Nastalo Na Upadnici obdobi velkich lučeni. „Je to marne, leto je tu a je třa regenerovať psychicke i fyzicke sily a ni furt vysedavať v hospodě a dřistať o ničim!“ pravil fi lozofi cky Poldek a každemu z nas podal ruku. Před hospodu stala jeho škodulka nacpana až k prasknuťu jidlem, hadrami, spacakami, stanem a hlavně dvumi vnukami s manželku. A něsmim zapomenuť na dvě basy ostravske dvanactki. „A kaj vlastně jedětě?“ zeptal se bezelstně Jiřik, ale ja, Břetik a Jaryn zme řvali smichem, bo zme dobře věděli, jakimi tradičnimi perypetijami Poldek ze svoju staru před dovolenu prošli. Poldek se beze slova otočil, vlez do škodulky, zadymil a byl fuč. Tuž zme museli Jiřikovi odpověděť my. „Vubec bysem se nědivil, kdyby měl hned tu za rohem karambol. Bo esli se kvuliva tobě spoměl na planovani letošni dovolene, tuš musel dostať třas. Oni totiž stali tajak každy rok před tradični otazku: jeť na Ostravicu na chatu, kaj samozřejmě Poldek s tu svoju něchce, bo to ma naplanovane z nami, anebo jeť za hranice.
Jak to vidí stryk Lojzek
„Letos
bysme mohli
zajeť do Čech,“
pravil Poldek.
Tuš prolezli mapy
celeho Česka, palcem
procestovali středni
aji jižni Čechy, a když
byli fyzicki, ale hlavně
psychicki tymi představami schvaceni,
pravila tradičně jeho draha polovička:
,Poldek, všudě v Čechach je draho!
Jedem na Slovač, tam do teho našeho
kempa u Trenčina!’ A bylo vystarane!
Polda, kery se těšil na Prahu a Karlštejn,
jak nam pravil, mavnul enem ruku a šel
do banki měniť eura,“ vysvětlil sem
Jiřikovi.
„No, ja se
myslim, že až se
jedě kaj chce, budě mět stejnak
dovolenu v
našich zeměpisnych
šiřkach na guvno! Bo uš to ukazal
minuly
tyden, když lelo jak
z konve. Ty včilejši štyry
dni slunka to nězměňa,
bo po nich se na nas
zase řiti ,studena
fronta s občasnymi
přehaňkami
a
buřkami s krupobitim’
jak nas
varuju meteorologove. A přitym moch
jěť s vnučatami do Řecka ku mořu a měl
to iste! Byl sem tam loni a němožu se to
vynachvaliť,“ pravil Břetik. „Fuj! Jak mu
možeš přať take hnusy!? Dyť s tu jeho
škodulu dojedě tak akurat do teho Trenčina...“
ozval se Jaryn. „A navic pravě
včil maju piznuť obrovske vedřiny,“ tvrdil,
a ja sem Břetika ubezpečil, že to Jaryn
musi věděť naprosto přesně a lepši niž
televizní rosničky, bo za dva dni jedě aji
on na dovolenu. „A hadej kaj?!“ ptal
sem se. „Na Valachy za hřibami!“ zařval
Jaryn. Ale to už tu byl s frkem Erďa:
„Mlada robka přistihně teho svojiho in
fl agranti v lužku s milenku a řve: ,Správně
mi máma říkala, že jsi z těch chlapů,
kteří každou ženskou hned zatáhnou
do postele...! A ty, mami, ty na mně
nečum! Ty jsi mě taky pěkně nasrala!’
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek