Před 35 léty.
V úterý 22. března 1977 jsem ve 4h 37minut v Havířově-Podlesí nastupoval do autobusu, jako každý den, na ranní směnu. V 5 hodin jsem byl v kanceláři, odraportoval jsem noční směnu, zacechoval ranní partu, a v 6. hodin jsem sfáral do 2. kry, kde jsme měli jeden porub ohrožený záparou. V závalové části byla značná teplota, což jsme se snažili zvýšeným postupem porubní fronty eliminovat. Na starém odtěžení jsme měli hodně poruch, málo obsluh, ale i tak natěžit, denní předpoklad, bylo zákonem. Tonáž s postupem byla jedna ruka a zrovna ten den se nedařilo. Proto jsem osádku pozdržel do vystřídání, tedy přesčas. Odpolední směna měla rovněž nedostatek obsluh a tak jsem zůstal revírníkovi Sítkovi na pomoc při odtěžení. V 18.hodin jsem vyfáral a po vykoupání jsem psal v kanceláři raport se sdělením pro noční směnu. Potom jsem zašel do směnmistrů, kde jsme probírali příkaz pro noční směnu našeho úseku. Čekal jsem, až se ozve revírník s hlášením. V 19:45 se ozval u směnmistrů telefon a revírník Sítek se nás ptal co se děje, že slyšel bouchání větrních dveří a že je všude zvířený prach a že se nemůže dovolat na hlavní dispečink ani na důlní. Řekl jsem mu, ať zkontroluje plentu za rubáním a větrní dveře a počká u telefonu. Letěl jsem na hlavní dispečink, kde již bylo hlášení, že na povrchu u hlavní vtažné šachty vyletěl prach na povrch a na chvilku bylo opačné větrání, tj. z vtažné jámy se stala výdušná. Letěl jsem k hlavní šachtě k narážečům, kde zrovna sloužil jeden bývalý záchranář. Ten vypadal jako by robil někde ve vrchní kapli porubu. Vracel jsem se přes dispečink, kde již byl odpálen merkaptan a povolán výjezd HBZS. Vrátil jsem se ke směnmistrům kde mě revírník Sítek hlásil, že má všechny lidi u sebe a já jsem mu sdělil, ať si nasadí ZP přístroje a jdou fárat na jámu Jan. Směnmistr volal závodnímu záv. 2 Ing. Frkalovi a ten se mě ptal, co o tom soudím, lépe co vím? Jelikož jsme měli podpatrovou ražbu kanálu pod hlavní jámou 1.2, byl první dojem, že došlo k výbuchu na pracovišti VOKD. Bohužel, jak se později ukázalo, skutečnost byla jiná. Výbuch se odehrál ve 36. sloji závodu 2, mezi 9. a 10. patrem, včetně místních výbuchů na 10. patře.
Mým kamarádůmPro mě se cesta domů odkládala. Ve 20 hodin zavolali z naší záchranky, abych se dostavil na ZBZS. V té době fárala jedna naše četa na 9. patro a výjezd se připravoval ke sfárání na 10. patro. Tady jsem se dozvěděl, že přijíždí 6 čet záchranářů z okolních šachet a není nikdo, kdo by s nimi sfáral a kdo zná situaci ve 36. sloji. Nemohl jsem odmítnout! Šel jsem se rychle převléct ještě do mokrých fáraček, vzít sebou fárací mapu a během několika minut jsem byl na záchrance pro záchranný přístroj, brašnu, náhradní láhev a společně s Oldou Babišem, technikem ze závodu 1, který bral ještě záchranářský telefon, jsme sešli na nádvoří, kde nás skutečně čekalo 6 čet. Seznámil jsem se s četaři z jednotlivých závodů a šli jsme fárat na jámu Jan na 10. patro. Ostatní je vše podrobně popsáno v Záchranáři 2/2007 , Ze vzpomínek záchranáře, jak akci prožíval a v Mementu důlních nehod v českém hornictví na str. 369 – 378 a jak týdenní akci prožíval...
Ing. Jaroslav Minka