Jaroslav Jiskra vydal pro Sokolovskou uhelnou, a. s. publikaci Těžba stříbrných rud v Jáchymově v 16. století, s jáchymovskými osobnostmi a první báňskou školou.
Je to čtivá, graficky velmi pěkně udělaná
knížka, určená širší veřejnosti.
Obecně srozumitelnou formou popisuje
těžbu stříbrných rud, jejich úpravu a až
po ražbu mince v jáchymovské mincovně,
známé jsou například šlikovské tolary.
Navazuje na Jiřího Majera tím, že
zasazuje zdejší těžbu do celoevropského
kontextu a středověkých dějin, zmíněna
je například bitva s Turky u Moháče
v roce 1526, kde padl Ludvík I. Jagelonský,
ale také jeden ze Šliků, ukazuje
propojení jáchymovských a saských těžařů,
kteří se dohromady snažili udržet
mzdy havířů na jednotné nízké úrovni,
zmiňuje se o hornických bouřích. Autorovi
se podařilo vytáhnout řadu zajímavostí
z kronik. Vedle počtu dolů a počtu
horníků v nich zaměstnaných, vzpomíná
na jednoho loupežníka, popisuje tresty
za krádeže a za cizoložství, i opětované
pokusy královské komory zjednat pořádek.
V dobách největšího rozkvětu Jáchymova
ve městě žilo cca 18 000 lidí,
v roce 1533 pracovalo na 914 dolech
4113 havířů, ale pak následoval pozvolný
úpadek, žíly byly nejbohatší nahoře,
v cementační zóně, s postupující hloubkou
kovnatost ubývala. Většina důlních
děl byla mělkých a pracovalo na nich
pár lidí, ale bohatší žíly těžilo několik
desítek havířů. Jiskra popisuje první
dmychadla a čerpadla, některé obrázky
přebírá z Agricoly, ty se doplňují s barevnými
fotografiemi modelů, jako je
model žentouru s koňským pohonem,
nebo model velkovrátku, poháněného
vodním kolem. V knize zobrazeným mihadlem
šla přenést pohybová energie na
několik set metrů, například od vodního
kola k čerpadlu.
V závěru knihy Jiskra představuje významné
jáchymovské osobnosti, prvním
je Georgius Agricola (1494–1555), autor
dvanácti knih o hornictví a hutnictví, druhým
Johannes Mathesius (1504–1565),
protestanský pastor, sběratel minerálů,
autor Jáchymovské kroniky z let 1516 až
1563, posledním Lazar Erckel
(1530–1594), perkmistr a mincmistr, autor
knihy o prubířství. V poslední kapitole
popisuje autor začátek báňského školství
v roce 1719, čtyři žáci získávali během
tříletého studia, jehož součásti byla
praxe v českých, slovenských a německých
dolech, znalosti z hornictví, důlního
měřičství a hutnictví.
Jaroslav Jiskra střídá několik úhlů pohledu. Zaujalo mne jeho pátrání, proč se důlnímu vozu říká hunt, nebo hledání Agricolových příbuzných. Tyto zajímavosti a zprávy z kronik oživují zásadní montanistické a historické informace, které v textu jsou, a tím přibližují hornickou minulost řadovému čtenáři. Kniha má 135 stran, text doplňuje řada soudobých i starších fotografií, původních grafik a nákresů.
Otto Hejnic