Aktualizace
Aktualizované sekce od 11.04.2024 do 18.04.2024
|
Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 363 nalezených)
Byl to štvrtek na zabiti. Místo dvojich
Juzkovych oslav zme chovali Erďovu
Evulu. „No, co už narobim. Žiť se musí
a bečeť tež furt němožu. Ešče, že už děcka
su na svojim. Ja už to jaksik tych paru
rokuv, co mi ešče panbuch da, doklepu,“
pravil Erďa Na Upadnici, když sme zvedli
fernet na Evuline lehke papuče. Chvilu
bylo take trapne ticho, tuš sem spustil
na odlehčeni svůj nědavny zažitek. „Isto
už sem vam vykladal, že se každy patek
třinasteho schazame spolužaci ze zaklad-
ky v jedne hospodě na Stodolni v Ostravě.
Kupodivu nas přidě dycki dosť, člověk by
se myslel, že už fura budě pomřetych, ale
jaksik se furt držime při životě…“ v tym
momentě sem se zarazil a provinile se
dival na Erďu, ale tyn byl v pohodě. Tuš
sem pokračoval: „Dokoňca tam s nami
choďa aji ti, co nas vtedy učili. Hlavně naš
třidni. A musim přiznať, že sem fakt dycki
v šoku jak tyn Luboš, o osum rokuv starši
niž my, furt vypada. Ale to sem měl čekať.
Dyť to byl dycki taki asketa a sportovec co
cigaretlu, vino či gořalku do huby něvzal.
Dalo by se řecť taki Limonadovy Joe.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 10. 05. 2015 | 2846 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
První květnový čtvrtek
uplyne přesně 30 let od okamžiku,
kdy došlo k obrovské
tragédii, při které tehdejší
Důl Doubrava
postihl silný výbuch.
Vysoká koncentrace
oxidu uhelnatého,
spotřebování
veškerého kyslíku
s následným prudkým
šířením požáru
nedávalo žádnou naději
na záchranu 25 důlních
pracovníků, kteří spojili svůj
život s hornictvím – psal se 7. květen
1985.
Pietní akt proběhne na den
přesně, tedy 7. května od 16
hodin u
památníku
obětí na doubravském
hřbitově za účasti
představitelů
Římskokatolické
farnosti Doubrava,
zástupců OKD či
kroužků krojovaných
horníků.
Všichni společně uctí
památku horníků, kteří
zemřeli při výkonu svého
povolání. Následně se celý průvod
za doprovodu dechové hudby
přesune do kostela sv. Hedviky, kde
se koná pietní mše svatá.
„Lidský život je příliš vzácný
na to, abychom na člověka rychle
zapomněli. Zvláště, odejde-li
bez rozloučení. Neštěstí v dole
Doubrava, které si připomeneme,
v nás vzbuzuje vděčnost za oběť
a svědectví 25 kamarádů, jejichž
smutný odchod je trvalým mementem,
abychom prožívali co nejlépe
čas, který nám je dopřán,“ prohlásil
duchovní správce místní farnosti
Marcel Puvák.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 07. 05. 2015 | 1357 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Seděli zme v patek Na Upadnici, lemtali
každy to svoji a vedli dišput o tym, čemu
letos s Juzkem něslavime jeho svatek
i narozki – 19. března už bylo, a my furt
nic… Byl to dišput o ničim, jak se řika
o hovně, bo hlavni akter chyběl, a tež zme
ani zdaleka něbyli v plne sestavě. Paru
kamošu do ni chybělo. Když se odevřely
dveři hospody a v nich stal Juzek, mysleli
zme se, že je planym řečam koněc. A že
se konečně dozvime, co a jak. Enemže
jak blizka buducnosť ukazala, spadli zme
za chvilu do ešče věči srački, než zme byli
předtym. Ale popořadě.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 01. 05. 2015 | 2567 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Miroslav Fojtášek měl
svým způsobem štěstí. Kamarád ze
šachty ho kdysi vzal, a ne jednou,
fárat do Dolu Hlubina, takže poznal
i hornickou robotu v nízkých ostravských
slojích. A dnes díky tomu při
provádění návštěvníků průmyslového
skanzenu Dolní oblasti Vítkovice
(DOV) může doplňovat naučené
informace vlastními poznatky.
„Milan Šeděnka byl důlním
elektrikářem na Hlubině, já poruchovým
elektrikářem na Závodě 1
ve Vítkovicích. Pocházíme ze stejné
vesnice – z Výškovic – chodívali jsme
spolu i do Sokola, takže slovo dalo
slovo a mohl jsem se podívat, jak to
chodí pod zemí. Sjížděli jsme po zadku
po svažných, omlátil jsem si hlavu
o strop, nebyl jsem zvyklý na takové
prostory. A horníci v nich leželi a fedrovali
krátkými lopatami uhlí,“ uvedl
Fojtášek, který ve vysokopecním
provoze sousedícím s Dolem Hlubina
pracoval v údržbě necelých dvacet let.
Další čas strávil v rámci Vítkovic
na stavbách hutí a koksoven. „Pro
koksovny v revíru jsme byli generálními
dodavateli. Poznal jsem je všechny
a nyní návštěvníkům v Dolní oblasti
Vítkovic říkám, že bez havířů by z vysokých
pecí nevyteklo nic. Bez uhlí
zpracovávaného na koks by nebyl ani
výsledný produkt hutí pro železárny,“
poznamenal.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 22. 04. 2015 | 1340 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Areály nabízejí zábavu,
ale i poznávání pro celé
rodiny, své si v nich
najdou také milovníci
sportu či umělci.
Konec zimy se nese nejen
v duchu probouzení přírody,
ale také aktivit v okolí šachet
a v průmyslových areálech, které
po útlumu slouží jako skanzeny.
Sezonu tradičně první jarní den
zahajovali jak v komplexu Dolní
oblasti Vítkovic (DOV) s Dolem
Hlubina ležícím na dohled od centra
Ostravy, tak i kousek severněji
v areálu Dolu Anselm, pod kopcem
Landek v Petřkovicích.
„Letos hodláme prostřednictvím
celého portfolia našeho počínání
a kulturních či turistických programů
podpořit kampaň Rok průmyslu
a technického vzdělávání 2015,
vyhlášenou Svazem průmyslu a dopravy
ČR. Ta pro nás představuje
klíčový projekt. Jsme přesvědčeni
– a veškeré naše snažení o to usiluje
– že nabízíme efektivní nástroje
pro technické vzdělávání a kreativní
uvažování vůbec,“ oznámil Petr
Koudela, ředitel zájmového sdružení
právnických osob DOV.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 16. 04. 2015 | 1174 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Arnošt Felkl se pohybuje ve světě
havířiny od svých patnácti let,
kdy nastoupil do učení na vrtače-geologa, razil však i pražské
metro či hloubil libyjské studny.
Arnoštu Felklovi pomalu,
ale jistě táhne na osmdesátku.
Nicméně zaskočit záludnou otázkou
z oblasti hornictví se jako průvodce
v areálu historického Dolu Anselm
v Landek Parku hned tak nenechá.
Vždyť kromě zdejší jámy během
své aktivní kariéry profáral dalších
pětačtyřicet šachet ostravsko-karvinského
revíru!
„Pocházím z Vysočiny a s rodinou
jsme se na Ostravsko přestěhovali
v roce 1950. Kdo hádá, že kvůli práci,
má pravdu. Táta chodíval z našeho
finského domku v Ludgeřovicích
na šachtu Lidice, dříve Oskar, kde fáral
na čelbách,“ vzpomínal Felkl. Sám přišel
do osobního kontaktu s havířinou
ve třiapadesátém roce na Hornickém
učilišti číslo 6 v Šumbarku (Havířov
tenkrát ještě neexistoval) ve dvouletém
oboru Vrtač-geolog.
| Autor: administrator |
Vydáno dne 07. 04. 2015 | 1221 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Velikonoční
zvyky havířů se
nelišily od obyčejů
praktikovaných
zbytkem populace
v regionu, odrážely
zvyky tehdejší doby.
Důlní koníci na povrchu.
To je podle historiků hlavní velikonoční
specifikum v hornických
lokalitách. Průvodce v památkovém
Dole Michal v Michálkovicích
a spoluautor publikace Hornická
kuchařka z Ostravska Miloslav
Rucki uvádí, že vyvážení a svážení
koní nicméně přinášelo jisté obtíže,
takže se tento zvyk neudržoval
všude.
„Nejčastěji se do takzvaných
Havířských jízd zapojovali horníci
z jam Anselm, Hubert či Ida.
Důlní koňaři vyváželi svá zvířata
na povrch už na Zelený čtvrtek,
na Velký pátek je nakrmené a vyhřebelcované
vodívali po nádvořích
šachet, a pak s nimi vyráželi
za děvčaty do okolních vesnic.
Jízdy opakovali na Bílou sobotu
i Velikonoční pondělí. Inspirací
tomu patrně bylo vyhánění koní
sedláky a čeledíny do tekoucí vody
časně zrána na Velký pátek,“ vysvětlil
Rucki.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 06. 04. 2015 | 1101 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Dva razy v životě sem se v Ostravě potkal
ze zajimavymi cizyncami! Prvně to
bylo ešče za hlubokeho totača. Z Mařu
sme vtedy byli ve „zlině“, tuž sem se
v nedělu po obidě zebral a šel na špacir
po Ostravě. Když sem šel kolem Domu
potravin, dostal sem chuť na gruziňaček.
Tak sem vlez do Sněhurki. To byl bar v hotelu
Imperial. Robil tam jeden muj kamoš.
Když mě Zdenek uviděl, hned na mě
maval: „Ty umiš anglicky, že, Lojzek? Je
tu jeden host z Londyna a něma se s kym
podřistať. Tak ti ho přihraju...“ Než sem
stačil co řecť, už vedle mě seděl taki
chvistek a furt esli se s nim dam viskej?
Připadal mi kapku přitěpleny, tuž sem se
chtěl stahnuť. Enemže chlop byl něustupny
a furt mi chvalil moju angličtinu a že je
rad, že se može s kymsik podřistať. Když
mi furt vnucoval tu visku, pravil sem mu,
že něchcu, že sem „full“. A to sem neměl
řikať, bo v angličtině „full“ znamena ni
enem „plny“, ale tež „blazen“. Chlop se
smjal tak upřimně, že sem přestal měť
strach, že mi natrhně konečnik a docela
zme se potym fajn pokecali! A něbudu
tajiť, že na jeho učet aji popili. A jak inač,
řeč se při štamprlach stočila aji na sport.
A synek se mě zeptal, esli je v Ostravě
tež fotbalovy klub. A kemu fandim.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 04. 04. 2015 | 1209 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Šéfové celostátních
odborů fárali v severní
lokalitě Důlního závodu 2
do porubu 401 200. Ocenili
náročnou práci horníků.
Vedení Českomoravské
konfederace odborových svazů
se přijelo ve středu 18. března
do severní lokality Důlního závodu
2 přesvědčit, co vše obnáší
práce horníků stovky metrů pod
zemí, a že snaha hornických odborů
i společnosti OKD, aby zaměstnanci
důlních provozů mohli odcházet
do důchodu dříve než zbytek
populace, je vzhledem k náročným
podmínkám a specifičnosti
práce v podzemí oprávněná.
Z hutí do čela odborů
Předseda ČMKOS Josef Středula
a jeho zástupci Radka Sokolová
a Vít Samek sfárali spolu s šéfem
SHO Jaromírem Pytlíkem a OS
PHGN Janem Sábelem do porubu
401 200 hlavního předáka
Tomáše Kovala z úseku vedeného
Davidem Miarkou. Doprovázeli
je výkonný ředitel OKD Dale
Ekmark, ředitel Důlního závodu
2 Bronislav Batorek a vedoucí
odboru řízení výroby OKD Jiří
Hanusek.
„Jsem původní profesí huťař,
extrémní pracovní prostředí mi
tedy není neznámé. Samozřejmě
v dole, kde jsem byl vůbec poprvé,
je to jiné. Hornictví a těžba nerostných
surovin byla, je a bude
pro náš stát klíčová. Každý, kdo
nechce uznat hornickou práci
je, mírně řečeno, hlupák,“ uvedl
Středula, který pochází z Opavy
a po studiu na střední strojnické
škole ve stejném městě pracoval
ve Vítkovických železárnách
na údržbě válcovací trati.
Následně odstartoval přes OS
KOVO svou odborářskou kariéru.
Již na počátku návštěvy deklaroval
Středula svůj zájem navštívit
reálné pracoviště a na vlastní
oči se přesvědčit, v jakých podmínkách
horníci pracují. „Nechci
vidět žádnou hornickou dálnici
nebo skanzen, kde bude vše vyleštěné
a uklizené, protože má přijet
návštěva. Chci vidět, s čím se horníci
každý den v práci setkávají.
Zajímá mě realita,“ řekl Středula.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 01. 04. 2015 | 1121 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Koordinační výbor důchodců
OKD informoval o činnosti
hornických seniorů v roce
2014 na tradiční valné
hromadě.
Havířskými symboly
vyzdobený Klub hornických důchodců
Dolu František (známý jako
Domeček) v Horní Suché se ve středu
18. února stal místem valné hromady
důchodců OKD. Delegáti
z 38 seniorských organizací tam zastupovali
na 10 tisíc členů, bývalých
zaměstnanců OKD.
Význam valné hromady, jakož
i samotných hornických seniorů
podtrhla účast Karolíny Drozdové,
pověřené řízením Nadace OKD,
Marka Síbrta, mluvčího OKD, předsedy
Odborového svazu PHGN Jana
Sábela, Oldřicha Pospíšila, předsedy
Svazu důchodců České republiky,
Jiřího Valoška za Sdružení hornických
odborů OKD a dalších
hostů.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 29. 03. 2015 | 1296 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Kromě hornických tradic je
zapotřebí také udržovat těžbu
koksovatelného uhlí, zdůraznil
jubilující ředitel Nadace Landek
Ostrava Josef Gavlas.
Významného jubilea se
právě v den vydání osmého letošního
Horníka dožívá člověk, jenž spojil
s havířinou jak aktivní třicetiletou
kariéru v ostravsko-karvinském revíru,
tak i současnost hornického důchodce.
Řediteli Nadace Landek Ostrava
a 2. místopředsedovi Sdružení hornických
a hutnických spolků ČR Josefu
Gavlasovi jsme k jeho 70. narozeninám
srdečně popřáli. A pak mu dali slovo.
Jak se cítí čerstvý sedmdesátník?
Sedmdesátka? Neznamená to pro mne
žádný velký předěl! Cítím se relativně
zdráv navzdory zaprášeným plícím.
Nekouřím, sportuji, snažím se udržovat
v dobrém fyzickém i psychickém stavu,
takže si svůj věk vlastně moc nepřipouštím.
Mimochodem, k těm plícím
zaprášeným ze šachty – když jsem dělal
v nultém ročníku VŠB pomocníka kombajnéra
na Zárubku, pamatuji na hlavního
předáka Michalce, který, ač pak
předseda Klubu přátel Lysé hory, zvládl
ujít do kopce na prvním výšlapu sotva
dva kilometry. Poté dokázal po horách
chodit normálně, což svědčí o tom, že
je třeba nevzdávat se a zdraví i kondici
utužovat.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 26. 03. 2015 | 1014 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Seděli zme Na Upadnici a nudili se.
„S tym počasim je to tajak z moju staru:
chvilu prši, chvilu fuka věter, potym zas
vyleze slunko a v těplym kabatě se potime
jak dveři od chliva! Už mi z teho jebe!“
pyskoval na celu hospodu Poldek. „Ale
už se ma včil vyrazně oteplit. Pry až tak,
že vytahněme kraťasy… Ale musiš se tež
uvědomiť, že se pravi: březen za kamna
vlezem, duben ešče tam budem, až ale
přidě maj, vyženem kozy v haj!“ připomnil
sem mu lidovu pranostiku. Enem se ušklibnul
a procedil mezi zubami, že by rači
kozy v rukach niž v haju! Abysem mu aji
kamošum spravil naladu z teho vrtkavého
počasi, povykladal sem im přihodu staru
jak Metuzalem, ale pro nich něznamu, bo
u teho něbyli.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 23. 03. 2015 | 2656 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Byl to taki den blbec, jaky se občas
přihodi. Už rano sem se zbudil taki rozlamany,
prosto bolel mě cely Lojzek. Hned
sem se spoměl na herca Menšika, kery
pravil, že když se chlop po šedesatce
rano zbudi a nic ho něboli, tuš je mrtvy.
Ale do srandy mi, pravda, moc něbylo.
Přitym sem moc duvodu byť smutny a nasrany
neměl. Možna ale temu, že unor byl
dycki v naši rodině šťastnym měsicem,
bo nas moc slavilo narozeniny; Enemže
včil sem z tych unorovych zrozencu zbyl
už enem ja. Ostatní už odešli na věčnosť.
Aji naš dluholety kamarad Kazik,
kereho zme loni pochovali. A tak sem
v tyn posrany den, pondělí to bylo, přišel
Na Upadnicu a hned se poručil černeho
švihaka. „Co se robi, Lojzek, že lemtaš
lak na rakve?“ okomentoval muj počin
z velkim fernetem Antek. „Ale, tak na mě
pad jakisik smutek. Před paru rokami,
vlastně ešče loni, byzme včil slavili narozeniny
Kazika. Pravda, byl už sice špatny,
ale furt ešče žil. No a dneska ho neni. Tuš
mu chcu tym fernetem poslať tam navrch
pozdrav a ujištěni, že na ňho myslim,
a že tu je furt mezi nami…“ vysvětlil
sem.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 11. 03. 2015 | 3637 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
|