Co všecko němusim
Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 19. 01. 2011Pravila mi před svatkami Mařa, ža bysem se měl kupiť jakesik hadry, bo, jak jemně pravila: „Ze všeckeho už si zase vyrost, Lojzečku!“ Dodal sem, že potřebuju aji buty. „Ale až po Novym roku, až budu slevy.“ Moc mě ale to rozhodnuti nětěšilo, bo esli cosik bytostně něznašam, potym to je chozeni do holiča a ešče vic kupovani oblečeňa. Holičaé něsnašam už od mala. Vtedy zme s mojim tatikem chodili k susedovi, istemu emeritnimu holičovi panu Dorazilovi. Ten mě za tři koruny, jak pravil, „podstřihnul“ a ja šel s vylepanym zatylkem až po temeno a chocholku nad čelem s bekem dom. Jednak se mi ten střih nělibil, bo sem chtěl měť vlasy sčesane dozadku, jak američti herci-kovboji Johny Wayne, Gregory Peck či Gary Cooper, i když ten to nosil spiš na paťana… Ale hlavně mě zbytki vlasu za limcem tak dřely, že to bylo k něvydržeňu.
Jak to vidí stryk Lojzek
Ale raz za dva
měsice sem tu proceduru u holiča musel
vytrpěť, bo to mi dycki tatik oznamili, že
vypadam jak dratenik, vtiskli mi třikačku
do ruki a ja smětal do Dorazila. Ale to se
ešče dalo vydržeť, bo sem se doma
umyl krk a vlasy mě už
něžraly a za paru
dni se vylepany
zatylek ochmyřil
a ja zas chvilu
vypadal jak člověk.
Horši to bylo, když mi
maminka oznamily že
ideme do města kupovať
oblečeni. Žebral sem sice,
až to maminka kupja bez
mně, ale to něšlo, tuš sem musel šmatlať
od obchoda ku obchodu a do zblbnuťa
zkušať. A když už se mi aji jakesik hadry
libily a řek sem mamě, že to je ono,
pohladila mě po hlavě a mile pravila:
„Ešče zme, Lojzečku, něbyli u Bachnera
a u Brouka a Babki!“ Něvim, čim to je,
že babam něstači tajak chlopum zajsť
do prvniho obchoda a kupiť, co potřebuju,
ony musa oblizať všecki obchody
ve městě a stejnak potym kupja to,
co viděly už v tym prvnim…
V mladi sem to nakupovani
znašal sice špatně, ale přeci enem,
bo sem byl štihly a ohebny. Ale včil?
Zavřu vas aji z vašu šedesatikilovu
nadvahu do male budky,
zvane kabinka. Tam se
potitě jak dveři od chlivka,
furt do čehosik naražatě
a
němožetě se
srovnať. Ja když
tam navleču jednu nohavicu, tak musim
druhu nohu vystrčiť ven, abysem navlek
cele galaty. A k temu všeckemu se vas
prodavačka furt pta, esli je vam to dobre,
male či velke, aby mohla přiněsť na zkušani
ine. A za ňu stoja ve frontě další zajemci
s hadrami v rukach a nětrpělivě čekaju, až
z kabinky vypadnětě, aby tam mohli vlezť
oni! Aji když mi chlopi včera Na Upadnici
suhlasně přikivovali, na ty nakupy musim.
A tak se mě snažil rozveseliť aspoň Erďa:
„Chlap zlity jak Dan idě z hospody. U jedneho
domu zazvoni. Vyleze baba a pravi:
,Tady nebydlíte‘. Chlapek obejdě barak
a znovu zvoni. Baba – uz nasrana – křikně:
,Tady nebydlíte a já chci spát!‘ Chlop
zas obejdě barak, znovu zvoni a baba ječi:
,Tady nebydlíš, ty ožralo!‘ ,Zato ty bydlíš
všude, píčo!!!‘
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek