Z malých osad se rodila velká města.
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
přijal v letech 2006–2007 záměr popsat prostředí
života lidí, kteří zabezpečovali chod šachet v našem
regionu. V letech 2007–2009 proto vydal čtyři publikace
o hornických koloniích ostravsko-karvinského revíru,
postavených šachtami OKR v průběhu 19. a 20. století
(Hornické kolonie v rámci industrializace Ostravska,
Hornické kolonie Karvinského okresu – I. díl, Hornické
kolonie Karvinského okresu – II. díl, Hornické kolonie
Ostravy). Celkem v nich bylo zaznamenáno 180 kolonií,
v nichž bydleli zaměstnanci 51 šachet a tří koksoven.
Tyto kolonie se nacházely na území 25 obcí. Náš seriál
shrnuje vše podstatné, co je uvedené v těchto a dalších
publikacích KPHMO a v monografi i Kamenouhelné doly
ostravsko-karvinského revíru z roku 1929.
Po období stavebního útlumu po skončení první světové války dochází v dalších letech meziválečného období k urbanizačnímu posílení úlohy hornických sídel, včetně kvalitativního pokroku v rozvoji obslužné vybavenosti (obchodní domy, banky, kulturní a zdravotní zařízení, školy, doprava, hospody). Ostrava tak v roce 1930 dosáhla velkoměstské velikosti (125 304 obyvatel). Ale i na východ od Ostravy ztrácejí obce svůj zemědělský ráz a mění se na města s počty obyvatel většími než 10 000 (Karviná, Orlová, Petřvald, Bohumín, Český Těšín).
Další prudký nárůst počtu obyvatel byl zaznamenán po II. světové válce, v období let 1950–1990. V souvislosti s nárůstem těžby uhlí a výstavbou nových šachet se urychluje i bouřlivý rozvoj industrializace Ostravska, což se projevilo mj. výstavbou celých sídlišť a měst (Ostrava-Poruba, Havířov, Orlová-Lutyně, Karviná-Stalingrad, Karviná-Ráj, Frýdek-Místek, Albrechtice, Český Těšín). Naopak po roce 1990 začíná v důsledku útlumu hornické činnosti a těžkého průmyslu počet obyvatel klesat.
Zdeněk Dombrovský