Otisky času
Autor: Otto Hejnic DIAMO <hejnic(at)diamo.cz>, Téma: DIAMO, Vydáno dne: 14. 03. 2015Recenze: Otisky času, báňská činnost v Středočeském kraji.
Knihu Otisky času aneb Time tracking, pojednávající o báňské činnosti ve Středočeském kraji, napsal Josef Velfl a kolektiv. Do angličtiny ji přeložila Gabriela Baladová. Reprezentační publikace vznikla začátkem tohoto tisíciletí. Je v ní zaznamenána těžba v rudných, uhelných a železnorudných revírech a krátce je zachycena i těžba uranové rudy. Knížka má rozměry 308 x 216 mm, početné barevné a černobílé fotografie, řadu náčrtků a 136 stránek českého a anglického textu.
Kapitola Na úsvitu dějin nás seznamuje s neolitickými předměty.
Kapitola Rozvoj užití kovů začíná
v 12. a 13. století těžbou stříbra a zlata,
která probíhala na výchozech žil a pak
šla do podzemí, vznikaly chodbice
a šachtice. Roku 1300 Václav II. vydává
Královský horní zákon a Kutná Hora
se stává druhým městem v Čechách,
razí se pražský groš. Dobývá se ručně,
buší se mlátkem do želízka, to se pak
vyklíní. Když byla skála měkčí, kopala
se špičákem a trojhrannou motykou,
krací, ruda se dávala do neciček, troků
nebo do beden, kašten, roztloukala se
obouruční palicí, puckou, dosmýkala
se k šachtici a pomocí koše se dostávala
na povrch. K dopravě do větších
hloubek se používaly žentoury, do
menších hašply, primitivní vrátky. Voda
se čerpala v kožených měších, stejně
jako rubanina. Postupem času se začínají
používat první čerpadla a důlní
vozíky. Dosažená hloubka byla až
500 m, s nastupující hloubkou ale obsah
kovu v ložisku mizel a dobývání
kladla nepřekonatelné překážky podzemní
voda.
V Jílovém, v Domě mince, byl královský
horní úřad, těžba zlata probíhala
ve 12. až 14. století, pak následovalo několik
období znovuobnovení těžby, ale
sláva jílovského revíru skončila. To samé
se opakovalo v Krušných horách při
těžbě cínových rud, v Krupce, Cínovci,
Božím Daru, Horním Slavkově, při
ražbě měďnatých rud v Měděnci a Tisové.
Důležité bylo dobývání olova ve
Stříbře. Nejprve se vybraly cementační
a oxidační rudy a pak se přešlo na matečná
ložiska.
Souběžně běžela výroba železa, které se získávalo z hematitových rud na hamrech v Podbrdsku, například v Komárově, u Příbrami, a na Rožmitálsku. Tato se nerozvíjela 30 až 80 let jako většina rudných revírů, ale běžela až do druhé poloviny 19. století, pak význam těžby a zpracování rud vlivem kladenských a ostravských železáren rychle upadal.
Kapitola Změny na zlomu dvou věků pojednává o rozvoji techniky, na obrázcích z děl Georgia Agricoly (1491–1555) jsou čerpadla, odvodňovací štoly, např. Barbora v Jáchymově, 11 km dlouhá, ražená v hloubce 365 m, přenášení pohybu z vodních kol (až 12 m průměru) na čerpadla a k pohonu dalších mechanismů. Po vybudovaných struhách několik desítek km dlouhých se plavilo dříví potřebné na výdřevu. Důlní větry byly poháněny ventilátory. V železářství došlo kolem roku 1600 k zavedení vysoké pece, její vyšší teplota zapříčinila, že železo nebylo houbovité, ale tekuté.
Kapitola Tep průmyslové doby ukazuje málo známou dobu dobývání železa. Na Podbrdsku, např. v Jincích, ale i v okolí Příbrami, na Vysoké Peci nebo v Obecnici vznikají hamry, kde se topí dřevěným uhlím z milířů. Pro nedostatek dřeva však hamry zanikají. V Kutné Hoře a v Jílovém pokračují většinou neúspěšné pokusy obnovit těžbu.
Kapitola Cesty industrializace ukazuje počátky těžby uhlí. Na Rakovnicku přešla těžba uhlí v těžbu lupků a opuky. Přímo na Kladně narazil Jan Váňa roku 1846 na hlavní kladenskou sloj. Následovala výstavba šachet a kladenský revír byl největším dodavatelem černého uhlí v Čechách. Zbyl z něj Důl Mayrau, tež je hornickým muzeem, a celý kladenský revír je zavřený.
Cement se vyrábí ve Dvoře Králové od roku 1889. Vápenec se těží v několika lomech, kniha sleduje vývoj, jde až do současnosti.
Rudné doly v Příbrami známe od začátků dobývání někdy kolem roku 1350, ale těžba kolísala. Změna přišla s hormistrem Janem Antonínem Alisem, začal hloubit kolmé šachty. Roku 1779 razí doly Vojtěch, Annu, Ševčinský důl, Jarošovku, Marii, na Bohutíně pak pozdější 25. únor a Řimbabu. V roce 1749 pracovalo na dolech 62 havířů, v roce 1885 celkem 6 103 havířů. Dědičná štola je 27 km dlouhá. V počátku zajišťovalo čerpadla dvanáctimetrové vodní kolo, zrenovované na Drkolnově. Zavádí se vrtání na stlačený vzduch, střelba dynamitem a doprava v klecích. Parní stroj na Anně byl ve 30. letech jediný, který zajišťoval dopravu z 1 350 m. Roku 1875 bylo na dole Vojtěch dosaženo hloubky 1000 m.
Na Kladně vznikl obří podnik, spojující vysoké pece a železárny, který vyráběl 200 druhů oceli. Poldina huK budovala elektroocelárnu, ale rozpadla se na malé závody.
Železnorudný důl byl také v Chrustenicích nedaleko Berouna, v Krušné Hoře a v Novém Jáchymově, ale železárny zanikly, také na Skalce u Mníšku byla hrudkovna zrušena. V Královodvorských železárnách výroba pokračuje, nevyrábí se surové železo, ale speciální slitiny.
V Jílovém se zopakování těžby nepodařilo, těžil jedině zlatodůl Roudný u Vlašimi, od 1882 do 1930 bylo získáno 5 880 kg zlata.
V Příbrami na Březových Horách došlo roku 1892 k požáru, zahynulo 392 havířů. Těžba olova a stříbra však neustále klesala, rovněž za 1. republiky. Březové Hory byly zavřeny v roce 1978, Bohutín v roce 1979. Stříbrský revír ukončil těžbu roku 1973, ale dál těžila řada menších dolů, jako například Turkaňk do 1991.
Poslední kapitola se nazývá Uranová minulost a současnost, stručně se zde vzpomíná na těžbu uranu. Na Jáchymově se ze smolince získávaly uranové barvy, po objevu radia 1910 se zde radium těžilo. Po válce v důsledku strategického významu uranu následuje překotný rozvoj oblasti. Dále je zmíněn Zadní Chodov, Horní Slavkov, Stráž pod Ralskem a Hamr. V revíru Příbram bylo vyhloubeno 23 km důlních jam, nejhlubší důl, šachta 16, měl hloubku 1 838 m. Nyní je v provozu jediná šachta Rožná na Moravě, která dává asi 250 tun uranu ročně.
Reprezentativní knížka Otisky času se roku 2014 stala součástí propagace sympozia Hornická Příbram. Její novum je v tom, že porovnává těžbu železa a železářství a těžbu uhlí spolu se známější těžbou barevných kovů a uranu. Ukazuje celistvější obraz naší minulosti. Na vzniku knihy se podílela spolufinancováním Evropská unie. Je předpoklad, že se dvojjazyčná barevná publikace konečně setká se zasvěcenými čtenáři.
Otto Hejnic