Ložiska jsou z velké části již vydobyta a náklady na těžbu zbytku zásob dále porostou.
Polské těžaře energetického uhlí drtí nízké ceny, které v západoevropských přístavech klesly za tři roky ze 170 dolarů za tunu na méně než polovinu (80 dolarů). Ve světě se aktuálně vytěží více energetického uhlí, než jsou firmy schopné prodat. I proto klesla loni polská produkce o 2,7 milionů tun na 76,5 milionů a výnosy firem se snížily o téměř 12 miliard korun na 158 miliard korun.
Například největší černouhelná firma Kompania Weglowa, která ještě před nedávnem předpokládala nárůst produkce z 39 tun v roce 2012 na zhruba 43 milionů v roce 2020, v důsledku slabé poptávky a nízkých cen razantně přehodnocuje své plány. V letošním roce tak vytěží 33 a v následujících letech 32-33 milionů tun.
Ceny nedokážeme ovlivnit „Polsko těží zhruba jedno procento světové produkce uhlí, nedokáže proto ovlivňovat jeho ceny. Naše firmy se musí přizpůsobit světové realitě. Jinde ve světě – s výjimkou Evropy – ale poptávka po uhlí roste,“ říká šéf další státní firmy KHW Roman Łój. Podle něj je problémem mimo jiné klimaticko-energetická politika EU, která dělá problémy producentům energetického uhlí. Toho je v současnosti v Evropě přebytek, což sráží dolů jeho ceny. Navíc v USA je vlivem těžby břidlicového plynu nadbytek primární energie a místní těžaři vyvážejí desítky milionů tun své produkce.
Jedinou cestou, jak podle Łóje obstát, je snížit náklady na těžbu a zvýšit efektivitu dobývání. „S kapacitou 700–800 tun uhlí na pracovníka za rok nemáme v dlouhodobé perspektivě šanci obstát a konkurovat levným dovozům,“ tvrdí Łój. Podle něj je klíčové efektivněji a déle (větší část směn) využívat technologie, a tam, kde je to možné, nahradit zaměstnance automatizovanými systémy. To bude v důsledku pochopitelně znamenat snížení počtu zaměstnanců v dolech.
Konec těžby ve Slezsku? Špatná situace slezských těžařů je dána také konkurencí na vnitřním trhu. Například společnost Bogdanka v lublinské oblasti na východě Polska nadále zvyšuje objem produkce a vytlačuje z trhu slezské uhlí, stejně tak firma PG Silesia. Jejich úspěch je dán vyšší efektivitou těžby a v případě Bogdanky lepšími geologickými podmínkami.
Radikální postoj k situaci slezských těžařů zaujal bývalý šéf Bogdanky Mirosław Taras. Podle něj nemá smysl plakat nad slezským hornictvím, které bude přirozeně snižovat svou produkci a nemá šanci udržet svou současnou pozici. Logiku podle něj naopak dává rozšiřování těžby v lublinském regionu s lepšími geologickými podmínkami, kde je možné uhlí dobývat levněji. Ložiska ve Slezsku jsou z velké části již vydobyta a náklady na těžbu zbytku zásob dále porostou, proto je logičtější vybudovat nový důl od základu v místě s lepšími podmínkami. „V následujících dvou třech letech cena energetického uhlí neporoste. Buď zůstane na stávající úrovni, nebo dále klesne,“ říká Taras.
Marek Síbrt