Taki je život!
Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>,
Téma: Zábava,
Vydáno dne: 25. 10. 2010
„Kaj iděš, Lojzek? Ženiš se či co, že zje
taki vyoblikany?“ divili se mi v ponděli
Na Upadnici kamoši. Byl sem totiž
v kostelovych šatach, do kerych sem se,
k překvapeňu svojimu i Maři, narval. Bo
sem musel! „Ale, neni mi do smichu, bo
zme pravě pochovali mojiho dvorniho
zubařa, ale hlavně dluholeteho přitela
Zdenka. Tuš mi, hospodo, na smutek
nalej velkeho černeho švihaka,“ pravil
sem a ztěžka sednul ku stolu. „Teho sem
teš znal, paru razy sem u ňho, když sem
ešče měl zuby, byl. A co tak naraz?“
ptal se Antek. „Něchcu o tym mluviť.
Chcu na ňho spominať zvesela, bo to
byl fajny synek. Enem to vam musim
řecť, že mě odnaučil bať se zubařu, ich
klešči a vrtačky.
Jak to vidí stryk Lojzek
Raz mi pravil: ,Davať se
před plombovanim utišujucu injekcu je
cypovina! Pamatuj se, Lojzek, že vrtani
tě musi zaboleť. Bo enem tak zistim,
že sem odvrtal zkaženu čast zuba
a dostal se na zdravu dřeň. Temu,
když tě to zaboli, sykni
nebo zvedni
ruku. Enem
zubařske
hovado
se
po takim
upozorněňu
dal vrta
v zubě!‘ Po tym
vysvětleňu se zubařu
něbojim. Navic zme
spolu zažili dosť srandovnich
chvil, tuš se
na ňho spomina dobře.
Raz mě poslal na rentgen zubu. ,Lojzek,
neni možne, že bys měl v pysku ešče
furt ty osmičky. Ty už musely vylezť. Ale
ty se to, sklerotiku, něpamatuješ a temu
tvrdiš, že něvylezly!‘ Vypsal mi papir a ja
šel na polikliniku, kaj chodim dycki a ze
všeckim. Už ve dveřach do ordinace
sem se musel smjať.
,Máte na krku
řetízek?‘ ptala
se mě sestřička. ,Němam!
Mam se pro
ňho skočiť?’
zeptal sem se
na oplatku ja.
Něreagovala a vyzvidala
dali: ,Máte vyndávací
přední zuby?‘ ,Ni!
Ale esli je musim
měť, pojčam se
ich od stare!‘
nabidnul sem.
Sestra
cosik
zamrmlala
o vesele kopě, zavěsila mě do přistroja
a ofotila kolem cele hlavy. Za paru
minut mi přiněsla snimek, kaj se, pěkně
vyšponovane v ďasňach, vyjimaly ty
štyry stoličky-osmičky. Byl sem hrdy
na to, že něsem sklerotik a těšil se,
jak to dokimu, jak zme mu řikali, dam
vyžrať. Enemže bily bratr mi zebral věter
z plachet: ,Kolik si im dal, aby ti tam ty
zuby vmontovali?‘ řechtal se na cele
kolo a potym važně dodal: ,Musime
počkať, až vylezu. Potym se ich zbavime!‘
No, už mě ich nězbavi...“ pravil
sem nostalgicky. „Aspoň to ma za sebu.
Už ho nic něboli a je mu fajně, ni? Však
nas to všecki čeka! Taki je život!“ pravil
Erďa a hned přidal svuj frk: „Pta se
postarši manželka teho svojiho: ,Myslíš,
miláčku, že bez podprsenky vypadám
mladší?‘ ,Rozhodně! Vyrovnaly se ti
vrásky v obličeji!‘
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek