Místa věčné šichty kamarádů zůstávají už navždy uzavřena
Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Horník, Vydáno dne: 25. 05. 2015
Hlavní mechanik HBZS Jaroslav Provázek přiblížil likvidaci havárie v Dole Doubrava, od níž v květnu uplynulo třicet let.
Téměř všichni záchranáři
z ostravsko-karvinského
revíru, a především čety ZBZS
postiženého závodu i řadoví členové
a velitelé HBZS se účastnili
likvidace havárie v Dole Doubrava,
od níž ve čtvrtek 7. května uplynulo
třicet let. V podmínkách, které
si běžný smrtelník jen stěží dokáže
představit, tehdy prokazovali
nezměrné úsilí a obětavost.
Šance na přežití
se rovnaly nule
V prvních hodinách po explozi (viz
Horník 17/2015) zůstávalo nadále
sedmnáct nezvěstných chlapů.
V roce 1985 přitom všichni fárali
s filtračním sebezáchranným přístrojem
typu ZP-4 (používaným
v našem revíru od roku 1968), jehož
ochranná doba činila pětačtyřicet
minut při minimálním obsahu
17 % kyslíku. Záchranáři pracující
v ranní směně na inkriminované
třídě 1 3732I nafasovali čtyři
dvouhodinové dýchací přístroje
a dva pomocné jednohodinové
SK-4. Jejich šance na přežití se
ukázaly nulové – v 17.50 doporučila
havarijní komise vedoucímu
likvidace havárie kvůli stále se
zhoršující situaci výbuchuvzdorné
uzavření postižené oblasti dolu.
Vzniklo samostatné středisko s názvem Asanace 1. kry řídící veškeré práce v lokalitě exploze. V ní ještě během stavby hrází pokračovaly výbuchy. Dne 13. května 1985 ve čtvrt na pět odpoledne oblast uzavřeli z vtažné strany sádrovou hrází H2 a pytlovou hrází H1 s popílkovou těsnicí zátkou. Z výduchu pak vodní zátkou přímo v šibíku č. 931 a náraží 37. sloje.
Podmínky podobné peklu Záchranáři nicméně nevzdávali snahu o vyproštění sedmnácti kamarádů. Dělali průzkumy za pomoci lezecké a potápěčské techniky. Teplota ovzduší v určitých místech dosahovala až 60 °C, pokračovalo tedy ochlazování. Rozbory ovzduší ale ukázaly, že v uzavřeném prostoru stále pokračuje požár, práce komplikoval i zával kříže 1 3730/ 1 3734, prokázalo se několik vzplanutí metanu. I přesto práce pokračovaly, mimo jiné napouštěním okolo čtyř tisíc kubíků dusíku z kapalných zásobníků a odpařovačů. Další zapálení metanu v noční směně 20. února 1986 s popálením pěti záchranářů ukončilo veškeré pokusy o zpřístupnění oblasti 1. kry 37. sloje. Místa, kde tráví svou věčnou šichtu naši kamarádi, tak zůstávají navždy uzavřena. Pro zprovoznění šibíku č. 931 a zbývajících částí 37. sloje v Dole Doubrava pak byla vyražena obtínka 1 3730III.
Reagovala i státní báňská správa Po uzavření vyšetřování vedla tragédie také k urychlení vydání významných stanovisek ČBÚ – konkrétně Výnosu o vybavení všech pracovníků v podzemí hlubinných dolů sebezáchrannými přístroji izolačního typu a Výnosu o uzavírání požářišť. Přestože se výnosy státní báňské správy v minulosti se sjednocováním evropské legislativy rušily a některé z nich poté nahrazovaly příslušnými vyhláškami, měli bychom si uvědomit, že především ty z oblasti bezpečnosti a záchranářské taktiky měly a nadále mají svůj význam. A to zejména dnes, kdy se legislativní proces táhne i několik let a mnohdy vyjde novela, která je v podstatě již při uvedení v platnost zastaralá.
Jaroslav Provázek hlavní mechanik HBZS Ostrava
ZDROJ: 1. Makarius R.: MEMENTO důlních nehod v českém hornictví. Zpracoval Petr Faster © OKD, HBZS, a. s., Ostrava. ISBN 978-80-7225-271-8 (Montanex, Ostrava), 2008 2. Archiv OKD, HBZS, a. s. PLNÁ verze textu o doubravské tragédii vyjde v listovce Záchranář.