Úpravny uhlí ostravsko-karvinského revíru (6)

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Úpravárenství, Zdroj: Zbyněk Szostek, Vydáno dne: 25. 06. 2010

Jak se vyvíjela situace na úpravně uhlí Dolu Československá armáda. ČSA

Objevení uhelných slojí v Karviné se datuje okolo roku 1776. Hornické práce začaly v Doubravě v roce 1822. Jáma Eleonora vznikla v roce 1854, Jáma Bettina pak v roce 1855. V oblasti byla vystavěna třídírna a prádlo. Tato zařízení byla společná oběma jámám.

V roce 1856 bylo zahájeno hloubení Jámy Jindřich. Teprve v roce 1901 byla postavena jednoduchá třídírna, která byla v létech 1922 – 1923 rozšířena Vítkovickými železárnami na klasické třídění uhlí. Vyráběly se tyto sorty uhlí: kusové, kostka, ořech, krupice a prach.

Ve stejném roce, tj. v roce 1856, bylo zahájeno hloubení Jámy Františka. Na závodě postavili třídírnu, ze které se roztříděné uhlí dopravovalo na dráhu, tj. k přepravci. Později bylo uhlí z části přepravováno do prádla na Jámu Hlubina, s níž byla Františka spojena lanovkou. Po úpravě se uhlí, opět lanovkou, dopravovalo na koksovnu. Výhřevnost uhlí byla 6900 – 7800 kcal a popelnatost se pohybovala v rozmezí 2,75 – 11,25 % Ad.

    O tři roky později, v roce 1859, je zakládána Jáma Karel. V roce 1860 pak vzniká Jáma Jan. Na závodě Jan byla postavena dvoulinková třídírna o výkonu 2000 t/24 hod. Všechny stroje byly elektrifi kovány a potřebná elektrická energie byla odebírána z elektrorozvodny při koksovně.

Uhlí bylo plynové, vhodné jak pro koksování, tak pro topení a hlavně pro plynárny. Na závodě byla vybudována koksovna, která měla 98 pecí soustavy Otto- Hoffmann a Koppers, zařízených na polopřímý způsob výroby vedlejších zplodin. Na koksovně se vyráběly sorty koksu v rozsahu 0 – 80 mm.

Konečně v roce 1870 pak byla postavena Jáma Hlubina. Na závodě vzniklo sazečkové prádlo systém Baum s roční kapacitou 500 000 t, které zpracovávalo uhlí ze závodu Hlubina, Františka a Jindřich. Vozy se posouvaly posuvným mostem s elektrickým pohonem, dále elektrickým vrátkem a čtyřmi koňmi. Lanovky spojující Jámu Františka a Jindřich s Hlubinou a odtud s koksovnou při Jámě Jan měly výkon 70 t/hod.

V roce 1951 došlo ke sloučení dolů Jan-Karel, Františka, Jindřich a Hlubina v jediný podnik Důl Čs. armáda. Vedení OKD rozhodlo, že zpracování vytěžené suroviny bude zajišťovat centrální závod Jan- Karel. V roce 1951 byla uvedena do provozu třídírna, která sestávala z klasického vybírání dřeva, popř. jiných nežádoucích cizích předmětů a z třídění na zrnitostní třídy, jaké odběratelé požadovali.

Bezprostředně na třídírnu navazuje úpravna uhlí, která byla do provozu uvedena v roce 1954. Úpravnu uhlí postavily fi rmy Škoda Plzeň a ČKD Slaný.

V následujících létech nestačila stávající třídírna a úpravna uhlí již zpracovávat zvýšenou těžbu surového uhlí, a také z důvodů snížení pracnosti na třídírně a dosažení lepší kvality expedovaných produktů, byla třídírna v roce 1965 rekonstruována na těžkokapalinovou úpravnu hrubého zrna s technologickým zařízením francouzské fi rmy Venot-PIC.

Surové uhlí (zrnitost 0 – max. mm) vytěžené skipovým zařízením je tříděno na třech vibračních třídičích typ Scalpeur (úhrnný výkon je 800 t/hod.) na dvě zrnitostní třídy 0 – 60 mm a 60 – max. mm.

Surové uhlí (60 – max. mm) je rozdružováno ve dvou kolesových rozdružovačích typ Drewboy (250 t/hod) na tři produkty. Jednotlivé produkty jsou osprchovány a odvodněny na třídičích typ N 64, a dále drceny v jednoválcových drtičích CA:
- prané uhlí je drceno pod 120 mm a bezprostředně expedováno odběratelům, nebo je možno ho (změnou dopravní cesty) roztřídit na zrnitostní třídy 30-80 mm, 50- 120 mm a expedovat jako energetické tříděné prané uhlí
- meziprodukt je drcen pod 60 mm a je přidáván k surovému uhlí pro další zpracování na sazečkách
- hlušina je drcena pod 300 mm. Původně byla dále zpracovávána v drtírně pro potřeby základkového hospodářství, nyní je nákladními auty odvážena na odval nebo nakládána do vagónů k přepravě na větší vzdálenosti – mimo areál Dolu ČSA.

Surové uhlí zrnitosti 0 – 60 mm je upravováno na dvoulinkové sazečkové úpravně o výkonu 2 x 300 t/hod. (první linka sazečkové úpravny byla zprovozněna v roce 1953 a druhá pak v roce 1954).

Z homogenizačních a skladovacích zásobníků (2 x 3 500 t) je surové uhlí dopravováno na třídiče typ N 61 k roztřídění na zrnitostní třídy 0 – 10 mm, 10 – 30 mm a 30 – 60 mm pro další úpravu ve vzduchových sazečkách typ Škoda (à/ 12 m2) ).

Surové uhlí zrnitostní třídy 0 – 10 mm je na sazečku dopravováno hydraulicky a před samotnou sazečkou je na obloukových sítech odtříděno zrno 0 – 0,5 mm, které je dále zpracováno flotací.

prané uhlí (0,5 – 10 mm) je odvodněno na sítových třídičích typ PZK a pak v odstředivkách HVO – 1400. Před expedicí je uloženo v kapacitních zásobnících.

meziprodukt je dále otevírán (drcen) a přepírán na kontrolní sazečce

hlušina je vynášena a odvodňována v korečkových výtazích jednotlivých sazeček. Původně byla dále zpracována v drtírně kamene na kvalitní základkový materiál. Dnes je odvážena na haldu.

Jemné podíly, tj. surové uhlí 0 – 0,5 mm, jsou zahušťovány v kruhových zahušťovačích Dorr o ø 24 m a čerpány na pětibuňkové fl otační baterie (typ VF 8,5 – Vítkovice), ze kterých získáme dva produkty:
- flotační koncentrát („prané uhlí“) je od roku 1998 odvodňován na hyperbarických fi ltrech (2 x 96 m2) – původně na podtlakových diskových fi ltrech
- flotační hlušiny o min. popelnatosti Ad = 75,0 % jsou čerpány do usazovací nádrže k následné rekultivaci
- havarijní přetoky kalového oběhu jsou čerpány do čistírny odpadních vod.

Čistírnu odpadních vod tvoří soubor venkovních velkoprostorových nádrží, které v třístupňovém čistírenském systému zajišťují nejen čistění odpadních vod úpravárenského komplexu, ale i čistění odpadních vod z celého areálu důlního závodu. Vyčištěná voda je plovoucí čerpací stanicí čerpána k opětnému využití v technologickém procesu úpravy uhlí.

V průběhu uplynulých let byly na úpravárenském komplexu realizovány další rekonstrukce a změny technologie, které měly za cíl snížení provozních nákladů, zlepšení pracovních a hygienických podmínek na pracovišti a v neposlední řadě i zajištění kvality expedovaných produktů a zajištění vyšších tržeb. Zdůraznit bychom chtěli především realizaci těchto akcí:
• 1965 již zmiňována rekonstrukce třídírny na těkokapalinovou úpravnu hrubého zrna
• 1967 výstavba plovoucí čerpací stanice na třetím stupni čistírenského systému
• 1970 a 1975 přechod na skipovou těžbu
• 1976 a 1977 rekonstrukce předtřídění surového uhlí 0 – 60 mm na sazečkovém prádle (instalace sítových třídičů N 61)
• 1985 a 1986 rekonstrukce odvodňování praného uhlí 0,5 – 10 mm na obou linkách sazečkové úpravny
• 1986 montáž čelisťového drtiče pro úpravu základkového materiálu včetně kontrolního třídění
• 1986 výstavba přečerpávací stanice odpadních vod z kanalizace dolu
• 1997 zahájení těžby kalů z nádrže Doubrava 1 prostřednictvím sacích bagrů
• 1998 přístavba budovy pro hyperbarickou fi ltraci, montáž dvou hyperbarických fi ltrů

V současné době uspokojuje úpravna uhlí Dolu ČSA požadavky odběratelů jak z hlediska sortimentu, tak i z hlediska množství i kvalitativních parametrů. Výsledným produktem je koksová směs pro báňské a hutní koksovny i nízko sirnaté uhlí pro energetické použití, tj. energetická směs praná, proplástek a energetický prach. Náročné výrobní úkoly, jež souvisejí s těžbou, úpravou uhlí, údržbou a expedicí produktů zajišťuje 190 pracovníků v dělnických profesích a 13 technicko hospodářských pracovníků.

K 1. 7. 1995 byly sloučeny závody Důl ČSA a Důl Doubrava v jeden celek, přičemž byl zachován název Důl ČSA. Dne 1. 4. 2008 došlo k dalšímu sloučení Dolu ČSA, tentokrát s Dolem Lazy. Doly vystupují pod společným názvem Důl Karviná (závod ČSA a závod Lazy).

V létě 1995 byly s Dolem Lazy spojeny Doly Dukla a František. Dne 1. 4. 2008 pak došlo k organizačnímu sloučení Dolu Lazy s Dolem ČSA. Doly vystupují pod společným názvem Důl Karviná (závod ČSA a závod Lazy).

Zbyněk Szostek