Kdy ožije Trojické údolí?
Autor: Mgr. Michaela Hylská <hylska(at)diamo.cz>, Téma: DIAMO, Zdroj: Ing. Lubor Veselý, Vydáno dne: 21. 03. 2014„V současné době byly na MPO ČR předány podklady pro zadávací dokumentaci na realizaci I. etapy projektu “Komplexní řešení sanace kontaminovaného území lokality Trojice„. Koncem roku 2008 (začátkem roku 2009) se předpokládá zahájení prací.“
Taková byla poslední slova příspěvku
kolegy Petra Jelínka, otisknutého
v občasníku DIAMO v dubnu 2008. Zajímá
vás, jestli byly tyto práce opravdu zahájeny
a jaký je současný stav realizace
projektu? V tom případě si, prosím, přečtěte
tento článek.
Pojďme si však nejdříve připomenout některé
údaje z historie: Nebyl to známý vrch Landek, odkud
pochází nejstarší doložená písemná zmínka
o výskytu uhlí na Ostravsku, ale právě údolí potoka
Burňa (dnes „Trojické údolí“). Není podstatné,
jestli tím „prvním“ byl hejtman přerovského kraje
hrabě Václav Kořenský, když v roce 1753 žádá vídeňskou
horní kancelář o udělení privilegia na těžbu
uhlí, nebo mlynář Jan Augustin, který o deset
let později oznamuje nález uhlí hornímu úřadu
v Kutné Hoře. Podle dobových záznamů zde vodní
eroze na pastvinách a polích odkryla v dešDových
stružkách „černou břidlici“. Přestože v té době měla
vrchnost zájem spíše o zlato a stříbro (po prohrané
sedmileté válce s Pruskem byla státní pokladnice
prázdná), byli do oblasti vysláni horníci z Horního
Benešova k ověření. Ti nález uhlí potvrdili.
Chudá rakousko–uherská monarchie se však nemohla
na těžbě podílet, a tak prvenství v dolování
uhlí patří Landeku ležícímu v tehdy pruských
Petřkovicích.
Počátky dobývání v údolí potoka Burňa jsou spojeny s tehdejším majitelem slezskoostravského panství, hrabětem Wilczkem. Pravidelná těžba byla zahájena v roce 1787. Uhelné sloje byly otevírány štolami, později mělkými jámami. Zpočátku o uhlí nebyl velký zájem, rozvoji bránil dostatek dřeva a konkurence dolů v Petřkovicích. Zlom nastal až kolem roku 1840, po založení Vítkovických železáren (1828) a zahájení provozu železnice z Lipníku nad Bečvou do Bohumína (1847). Končí etapa ražby štol, ložisko je otevíráno již jen svislými jámami. Zásadní význam pro rozmach hornictví mělo i využití parního stroje pro vertikální dopravu, čerpání důlních vod a větrání.
Důlní pole v oblasti Trojického údolí mělo rozlohu 116 ha. Bylo otevřeno sedmi hlubinnými jámami o hloubce až 700 m. Prvním z nich byl důl Trojice (původně důl Svaté Trojice), pojmenovaný podle svátku sv. Trojice, na který byl v roce 1844 založen. Těžba na nich probíhala od roku 1845 do roku 1967, kdy byl poslední důl uzavřen a jámy postupně zasypány.
Součástí technologického komplexu těžby a zpracování uhlí v Trojickém údolí byla i úpravna uhlí, briketárna a koksovna. První zmínky o provozu koksovny Trojice se datují k roku 1848. Až do konce 19. století byl koks vyráběn v jednoduchých plamenných pecích. Na počátku 20. století byly vystavěny nové koksové pece, které umožňovaly získávat zbytkové produkty výroby koksu (koksárenský plyn a dehet) k jejich další úpravě (naftalen, benzol, fenoly, síran amonný a další). Po ukončení těžby na dolu Trojice sem byla převedena výroba z koksovny Lazy a v roce 1983 byla i její činnost ukončena.
Těžba uhlí a vůbec provoz celého těžebně–úpravárenského komplexu v Trojickém údolí zásadním způsobem změnila tvář Trojického údolí a jeho okolí. Potok Burňa byl prakticky v celé své délce zatrubněn, původně hluboce zaříznuté údolí bylo zaváženo demoličními odpady ze starých staveb nahrazovaných novými, chybějící plochy vhodné pro stavbu dalších objektů byly získávány stržením svahů a vytvořením kaskádových teras zajištěných opěrnými zdmi. V důsledku těžby došlo k rozsáhlému poklesu území v poddolované oblasti, u nedalekého slezskoostravského hradu se uvádí pokles o 16 m! Na druhou stranu, hlušina vyvezená ze zdejších dolů dala vzniknout dnes nejvyššímu bodu Ostravy, odvalu Ema. Na již opuštěných plochách komplexu skončily v 80. letech minulého století i stavební odpady z demolice koksovny Karolína.
A jak vypadá Trojické údolí dnes? Procházka současným Trojickým údolím je deprimující. Objekty dolu i koksovny jsou z větší části zdemolovány, na plošinách mezi opěrnými zdmi zůstaly části jejich betonových konstrukcí, nyní již obrostlé náletovými dřevinami. Opuštěný protiletecký kryt je připomenutím ničivého bombardování komplexu koncem 2. světové války. Vhodné prostory slouží jako útočiště pro bezdomovce, pro které (a nejen pro ně) je areál vítaným zdrojem obživy. Černých skládek je tu nepočítaně. Není divu, že se v říjnu 2012 objevil v Moravskoslezském deníku pesimisticky laděný článek s názvem „Trojické údolí zatím rájem turistů asi nebude“.
Přesto však tomuto koutu Ostravy svítá naděje. Už v roce 1994 byly provedeny první orientační průzkumné práce (UNIGEO, a. s.), o tři roky později byly zpracovány analýzy rizik areálu koksovny Trojice (OKD, DPB, a. s.) a areálu dolu Trojice (KAP, spol. s r. o.). Tyto analýzy vymezily míru a rozsah kontaminace a stanovily typ a velikost rizika ohrožujícího lidské zdraví. Jako hlavní zdroje znečištění byly identifikovány koksochemické procesy, při nichž vznikaly produkty jako surový koksárenský plyn, dehet a fenol. Dalšími zdroji kontaminace byla činidla používaná při primární a sekundární výrobě. Vzhledem ke zjištěné vysoké ekologické zátěži bylo odstranění kontaminace Trojického údolí zařazeno do skupiny prioritních projektů na revitalizaci Moravskoslezského kraje a v říjnu 2007 bylo mezirezortní komisí schváleno k realizaci. A právě tehdy, před více než 5 lety, píše kolega v úvodu zmíněný příspěvek. Jak tedy vypadá budoucnost Trojického údolí nyní?
Prvním krokem projektu bylo ověření aktuálního stavu kontaminace. Přestože hlavní kontaminant, sloučeniny na bázi dehtu, jsou látky jen málo migrovatelné, za 10 let od analýzy rizik mohlo dojít ke změnám v rozsahu a především lokalizaci znečištění. Aktualizaci analýzy rizik provedla v roce 2007 firma TOP GEO Group CZ, spol. s r. o. Výsledkem bylo detailní, již i prostorové vymezení kontaminačních mraků, v nichž koncentrace kontaminantů převyšuje stanovené sanační limity. Důležitý byl poznatek, že nadlimitní kontaminace je vázána nejen na navážky, ale též na karbonské horniny v jejich podloží a v menší části i na podzemní vodu, která však v zájmovém území netvoří souvislý zvodnělý horizont, nýbrž izolovaná zvodnělá ložiska v nepropustném, či polopropustném prostředí.
V současné době dokončuje firma G–Consult, spol. s r. o. zakázku „Komplexní řešení sanace kontaminovaného území lokality Trojice – doprůzkum a projekt“. Jejím cílem je zpřesnit již ověřené plošné a prostorové parametry kontaminace a na jejich základě zpracovat projekt nápravných opatření. Úvodní geologicko–průzkumné práce však přinesly zásadní nové informace. Bylo zjištěno, že oblasti s nadlimitními obsahy kontaminantů sahají až ke staticky narušené hlavní opěrné zdi o délce přes 200 m a výšce cca 6 m. ZeS bude nezbytné odstranit a stávající terasu nad ní tvarově upravit. Ani tím však nebyl překvapením konec – vrtnými pracemi k ověření geotechnických vlastností hornin tvořících terasu byla nalezena kontaminace na dosud neznámých místech, vrty zastihly v hloubkách 6 až 7 m uhelnou sloj o mocnosti do 0,8 m a byla též objevena vyzděná podzemní chodba sloužící v minulosti k přívodu vody do areálu. Její pěší průzkum získal příchuD adrenalinu už po pár metrech. Vysoké gumáky byly brzy k ničemu, zdánlivě křišDálově čistá vody se rychle zakalila zvířenými usazeninami. Brodění skončilo s vodní hladinou vysoko nad pasem asi po čtyřiceti metrech u popílkové zátky, která těsně uzavírala přístup ke zlikvidované jámě. Zbytky gumového člunu byly neklamnou známkou toho, že i toto místo je hledači kovů navštěvováno.
Kolik takových tajemství Trojické údolí ještě vydá, je těžké odhadnout. Neznáme stav a lokalizaci zatrubnění potoka Burňa, ani situaci starých štol v hloubkách do 20 m. Jejich odkrytí by podstatně zkomplikovalo průběh sanačních prací. I tak je celkové množství zemin a navážek, které by měly být přemístěny, odhadováno na 300 000 t. Kontaminovaného materiálu, který bude z lokality odvezen, má být přibližně 140 000 tun. „Lahůdkou“ sanace bude jistě odstranění zbytků konstrukcí a jejich základů, budovaných z poctivého betonu. A kdy se údolím potoka Burňa začne rozléhat hluk stavebních strojů? Těžko říci. Až po zpracování realizačního projektu budeme znát předpokládané náklady na odstranění této ekologické zátěže. Podle dílčích propočtů se jedná o částku převyšující 550 mil. Kč. Její výše nepochybně ovlivní termín zahájení prací. Musíme věřit, že se příběh prázdné státní kasy, starý více než dvě století, nebude opakovat. Byla by to škoda nejen pro Ostravany, ale především pro samotné Trojické údolí.
Ing. Lubor Veselý vedoucí odboru jakosti, kontroly a veřejných zakázek, o. z. ODRA