD Praha však neuznával bezvýhradnou preferenci uranu jako před lety a už měl výrobní kapacity nasmlouvané popředu. Ukázalo se, že hlavní překážkou rychlé výstavby bude dodávka těžní věže a z dodací doby 48 měsíců činila asi 40 měsíců příprava výroby, zejména její projektování.
| Autor: Otto Hejnic DIAMO |
Vydáno dne 08. 01. 2009 | 4222 přečtení |
Počet komentářů: 2 |
Přidat komentář |
NEJDELŠÍ USKUTEČNĚNÝ DÁLKOVÝ POCHOD KLADENSKÝM PODZEMÍM
V rámci koncentračního programu kladenských dolů došlo 2, března 1979 k prorážce spojovacího překopu mezi doly Mayrau a Ronna, tehdy Gottwald II ve Vinařících a Gottwald III. ve Švermově. Tím se otevřela možnost uskutečnit určitou sportovně - propagační akci. Dnes bychom to nazvali akcí "montanistické turistiky".
Bylo možno projít z nejzápadnějšího a nejmladšího velkodolu Nosek, původně Jaroslav v Tuchlovicích (hlouben 1941 - 49) na nejstarší provozovaný velkodůl Zápotocký v Dubí, původně jáma František Josef (1867 - 72). Byl to pochod celou centrální částí kladenského revíru od západu k východu.
Akce byla nazvána "20000 metrů podzemím"
| Autor: administrator |
Vydáno dne 06. 01. 2009 | 3140 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
KOLÉBKA ÚZKOPOKOSOVÝCH KOMBAJNŮ V OKR
(věnováno vzpomínce na Ing. Lubomíra Jaška)
Když se mi po značných peripetiích podařilo nastoupit po absolvování VŠB na Důl Čs. Pionýr, byl jsem nesmírně rád, že budu pracovat právě na tomto dole. Absolvoval jsem zde povinnou praxi, chodil na brigády, znal zde hodně lidí. To hlavní, co mě přitahovalo k tomuto dolu, byl rozvoj elektrifikace a s tím spojena mechanizace dobývacích prací.
Spolu se mnou posílil řady nových inženýrů také Ing. Lubomír Jašek, absolvent Strojní fakulty. Byl urostlý, vysoký (přerůstal nás téměř o celou hlavu), blondýn, který budil zájem děvčat. Svým sebevědomým vystupováním budil respekt okolí. Byl přirozeně lidský, slušný, a jak se dnes hodnotí, byl komunikativní. Byl zařazen jako mechanik úseku. Čeho jsem si na něm velice vážil, byl jeho přístup k podřízeným. Oproti velké většině svých kolegů ve stejných funkcích řídil ve svém úseku nejen stroje a patřičná zařízení, ale věnoval se především řízení lidí.
| Autor: administrator |
Vydáno dne 02. 01. 2009 | 2378 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Dlouhých 28 let uplynulo od zahájení hloubení jam Dolu Jiří (Georgschacht) v Moravské Ostravě do doby, než šachta vydala první uhlí. Těžba pak trvala neobvykle krátkou dobu – pouze 29 let.
Důl založila v roce 1870 Severní dráha Ferdinandova. Nacházel se v prostoru nynější Cihelní ulice, těsně před podjezdem železniční tratě Ostrava–Frýdlant. n. O. v Přívoze.
Název důl dostal podle Georga Plankeho, člena správní rady Severní dráhy Ferdinandovy. V době založení šachty panovalo údobí uhelné konjunktury. Těžní i výdušná jáma se začaly hloubit v roce založení dolu. Jeho výstavbu řídila správa Dolu Jindřich.
POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY
| Autor: Vítězslav Hettenberger |
Vydáno dne 19. 11. 2008 | 8936 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Před druhou světovou válkou jednotlivé doly žádné závodní kluby neměly. Téměř všechny však měly dechové orchestry nebo menší kapely, které účinkovaly na různých slavnostech.
Na Dole Hlubina byla dechová hudba již od roku 1922, která hrávala na plesech, tanečních zábavách, pohřbech a průvodech. Tato dechová hudba si držela svou uměleckou úroveň a byla velmi žádaná. Během okupace převzal dechovou hudbu ing. Edvín Bartoš (pozdější závodní Dolu Hlubina a ředitel Trustu Ostrava jih) a navíc sestavil ze zaměstnanců a dalších zájemců pěvecký sbor. Zkoušelo se v nepříznivých podmínkách na hornické ubytovně v Hlubinské osadě. Když Němci veškerou kulturní činnost českých souborů zastavili, tehdejší německý závodní Dolu Hlubina dr. ing. Schmidt zařídil, že dechová hudba mohla vystupovat jako Bergkapela po celou dobu okupace.
| Autor: Vítězslav Hettenberger |
Vydáno dne 18. 10. 2008 | 2243 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Historie Mostu začíná již ve 13. století a okolní osídlení je ještě staršího data. Most se stal správním střediskem bílinské župy, která střežila hranici a obchodní cesty, na konci 13. století byl bohatým královským městem. Přispěla k tomu těžba stříbra a barevných kovů v Krušných horách, Most byl obchodním centrem, zásobujícím hornická města. Tragické následky pro město měla ničivá třicetiletá válka, neboť strategické postavení města znamenalo, že se zde přehnala snad všechna vojska, čímž došlo ke zpustošení a následně i k vylidnění.
Vzpamatování z válečných ztrát trvalo velmi dlouho a pomohla mu až těžba uhlí. Právo těžit uhlí získal Mostečan Jan Weidlich již v roce 1613, ovšem rozmach těžby nastává až ve druhé polovině 19. století. Po zprovoznění železniční tratě mezi Ústím nad Labem a Chomutovem v roce 1870 se Most stal průmyslovým střediskem a centrem uhelné pánve.
Uhlí se však nakonec stalo královskému městu Most osudným. V roce 1962 rozhodla Komunistická strana Československa o likvidaci města, pod nímž leželo sto milionů tun uhlí. Prakticky jedinou větší památkou, kterou se podařilo zachránit, byl děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Pod vrchem Hněvínem pak zůstala zachována jedna z mladších čtvrtí historického města s vilami, kasárenským areálem, gymnáziem a budovou, v níž v současné době sídlí mostecké muzeum. Nové panelákové město se začalo budovat na opačném břehu řeky Bíliny, než původní královské.
| Autor: Otto Hejnic DIAMO |
Vydáno dne 16. 10. 2008 | 1903 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
|