Svátek i pro důlní koníky

Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Horník, Vydáno dne: 06. 04. 2015

Velikonoční zvyky havířů se nelišily od obyčejů praktikovaných zbytkem populace v regionu, odrážely zvyky tehdejší doby.

Cingr

Důlní koníci na povrchu. To je podle historiků hlavní velikonoční specifikum v hornických lokalitách. Průvodce v památkovém Dole Michal v Michálkovicích a spoluautor publikace Hornická kuchařka z Ostravska Miloslav Rucki uvádí, že vyvážení a svážení koní nicméně přinášelo jisté obtíže, takže se tento zvyk neudržoval všude.

„Nejčastěji se do takzvaných Havířských jízd zapojovali horníci z jam Anselm, Hubert či Ida. Důlní koňaři vyváželi svá zvířata na povrch už na Zelený čtvrtek, na Velký pátek je nakrmené a vyhřebelcované vodívali po nádvořích šachet, a pak s nimi vyráželi za děvčaty do okolních vesnic. Jízdy opakovali na Bílou sobotu i Velikonoční pondělí. Inspirací tomu patrně bylo vyhánění koní sedláky a čeledíny do tekoucí vody časně zrána na Velký pátek,“ vysvětlil Rucki.

     Dochovaly se gastronomické vzpomínky
Daleko více toho každopádně s týmem autorů Hornické kuchařky zjistil Rucki v souvislosti s jídlem – ať masopustním, či velikonočním. Masopust, trvající od Tří králů do prvního jarního úplňku, znamenal i pro horníky zpěv, tanec, zábavu, hodování a popíjení. Tlustý čtvrtek před koncem masopustu znamenal pečení sladkého chróstu nebo kreplů (koblih), syrových (tvarohových) koláčů a vdolků plněných zejména zelím.

„Velký pátek se pak nesl ve znamení půstu. Přísného, takže se jedly polévky – chlebačka, česnekačka – nebo ryby – herynky s bramborem,“ přiblížil Rucki. A také v rodinách havířů se objevovali velikonoční beránci pečení nejčastěji z piškotového těsta, krájet se mohli ovšem až na Bílou sobotu. Nechyběly jidáše.

Jarní polévka z bylinek a sedmikrásek
„Vařívala se také jarní polévka ze směsi bylinek – kopřiv, řebříčku, pampelišky, špenátu – a zdobívala se bílými kvítky sedmikrásek. Pekl se plecovník, chlebové těsto s uzeným masem, salámem či klobásami nazývanými šoldry nebo muřiny. Ze sladkého pak svěceníky, mazance posvěcené farářem v kostele. A pak nádivky a pečínky z jehněčího a kůzlečího masa,“ popsal Rucki.

Šmigrust se v hornických koloniích prakticky nelišil od zbytku regionu. Děti i mládenci chodívali s karabáči po rodinách a známých. Ti první dostávali od dívek malovaná vajíčka, ti starší i štamprli gořaly.