Od třídíren uhlí k úpravárenským komplexům
Historie a tradice patří ke klenotům každého národa, země, regionu. Ten náš je mj. charakteristický těžbou uhlí, jeho dobýváním. To nelze opomíjet. Týdeník Horník už v letech 2006 – 2007 publikoval 53dílný seriál článků „Doly ostravsko-karvinského revíru: Od nálezu uhlí po útlum těžby“. Autoři seriálu v něm připomněli, kde se v jednotlivých stoletích dobývalo nebo dobývá uhlí. Nyní v novém seriálu se budeme zabývat historii úpraven uhlí, které k šachtám ostravsko- karvinského revíru neodmyslitelně patří.
Požadavky odběratelů na kvalituNároky odběratelů na kvalitu a množství expedovaných produktů se rok od roku zvyšovaly a jednotlivé důlní závody již nevystačily s klasickými třídírnami, popř. úpravnami uhlí s jednoduchou technologií. Vzhledem k tomu, a taktéž kvůli snaze o maximální využití vytěžené uhelné substance, stala se po II. světové válce nutností výstavba nových úpraven uhlí, resp. velké technologické i strojní rekonstrukce těch stávajících.
Na co nebyly úpravny připraveny.Zpracovací kapacity úpraven byly navrhovány na optimální výkony tak, aby byly vyrovnávány výkyvy vlastní důlní těžby, přístavby vagónů, povětrnostních vlivů, ale i drobné kolísání poptávky bez újmy a dopadu na výslednou kvalitu produkce. Výkon úpraven byl o cca 20 procent vyšší než průměrný výkon těžby jámy.
Na něco však úpravny uhlí
nebyly připraveny – a to na:
- nástup nových technologií těžby (přechod na razicí a dobývací kombajny s rotujícími řeznými orgány)
- významné rozšíření dopravy hřeblovými a pásovými dopravníky s velkým počtem přesypů
- skladování v důlních zásobnících s velkou pádovou výškou
Toto vše vedlo k enormnímu zvýšení podílů nejjemnějších zrnitostních frakcí – uhelného prachu a následně uhelných kalů. Úpravny uhlí nebyly výkonově dimenzovány a připraveny na zpracování takto zvýšeného množství zrna 0 – 0,5 mm. Toto technické nedořešení úpraven vedlo ve svých důsledcích ke vzniku velkého množství kalových nádrží, ve kterých skončila značná část nákladně vytěženého uhlí.
Rozvoj a modernizace po roce 1989Po roce 1989 začíná na šachtách OKD další rozvoj úpraven – především je to nový způsob uzavírání kalových okruhů (bez sedimentačních nádrží) s instalací nového typu plnoplášťových odstředivek jemných podílů a instalace hyperbarických (přetlakových) fi ltrů. Na některých kalových sedimentačních nádržích se objevují plovoucí sací bagry, které přečerpávají zvodnělé kaly zpět do úpraven, kde jsou dále zpracovány fl otací. Došlo i na kontrolu a řízení kvality produkce počítačem – regulace provozu sazeček, fl otace, kontinuální kontrola obsahu popela a obsahu vody v produktech atd.
Mnoho objektů zmizelo z povrchu.Tento rozvoj úpravnictví na šachtách OKD trval jen krátce. Po roce 1995 dochází ke slučování dolů, provoz na ztrátových šachtách se zastavuje a šachty včetně úpraven uhlí jsou likvidovány (v OKD bylo po II. světové válce v činnosti 21 úpraven uhlí). Někde zůstaly stát jen památkově chráněné budovy, ale většinou bylo vše srovnáno s povrchem. Ve většině případů obecní úřady využívají bývalý povrch dolů k rozvoji průmyslových zón.
Přestože šachty i úpravny uhlí zmizely z povrchu, nezmizely ze vzpomínek a povědomí lidí, kteří tam pracovali. Je si však nutno uvědomit, že v krátkém výčtu informací o jednotlivých úpravnách uhlí není možno podrobně podchytit celé několikaleté období činnosti každé z nich, a vždy navíc záleží na úhlu pohledu.
Máme pět úpravárenských komplexů.Naším seriálem nechceme v žádném případě zlehčit to prvotní, tj. těžbu uhlí, protože bez vytěženého uhlí by nebyly ani úpravny uhlí. Taktéž bez dalších navazujících činností, ať už důlních nebo povrchových, by nebylo možno vytěžit a expedovat desítky milionů tun uhlí...
V současné době se v OKD provozuje pět úpravárenských komplexů. Jejich další činnost je závislá na velkém množství faktorů, ale především pak na poptávce po uhlí. Úpravárenské komplexy mají nezastupitelnou úlohu ve zpracování vytěženého uhlí, protože bez následné úpravy na defi novaná paliva je vytěžené uhlí, v surovém stavu, neprodejné a nevyužitelné.
Funkčním úpravárenským komplexům popřejme dostatek vstupní suroviny a vysokou poptávku pro jejich produktech. Věříme, že náš seriál bude pro čtenáře Horníka zajímavým čtením a pro bývalé pracovníky pak připomenutím dřívější slávy.
Zbyněk Szostek