Může bejt i trochu smutno…
Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 11. 03. 2015Byl to taki den blbec, jaky se občas
přihodi. Už rano sem se zbudil taki rozlamany,
prosto bolel mě cely Lojzek. Hned
sem se spoměl na herca Menšika, kery
pravil, že když se chlop po šedesatce
rano zbudi a nic ho něboli, tuš je mrtvy.
Ale do srandy mi, pravda, moc něbylo.
Přitym sem moc duvodu byť smutny a nasrany
neměl. Možna ale temu, že unor byl
dycki v naši rodině šťastnym měsicem,
bo nas moc slavilo narozeniny; Enemže
včil sem z tych unorovych zrozencu zbyl
už enem ja. Ostatní už odešli na věčnosť.
Aji naš dluholety kamarad Kazik,
kereho zme loni pochovali. A tak sem
v tyn posrany den, pondělí to bylo, přišel
Na Upadnicu a hned se poručil černeho
švihaka. „Co se robi, Lojzek, že lemtaš
lak na rakve?“ okomentoval muj počin
z velkim fernetem Antek. „Ale, tak na mě
pad jakisik smutek. Před paru rokami,
vlastně ešče loni, byzme včil slavili narozeniny
Kazika. Pravda, byl už sice špatny,
ale furt ešče žil. No a dneska ho neni. Tuš
mu chcu tym fernetem poslať tam navrch
pozdrav a ujištěni, že na ňho myslim,
a že tu je furt mezi nami…“ vysvětlil
sem.
Jak to vidí stryk Lojzek
„A to chceš byť v tym spominaňu
fakt sam?“ přidal se Poldek. „Vim, o co
ti idě,“ prokuknul sem ho, ale bo sem
měl tyn splin, či jak se temu řika, poručil
sem fernety aji kamošum. „Věděl sem,
že s tym smutkem nězustaněš sam,“
potutelně se usmjal Jiřik a ani něpočkal
na připitek a kopnul fernet do sebe.
„Zadarmo až mě rozerve, co?! To je to
tvoji letite heslo a zasada! Taci stě vy,
modři ptaci. Naštěsti už ale ludě věďa,
co stě zač,“ štěknul po nim od komunistickeho
stola stary Kolder. „Di do řiti
z polityku. Tu se něchej na doma! Však
vy stě něbyli a něstě o nic lepši,“ okřiknul
sem ho. „Když už sme u teho Kazika, tuš
bysme měli spomenuť i na další kamoše,
co už tu něsu,“ přidal se Antek a objednal
další rundu fernetuv. „No, nebuděme
na každeho připijať, to byzme se zleli
jak rušti mužici o Novym roku.
Ale na teho Kazika bych ešče
rad spomenul. Pamatujetě
na tyn přatelski fotbal s kerymsi
tym polskim dolem
přimo na Slezskim stadioně
v Katovicach, kaj v te době
hraval Górnik Zabře? Vtedy – bylo
to kolem roku 1985 – zme se před
zhruba štyryceti tisicami ludi, bo zme
to hrali jako předzapas Pohara vitězuv
narodnich poharuv, jak se vtedy menovala
nynějši Evropska liga, dosť ztrapnili.
Už se něpamatuju, s kim to Górnik hral,
ale dobře vim, že paru z nas cosik večer
předtym zjedla a měla při zapase sračku.
Enem Kazik a pulka mančafta ni, bo se
večer ničim něcpali, enem popijali vodečku…
A Kazik byl v tym zapase
tak tymi tisicami fanuškuv
doblbly a vyhecovany, že
když byl sam před prazdnu
branku supeřa, napřahnul
ku bombě, nětrefi l však
balon ale tyčku brany!
Ludě v ochozach řvali
smichem, ale Kazika
odnesli z natěklym
palcem prave nohy
na nositkach. Ten mu potym tak zmodral
a tak ho bolel, že vic jak měsíc pajdal.
Ale bral to z humorem a nědal se vyšinuť
z rovnovahy ani posměšnymi vtipkami
spoluhračuv na jeho fotbalove uměni,“
spominal sem, a asi se při tym aji viditělně
usmival. Bo ihned reagoval Erďa:
„Jak je na Lojzkovi viděť, měli Werich
s Voskovcem pravdu, když tvrdili, že Může
bejt i trochu smutno, jen když je veselo!
A tak klidně přidam tyn svuj tradični: To
plave mořem velrybí samec vedle své
velrybí družky a říká: Celý svět se snaží
zachránit náš druh, vědci zasedají, ekologové
se bouří, Greenpeace se z toho
může posrat, ale tebe holt bolí hlava!!!
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek