Rudolfovští jsou ve svých renesančních krojích na setkáních hornických měst a obcí nepřehlédnutelní, proto jsem se v sobotu 4. června 2011 na jejich slavnosti vypravil. Konaly se k 12. výročí zahájení hornických slavností a k 10. výročí založení Spolku přátel Rudolfova. Rudolfov má asi 2 400 obyvatel, leží 8 km od centra Českých Budějovic, které se směrem k němu rozrůstají, ale Rudolfovští se necítí být „Takybudějičáky“, ale našli svoji vlastní identitu.
První zmínka o Rudolfovu je z roku
1385. Byla nalezena bohatá naleziště
stříbra, vrchol těžby byl za Habsburků,
Ferdinanda, Maxmiliána a Rudolfa II.,
který tehdejší hornickou osadu povýšil
roku 1585 na horní město se všemi náležejícími
právy a pojmenoval ho po sobě.
V té době Rudolfov spolu s Jáchymovem
a Kutnou Horou zajiš@oval většinu
těžby stříbra v monarchii. O hornické
minulosti Rudolfova psal v minulém
čísle jeho historik Vratislav Klabouch.
Rudy postupně ubývalo, doly byly zavaleny
ve třicetileté válce, slávu zdejšího
hornictví se již nepodařilo obnovit. Jenže
40 let byl Rudolfov stejně důležitý
jako sousední České Budějovice, a proto
se k jeho dávné hornické slávě a ke
svému zakladateli nyní Rudolfovští vracejí.
Z té doby zůstala radnice – bývalý
horní úřad, kostel sv. Víta, který se
opravuje a ve kterém je v kostelní lodi
nový zvon. Pro veřejnost byla zpřístupněna
část dědičné štoly sv. Eliáše v blízkém
Úsilném a vytyčena hornická naučná
stezka.
Dnešní zglobalizovaná společnost je
zaměřená na konzum, na dnešek. Objevování
minulosti při hornických i dalších
historických slavnostech připomíná,
že odněkud přicházíme, že tu nejsme
jen pro sebe, že život má ještě nějaký
vyšší smysl.
Jádro většiny našich spolků tvoří pamětníci, bývalí horníci a štajgři, kteří kdysi fárali, vracejí se ke svým dědům do 19. století. Rudolfovští ve svých krásných pečlivě vypracovaných renesančních kostýmech, které obzvláště slušely paním a dívkám, připomínají hornickou slávu 16. století. Napočítal jsem na 40 dospělých a vedle nich přes dvacet malých Rudolfovských permoníků, kteří také na pódiu vystoupili. Po deváté vystoupila kapela Turdus hrající písně ze středověku. Oficiální zahájení se zúčastnili a promluvili MUDr. Martin Kuba, 1. náměstek hejtmana Jihočeského kraje, starosta Rudolfova Vít Kavalír, zástupci hornických měst Příbrami, Chodova, kde se bude na podzim konat setkání hornických měst a obcí, Jihlavy, ze které přijeli také tamní malí havíříci. Byl přivítán císař Rudolf II., jemu zatančili malí Rudolfovští permoníci a v následné scénce byla žertovně rozebrána nechuť císaře oženiti se, i když s přítomnou hraběnkou Stradovou měl několik dětí.
Průvod zahajovali bubeníci, nepřehlédnutelní byli havíříci z Jihlavy, šli v něm horničtí kamarádi ze Stříbra, z Plané, z Chodova, nejpočetnější byla jako obvykle Příbram, spolek Prokop, spolek Řimbaba, Cech příbramských horníků a hutníků, nejstarší Cech hutníků a olovářů, z Ostravska přijela Stonava a Landek, ale nad černí hornických uniforem převažovaly pestrobarevné kostýmy domácích. Oficiální průvod zakončoval císař s hraběnkou na koních. Až při prohlížení fotografií jsem si všiml, že rudolfovský Rudolf II. se císaři na nejznámějším vyobrazení opravdu podobá.
Děti rýžovaly zlatinky, kováři kuli, šermíři z SHŠ Berit srdnatě bojovali, skupina Calyculus předvedla renesanční tance, skupina Sanyah orientální tance, sokolníkovi, co jsem ho sledoval, žádný pták neulétl. Na jarmarku mi před nosem utekl vyřezávaný malý žebřiňák za 620 Kč. Pomáhali hasiči, zahrádkáři, škola, do slavností se zapojilo celé město. V kostele odpoledne vystoupili Třeboňští pištci a smíšený sbor. Nejzasloužilejší místní dostali vyřezávané Rudolfovské Permony. Komu udělit České Permony, o tom na místní radnici rozhodovalo koncilium Sdružení hornických a hutnických spolků ČR. Pět těchto ocenění za montanistickou spolkovou činnost bude uděleno 17. září v Chodově, na setkání hornických měst a spolků.
Na opravdu podařené Rudolfovské hornické slavnosti se usmívalo slunce. Doufejme, že pěkné počasí bude i na Prokopské pouti v Příbrami, 25. a 26. června.
Otto Hejnic