Obžerství a nevěra
Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 11. 06. 2010Seděli zme v ponděli Na Upadnici a vedli dišput o tych podivnych volbach, kaj socani sice vyhrali, ale je jim to na guvno, bo vladu něsestaviju. „Tak už matě, co stě chtěli, do rachoty zvesela! A pluvnitě se řadně do dlani, bo jak vezme fi nance do ruki Kalousek, duchod vam na přežiti něvystači! Je třa hledať robotu. Tym ešče vice naseretě tych mladych, co volili slušneho pana knižete, bo im ju zeberetě. A tež se připravtě portmony, bo budětě platiť ni enem v lekarni, u dochtora a ve špitale, ale budětě asi museť přispěť vnukum na školne...“ smjal se od vedlejšiho stola stary komunista Kolder.
Jak to vidí stryk Lojzek
Modry ptak Jiřik
chtěl cosik zařvať, ale vtym se odevřely
dveři hospody a vešla moja susedka
Evik. Řikame ji tak podle teho fi lmu
Slunce, seno... Je to gryfna robka kolem
štyrycitky a kdybysem chtěl ešče v životě
podvesť svoju Mařu, bylo by to s ňu. „Co,
Eviku, žizeň, žizeň?“ „Ale kdepak, pane
Álois, jen pro cigarety. Máme zase tu
babskou slezinu
a já je zapomněla
doma!“
řekla mi
s úsměvem,
a doslova
vyplula z Upadnice.
Měl sem asik
hodně zasněne
oči, když se mě Poldek
zeptal: „Co tak čučis?
Ty zje s ňu duvěrny? Co viš
o tych babskich slezinach.
A ani si něcek, když
pravěla Álois!“ „Moc otazek naraz! Tak
popořadku. Od ni mi ani Álois něvadi,
aji když to od inych bytostně něznašam.
Něvadi mi ani, že kuři, aji když
lubať popelnik neni žadna slasť. A o te
slezině, to je trošku delši baja. To sem
se raz po pulnoci vracal lehce oviněny
z jakehosik večirka v Ostravě
a jak tak poklimbuju, všimnul
sem se, že pode mnu na zicu
tež klimba pravě Evik. ,Co,
Eviku, z rande, z rande?’
,Ale kdepak, pane Álois.
To bych manželovi
a
dětem nemohla
udělat. Ale míváme
dvakrát za rok
takovou babskou
slezinu se
spolužačkami.
To
zajdeme
do předem vybrané kvalitní restaurace,
kde skvěle vaří, a oddáváme se smrtelnému
hříchu obžerství. Půl roku se postíme,
no a pak se odměníme. Dobré, ne?’ řekla
mi s úsměvem a usnula. Zbudil sem ju až
na naši zastavce,“ chtěl sem ešče cosik
dořecť, ale přerušil mě Erďa:„Zbytek se něch na pozdějši a tež nězapomni na ty buty do truhly... Ale znatě tyn jak jedě chlop ve vlaku, vytahně rajče a začně ho jesť? Chlop naproti mu pravi: ,Víte, pane, já jsem nedonošený a nesnáším vůni rajčat, nejezte to přede mnou!’ Chlop schoval rajče a vytahnul klobasu. Ale znova uslyšel: ,Jsem nedonošený a nesnáším vůni klobás!’ Schoval i tu klobásu a otevřel si pivo a když mu ten naproti vyčinil, že je nedonošený a nesnáší pach piva, zařval na ňho: ,Můžete mi klidně skočit do řiti a já vás ty dva měsíce donosím!’
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek