„Zcela žádoucí je fotky ukázat ve městě Paskov a obci Staříč, snad i na Landeku či v Dolní oblasti Vítkovice,“ poznamenal ředitel DZ 2 Zbigniew Janowski, který se vernisáže také účastnil.
Titulek je možná
poněkud zavádějící, neboť výstava
fotek v místecké městské knihovně
nazvaná Poslední zvonění? aneb
Z uhla prach a kašel má celkem tři
autory. K fotoklubu Art Collegium
sice patří všichni, avšak Jan Smekal
v Důlním závodě 3 nepracuje. Je, na rozdíl
od elektrikářů Miroslava Žišky
a Vladimíra Pryčky, novinářem.
„S tím nápadem vystavit snímky
z hornického prostředí jsme si
s Vláďou pohrávali někdy od počátku
loňského roku. Co jsme zdokumentovali
na naší šachtě, jsme se rozhodli
ukázat taky lidem, kteří nemají možnost
fárat a do dolu se nedostanou,“
vysvětluje Žiška, který na Staříči dělá
čtyřicátým rokem. Po elektrikařině
na povrchu a ve výpočetním středisku
se nyní věnuje elektroúdržbě těžních
zařízení. A fotoaparát je jeho společníkem
půl století.
Název výstavy podle něj neodkazuje
na konec střední školy. „Běžně
se poslední zvonění pojí s maturitou,
ale my odkazujeme na rázový signál,
jímž se narážeči dorozumívají se
strojníky. Kdoví, jestli se na naší šachtě
nebo dokonce v celém revíru neblíží
ten poslední?“ vysvětluje Žiška.
Ten je také autorem jednoho z dřívějších
kalendářů Dolu Paskov a patronem
předešlých projektů fotoklubu
Art Collegium Frýdek-Místek, soutěží
pro mladé autory.
Většina jeho i Pryčkových snímků je zejména z okolí jámy ze společného paskovského fárání, zatímco fotky Smekala (jenž havírnu navštívil v rámci novinářské exkurze) pocházejí z rubání v karvinské části OKD. „Na výstavě jich je celkem čtyřiadvacet. Dohodli jsme se, že je třeba veřejnosti představit šachty a důlní prostředí právě teď, kdy jsou reakce na horníky negativní. Aby si lidé uvědomili, jak je naše práce těžká a náročná,“ pokračuje Pryček.
Ten je zaměstnán na Staříči od počátku 90. let minulého století, fárá jako elektrikář specialista na slaboproud a bezpečnostní techniku. „Fotit slečny může kde kdo, ale dokumentovat na dole je něco zcela odlišného. Od dodržování spousty předpisů až po osobní kontakt s kolegy havíři. Fotil jsem nenásilně a neinscenovaně,“ tvrdí Pryček s tím, že zachovávání hornické atmosféry prostřednictvím objektivu osobně považuje i za jakousi povinnost fotografa.
Výsledky Žiškova, Pryčkova a Smekalova snažení jsou k vidění v Městské knihovně Místek v Hlavní ulici 111. „A to nejméně do počátku září,“ poznamenává autorské trio.
Radek Lukša