Jak ludě plantaju pisnički
Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 07. 09. 2015Sedeli zme Na Upadnici a skoro se
dlubali v nose, jak zme se nudili. Ani to
pivko do nas něpadalo tajak obvykle.
„Co se robi, že je tu take ticho?“ ozval
se ode dveři Jaryn, kery se zas po dluhe
době objevil mezi nami. „Ale, spadla
na nas, tajak na fobalisty Banika,
jakasik deka,“ pravil sem mu popravdě.
„To jako, že stě mimo formu tajak
ti podpruměrni fotbalisti s tymi velmi
nadpruměrnymi platami, keři se navic
myslija, že su ti nejlepši ni-li v Evropě,
tak určitě v naši republice, a zatym
něumiju nic inšiho, niž pluvať a řvať
na rozhodčich, že im něpřeju?“ pravil krkolomnu
a na svuj obvykly řečnicki styl
něsmirně komplikovanu větu Jaryn. „Ja
bysem Baniček tak něpomluval, bo přeci
tyn jeho včilejši majitel tvrdi, že je Banik
včil fi nančně i hračski tak konsolidovany,
jak nikdy předtym,“ křiknul od vedlejšiho
stola posměšně stary Kolder.
Jak to vidí stryk Lojzek
„Už už se Poldek zdvihal se zaťatymi pěsťami, když Jaryn znova spustil: „Když vam neni do řeči, tuž se poďtě aspoň zazpivať. Třebas Prši, prši...!“ „Di do řiti s taku pisničku! Dejme se tu našu: Beskyde, Beskyde,“ navrhnul Erďa. „Ani nahodu! Tu pisničku přimo něsnašam, bo sem se asik do svoji třicitky myslel, že ovečky zatača jakisik černy Okipača a strašlivo sem se ho jako děcko bal. Až na mojich třicatinach mi vysvětlili, že je to černooki bača!“ pravil na to Jaryn a za všeobecneho smichu se objednal pivo. „To muj synek, když byl maly, se zas bal Kekamnůma. Divil sem se, kaj take strašidlo zebral, až raz z něho vypadlo, že se řikali ve školce taku basničku o zimě kaj byl veršik že ,zima je pejskovi, ke kamnům kouká!’ No a tyn muj bimboň se to přeložil jako že ,Kekamnům kouká!’ Ja zas měl problem s pisničku Chodime, chodime hore po dědině… Tam je zas taki verš: vstavaj milá, spišli… a já se dycki myslel, že to je v jakymsik tym jižněmoravskim nařeču stavaj mila rychle či jak pravime my rychli! Až nědavno sem přišel na to, že je to spravně: vstavaj milá, spíš-li. Jako esli mila spiš, tuš stavej!… Ale vubec nejlepši byla cera mojiho brachy. Když byla mala, tak když zme našemu dědkovi v Suche vinšovali k narozeninam a zpivali Sto lat, tak zpivala stolař, něch žije nam, bo dědek byli stolař. Až když zme aji jejimu tatikovi zpivali Sto lat!, tak se ptala, čemu mu to zpivame, když neni stolař!? A to už ji bylo okolo dvaceti. Ja, ja, ludě všecko splantaju. Aji pisnički!“ pravil sem z očami uslzenymi od smicha. Ani zme něpostřehli, jak Jaryn naraz zrobil Na Upadnici fajnu naladu. A tu ešče potuploval svojim frkem Erďa: „Pta se vnuk dědy: A co orální sex, staříčku? – No právě při něm je ta moje jako saň! – A jak se chráníte? – Seberu jí zuby!Fajne, ni?!"
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek