Dobré a zlé časy pro havíře se střídají, říká děkan HGF

Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Horník, Zdroj: Radek Lukša, Vydáno dne: 15. 04. 2014

VOJTĚCH DIRNER SE DOMNÍVÁ, ŽE TĚŽBA NEROSTNÝCH SUROVIN PŘETRVÁ I DO DALŠÍHO TISÍCILETÍ.

děkan

Za havíře od kosti se považuje Vojtech Dirner, jenž po geologovi a přírodovědci Vladimíru Slivkovi převzal post děkana Hornicko-geologické fakulty (HGF) na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava. A není to pouze tím, že hornická historie jeho rodu sahá prokazatelně až do XII. století. Může si to dovolit, neboť na akademickou půdu vstoupil po osmi letech každodenní tvrdé důlní praxe v tehdejším Dole Lazy. Pro týdeník Horník tedy odpovídal se znalostí i pochopením.

Jak se díváte na situaci v hornictví?
Regionální hornictví je již delší dobu velmi úzce spojeno s globálními trhy a jakýkoliv impulz z Asie, Jižní Afriky či Austrálie se okamžitě projeví i v České republice, potažmo ostravsko-karvinském revíru. Co se týče hornictví černouhelného, tam již velice dlouhou dobu spatřuji značný tlak na ceny obou komodit – uhlí energetického i koksovatelného. Uhlí vhodného pro koksování – UVPK – se to týká zejména. Bohužel se to logicky projevuje u společnosti OKD, která se několik kvartálů potýká s cenami UVPK pohybujícími se na velmi nízkých úrovních.

     Bez této suroviny se ale neobejdeme?
Platí to nejen pro černé uhlí. Primární suroviny získávané těžbou potřebujeme i pro vyrobení mobilního telefonu či rukavic, jež si oblékají laboranti. Pokud zaznívají názory, že v moderní době s nanotechnologiemi a genovými manipulacemi je hornictví zastaralá a zbytečná činnost, tak opak je pravdou. Význam zdrojů nerostných surovin je vyšší, než si mnoho kritiků dokáže představit. Dobývání má snad větší perspektivu než některé supermoderní technologie. Navíc se stále vyvíjí, po krizi vždy jde – periodicky – nahoru i věda či jiné obory. Pokud se budeme bavit o čtvrtém tisíciletí, jsem přesvědčen, že dobývání nerostných surovin zde stále bude!

Byla někdy v oboru podobná krize?
Jak je známo, hornictví je cyklický proces, a proto se těžké časy střídají s časy dobrých cen a velkého optimismu. Krize v uhelném průmyslu, ale i jiných odvětvích se vracejí, skutečně se v minulosti několik podobných krizí objevilo. Velký rozdíl nynějšího stavu oproti předešlým je ovšem v délce jeho trvání – již přes tři roky se cena UVPK nestabilizovala, a dokonce klesá! Další perspektiva hornictví tedy závisí na vývoji makroekonomiky EU, USA i asijských zemí. Protože se ale v minulosti periodicita hornictví otáčela do pozitivního trendu, nezůstává nám než věřit, že to opět brzy nastane. Vždyť stačí vzpomenout stavbu Nového Města pražského, to bylo ve středověku vybudováno z kutnohorského stříbra. Hornictví každopádně potřebuje pro další rozvoj ochotu investorů vložit své nemalé prostředky do těžby i pozitivní impulzy od průmyslu – stavebnictví, strojírenství, výrobců automobilů nebo kovozpracujících odvětví. Bez toho bude situace nadále složitá.

A dotýká se krize také přímo HGF?
Orientaci fakulty není zapotřebí měnit, neboť již minulá vedení pružně reagovala na změny v hornictví. Hornictví je obor zabývající se jak geologickým průzkumem, otvírkou či přípravou, tak samotným dobýváním – těžbou, příslušnou výstavbou a nakonec zahlazováním následků všech těchto činností na životním prostředí. Je tedy jasné, že absolventi našich hornických, geologických, environmentálních a jiných oborů – jejichž nabídka se nijak výrazně nemění – najdou vždy uplatnění. V budoucím akademickém roce 2014/2015 bude otevřen nový obor navazujícího magisterského studia Evropská škola využití prostor pro průmyslové činnosti. Naši absolventi jsou podle horního zákona oprávněni pracovat v příslušných oborech s licencovanou činností. Nemůže to tedy být absolvent Karlovy univerzity nebo Českého vysokého učení technického, podobně jako nemůže člověk s titulem JUDr. dělat internistu. A z toho vyplývá, že pro naše absolventy je otevřen celý svět.

Jaký cíl tedy máte ve funkci děkana?
Mou vizí pro volební období ve funkci děkana HFG je moto Silné instituty = silná fakulta! Za hlavní cíle jsem stanovil další zkvalitňování nabídky ve všech stupních univerzitního systému vzdělávání, zvyšování počtu zahraničních studentů či zvyšování kvality pedagogických a také vědecko-výzkumných činností HGF. Co se vědy a výzkumu týče, osobně považuji za velkou škodu utlumení celé sítě výzkumných ústavů, akademií věd a projekčních organizací, jež bylo před více než dvaceti lety přímo drastické. Za hlavní činnosti veřejné vysoké školy totiž pokládám jak vzdělávací, tak vědecko-výzkumnou činnost. A my, na HGF, máme to štěstí, že díky operačním programům a dotacím ze státních či unijních prostředků můžeme vědu nadále pěstovat. Příkladem je projekt Institutu čistých technologií – ICT – pod vedením profesora Vladimíra Slivky, mého předchůdce v děkanské funkci na HGF.

Partnerství s OKD nadále pokračuje?
Ano, tak jako s jinými v oboru podnikajícími společnostmi. OKD mělo vždy zájem vybírat nadané pracovníky z dolů pro dálkové studium. Oni sice byli po těch letech praxe na šachtě vlastně akademici, ale podle horního zákona jim chybělo vysokoškolské vzdělání nutné pro licencovanou činnost. V souvislosti s OKD se vrátím k vědecko-výzkumné činnosti – docent Pavel Černota z Institutu geodézie a důlního měřictví, IGDM, zpracovával pro OKD připojovací usměrňovací měření pro propojení šachet ČSA a Darkov spojovacím překopem. Probítka se zdárně uskutečnila 12. 12. 2012.

Na závěr, přiblížíte nám historii své rodiny?
Od roku 1349 dosud byl zástupce rodu Dirnerů čtrnáctkrát starostou Gelnice neboli Spišské Nové Vsi, odkud pocházím i já. Mí předkové přišli z Bavorska, když uherský panovník Béla IV. chtěl ve dvanáctém století – raném středověku – využívat ložiska stříbra a zlata ve Spišsko-gemerském rudohoří. Původní obyvatelé totiž neznali hornické řemeslo. V současnosti jsem už jediným zástupcem Dirnerů působícím v hornictví, dcery Alžběta i Anna jsou po mamince umělecky založené. Náležet k rodu, jehož hornické kořeny sahají tak daleko do minulosti, pro mne znamená velmi mnoho. Shrnu to jedinou větou: V životě je historie základ, současnost dar a budoucnost záhada. Nemyslíte, že to platí i pro to hornictví?

Radek Lukša