Úpravny uhlí ostravsko-karvinského revíru (12)

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Úpravárenství, Zdroj: Zbyněk Szostek, Vydáno dne: 24. 02. 2011

Jak šly události na Dole 9. květen

9 květen

V rámci rozvoje těžkého průmyslu, v souladu s požadavky národního hospodářství a přijatých usnesení stranických orgánů k zajištění výroby kvalitního koksovatelného uhlí, bylo rozhodnuto o vybudování dolu na zelené louce. Dne 1. dubna 1957 byl založen Důl Suchá – Stonava.

V rámci výstavby dolu byla vybudována třídírna a oběh vozů včetně provizorní nakládky těženého uhlí, které se dopravovalo k úpravě na Důl Doubrava. Třídírna se stala prvním článkem budoucí úpravny uhlí a její provoz byl zahájen v květnu 1961.

Na základě rozhodnutí vlády č. 846 ze dne 7. 10. 1959 byla zahájena výstavba vlastní úpravny uhlí, ukončena byla k 1. 7. 1964. Původní stanovený termín ukončení výstavby a uvedení úpravny uhlí do provozu nebyl dodržen kvůli nutnosti přepracovat úvodní projekt ze zpracovatelské kapacity vsázky 5000 t/14 hod. na 7500 t/14 hod.

    Komplexní zkoušky se uskutečnily ve dnech 21. až 27. 7. 1964. Na ně navazoval tříměsíční zkušební provoz. Po odstranění zjištěných závad a garančními zkouškami potvrzené technické způsobilosti a technologické účinnosti úpravnických zařízení byla úpravna uhlí uvedena do trvalého provozu.

Vytěžené surové uhlí bylo, po ručním vybrání dřeva a kusů kamene nad 200 mm, podrceno v drtičích HerzogČesnek a nad zásobníky surového uhlí roztříděno na válcových třídičích ČKD Krejčík na zrnitostní třídy 0 – 15 mm a 15 – 200 mm. Tyto zrnitostní třídy surového uhlí byly odděleně uloženy, takže je bylo možno zpracovávat samostatně. Rozdružování hrubé vsázky (15 – 200 mm) bylo realizováno v magnetitové suspenzi v pracích vanách typu SM. Vhodným spojením dvou pracích van byly získávány tři produkty: Před rozdružováním jemné vsázky (0 – 15 mm) se uskutečnilo na obloukových sítech odkalení zrna 0 – 0,5 mm. Rozdružování jemné vsázky (0,5 – 15 mm) bylo realizováno v magnetitové suspenzi v pracích a přepíracích hydrocyklonech o průměru 600 mm. Surové kaly (0 – 0,5 mm) byly zpracovány fl otací a odvodněny pak v plnoplášťových odstředivkách UCM 3, které nahradily původní nízkokapacitní vakuové filtry.

Odpadní vody byly v prvním stupni čištěny v Čermákových žlabech, ze kterých byly hrubé kaly cyklicky bagrovány. Přetoky pak byly přečerpávány do kalových nádrží „Kateřina 1, 2, 3“ s následnou další těžbou a prodejem uhelných kalů.

Řada změn a rekonstrukcí
Během svého provozu doznal úpravárenský komplex řadu změn a rekonstrukcí. Již první roky provozu odhalily nedostatky projektu a podcenění modernizace těžby uhlí v dole – nasazení kombajnů s rotačními řeznými orgány – a tím totální změny zrnitostní skladby těženého uhlí.

První rekonstrukce v roce 1967 řešila kapacitu kalového okruhu a morální zastaralost některých technologických uzlů a strojů. O tom, že rekonstrukce měla velký ekonomický přínos, svědčí fakt, že se snížily prací náklady, podstatně se snížily prostoje a zvýšil se hodinový výkon prádla. Skutečná návratnost nákladů na rekonstrukci činila 0,39 roku.

V tomtéž roce byla uvedena do provozu drtírna kamene, jako další objekt úpravárenského komplexu, který zajišťoval zpracování výpěrků na kvalitní základkový materiál.

V roce 1975 byla realizována druhá rekonstrukce technologického zařízení úpravárenského komplexu, kdy byla vyměněna produktová odvodňovací síta Gröppel za vibrační odvodňovací síta polské výroby WP-2. Dále bylo zrekonstruováno vynášení surového uhlí ze zásobníků a odsunové cesty praného uhlí.

Další modernizace technologie úpravy uhlí nedala na sebe dlouho čekat. Hned v roce 1977 byla plánována velká rekonstrukce v hodnotě 100 mil. Kč, ale vzhledem k plánovanému nájezdu úpravny uhlí Dolu Darkov byla hodnota rekonstrukce snížena na 1/5 původních nákladů. Kromě výměny některých strojních celků byl do provozu nasazen jednotný typ třídičů PZK.

Další racionalizační opatření
Ani po těchto větších rekonstrukcích se modernizace provozu úpravny uhlí nezastavila. Řešení na zlepšování technologie úpravy uhlí, pracovních podmínek a bezpečnosti práce byla nacházena ve zlepšovacích návrzích a v Komplexní racionalizační brigádě (KRB), která byla na úpravně ustanovena v roce 1978. V KRBu aktivně pracovali technici a přední pracovníci dělnických profesí úpravny uhlí, zástupci dodavatelských fi rem a vedení OKD.

Na začátku devadesátých let spolupracovalo vedení podniku i úpravny uhlí s polskou fi rmou Progres, která zajišťovala rekonstrukci kalového okruhu a zpracování fl otačních hlušin do tzv. plavené základky (směs elektrárenského popílku, fl otačních hlušin, cementu a vody).

Po přepojení trubního řádu kalových vod v prádle nebyly od 2. 1. 1993 z úpravny uhlí do sedimentačních nádrží Kateřina vypouštěny žádné uhelné kaly. Do kateřinských kalových nádrží byly vypouštěny pouze přebytečné fl otační hlušiny.

Na základě dohody okresních orgánů a vedení OKD bylo rozhodnuto o vybudování sedimentačních nádrží fl otačních hlušin na odvale hlušin a předání kateřinských nádrží k ekologické rekultivaci. Nádrže na odvalu byly cyklicky napouštěny a těženy. Odvodněnými fl otačními hlušinami byly zaváženy prolákliny v okolí podniku.

V roce 1995 došlo ke druhému spojení Dolu 9. květen a Dolu Darkov. Úpravárenský komplex Dolu 9. květen byl řízen vedením úpravny uhlí Dolu Darkov. Spojením obou důlních závodů chodbou v podzemí, byla těžba z důlního pole Dolu 9. květen postupně převáděna na Důl Darkov a výkon úpravny na Dole 9. květen klesal. Veškerá těžba byla převedena „spodem“ na Důl Darkov. Po zpracování zásob surového uhlí na Dole 9. květen byl provoz úpravárenského komplexu na tomto důlním závodě dne 31. 12. 2001 zcela zastaven.

Zbyněk Szostek