Měli ho zavřít, udělali z něj inženýra
Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Horník, Zdroj: Bohuslav Krzyžanek, Vydáno dne: 25. 04. 2014Jaroslav Minka vystudoval VŠB před padesáti lety a stále si váží toho, že ho vůbec přijali
Měli ho zavřít, místo toho se stal báňským inženýrem. Jedním z hostů vernisáže havířovské výstavy ke 165. výročí založení Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava byl Jaroslav Minka, absolvent této hornické almamater a jeden z nejaktivnějších členů hornických zájmových organizací. Dnes čtyřiasedmdesátiletý důchodce se narodil v Čechách v Radovesicích u Libochovic a jeho cesta na ostravská studia se otřela o zamřížovaná okna státní věznice.
„Hornictví se věnuji od svých 14
let. Vystudoval jsem hornickou průmyslovku
v Duchcově, to znamená,
že jsem se seznámil s těžbou hnědého
uhlí a severočeským hnědouhelným
revírem. Své první hornické
kroky jsem udělal na dole Nelson
v Oseku u Duchcova; ta šachta už
ale neexistuje,“ vzpomínal hornický
veterán.
Po úspěšném absolvování průmyslovky
se Minka rozhodl prohloubit
své znalosti na Vysoké škole báňské
v Ostravě. Narazil ale na problém
s přihláškou. Nemohl sehnat
její druhou část, kterou musel odeslat
na školu.
„Na průmyslovce jsem byl premiantem,
ukončil jsem ji s vyznamenáním
a dostal jsem umístěnku do výzkumného
ústavu do Mostu. Měl
jsem zajištěné dobré místo a nikdo
nepředpokládal, že bych se chtěl dále
vzdělávat,“ vysvětluje Minka. „Jenže
já chtěl studovat a tak jsem sháněl
chybějící část přihlášky na jedenáctiletce,
kde nás měl profesor Černý
na češtinu. A ten mi praví: Minka,
vždyť vy jste technik. Narýsujte si to,
ty kolonky ať vám vyplní sekretářka,
a pak hůlkovým písmem to vypište
a pošlete na tu vysokou školu,“ usmívá
se po letech.
„Tak já to tedy narýsoval, vyplnil, poslal, a pak přijel do Ostravy na pohovory. Přijal mne Jeroným Pražský z katedry vrtání a začal prověřovat z matematiky, fyziky. Nakonec uzavřel pohovor konstatováním: Ať je to jak chce, stejně budete zavřen! Hned mi také ukázal originál přihlášky a já s hrůzou zjistil, že na ní bylo na spodku napsáno: Patisk zakázán, trestá se!“ vypráví Minka.
„Nemusím říkat, že jsem byl jako opařený. Hned jsem si vzpomněl, jak to vypadalo u nás na Kohinooru II v Mariánských Radčicích, kde jsem připravoval práci k maturitní zkoušce a kde byli v severních Čechách zavření vězni. Snad to nějak přežiji, neměli to tam zas tak nejhorší, říkal jsem si. Ale to už mi profesor praví: Chlapče, kvůli tobě zasedala na této škole ta nejvyšší rada! A rozhodla, že ten synek musí mít eminentní zájem, tak musí být přijat!“
Škola žije svými absolventy. Jaroslav Minka vystudoval obor Hornická ekonomie, organizace a plánování, ale víc ho přitahovalo fárání a práce v dole. Jako student, aby měl peníze, fáral na ostravské Hlubině, na Hedvice v Petřvaldu a na Františku v Horní Suché. Nejvíc mu učaroval Důl ČSA, kde pracoval od roku 1964 do roku 1997 a který považuje za svoji mateřskou šachtu. V roce 1966 se stal dobrovolným báňským záchranářem a za činnost v této oblasti byl oceněn bronzových záslužným záchranářským křížem.
Letošní jubileum VŠB-TUO se kryje i s Minkovým osobním jubileem. Promoval totiž v roce 1964, tedy před rovnými 50 lety. „Slavit budeme s celým ročníkem. První setkání připravujeme na květen do Ostravy, druhé na září na výročí založení VŠB,“ připomněl, že kamarádství z dob studia jen tak nevyprchá. A nevyprchal ani jeho vztah ke škole, která ho připravila na život.
„Studium na VŠB, přijímání znalostí a zkušeností odborníků na jednotlivé profese, to bylo něco, co celého toho člověka rozvíjelo. Neumím to ani vylíčit slovy. Když se člověk pět let učí a vstřebává každý semestr nauky od různých odborníků, je to velká síla,“ říká Jaroslav Minka.
Bohuslav Krzyžanek