Ach, to staři a dochtoři…
Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 12. 11. 2015Seděli zme v ponděli Na Upadnici, všeci
vyštafi rovani, bo zme byli za tymi svojimi
drahymi zesnulymi na hřbitovach, když
začal Poldek: „Staři je na guvno. Sem
z teho chozeňa po hrobach tak strhany,
že ani němožu ruku s kryglem přitahnuť
k pysku! A enem tych prašku co musim
denně zjesť. A to ani němluvim, co
mě to stoji!“ „Co ti zas stoji?! Kdybys
něciganil! Dyť si oto pravil, že se ti tyn
tvuj na kravatlu něpodival poslední dva
roky…“ křiknul na ňho od hajzlovych
dveři Antek. Poldek mu na to chtěl cosik
řecť, ale enem mavnul ruku a mluvil dali:
Jak to vidí stryk Lojzek
„Až se bojim tych dřistuv v novinach a televizi, jake se zas na nas řiťa bacily. A pry su tak zmutovane, že na nich nězabiraju ani tradični liki. Pry taki penicilin je už na guvno. Enem tak na obyčejnu chřipku!“ „Jak obyčejnu chřipku?! Dyť o te mluvija, jak je tyn bacil, co ju zavini, zmutovany. Kdysik to byla španělska chřipka, co pozabijala miliony ludi, a včil su to ptači a naposledy praseči chřipka. A pry se každym rokem ty viry, či co to je za potvorstvo, zvykaju a překonavaju i ty nejmodernějši prašky,“ pravil potichučki Jaryn, kery je znamy hypochonder a všeci se furt divime, že ešče žije, když trpi tolikimi němocami. Navic mu něpřidala na zdravi ani ta letošni něuroda hřibuv… „Ja se myslim,“ pravil sem do ticha svuj nazor, „že za všecko možu dochtoři. Dneska ku nim přiděš a hned do tebe vrchem spodkem vala antibiotika. Dyť před paru rokami za totača jezeďaci prali do krav penicilin, aby se im při transportě do mlikaren nězdrclo mliko… A co ti brojleři? Kuřata vyhnane na praškach? A to všecko zme konzumovali! Ale abysem se vratil k dochtorum. Moja maminka dycki spominali na stareho dochtora Buzka z Orlove. Tyn se pry podival na pacienta a pravil: Maš horečku? Dej se priznica: až tě zabala do lajntucha namočeneho v zimne vodě, přes to až ti daju suchy, zakryju peřinu a chvilu se v tym vylež! – A horkosť dycki opadla. Ja sem jako maly synek chodil do obvodniho dochtora Fajkoša. Ten se dycki v ordinaci zapalil partyzanku, pobafal, tři razy převratil oči, potym se kuknul do okna a předepsal mi acylpyrin. Když se mu zdalo, že sem moc němocny, předepsal jakesik potvorstvo co bylo v takim oplatkovym baleňu. Už se němožu spomniť, jak se to menovalo. A dycki sem se z chřipky či anginy do tydňa vylizal. Ja, ja! Acylpyrin je nědoceněny lik. Všeci chcu enem antibiotika. Ale spomeňtě se, co vam zrobi po opici dobře? Šumivy acylpyrin ve vodě!“ Byl bysem eště cosi na oslavu acylpyrina dodal, ale utnul mě Erďa: „Znatě tyn, jak přidě baba k dochtorovi a ten ji chce změřiť teplotu? Da ji teploměr pod pažu, ale baba ho malem pusti na zem, tak ji ho da do huby, ale baba se malem udusi. Tak pravi: Nedá se nic dělat, musím vám ho dát do konečníku! Baba se tedy vyhrně sukňu, spusti galatki a předkloni. Potym vyvali oči, vyskně a zašepta: Ale to přece není konečnik! – A kdo vám říkal, že to je teploměr?! –Fajne, ni?!"
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek