Hornické muzeum v Petřvaldě
Autor: administrator <info(at)hornicky-klub.info>, Téma: Edice KPHM, Vydáno dne: 19. 02. 2010
Na Den horníků v roce 1983 byla v budově bývalé římskokatolické fary v Petřvaldě otevřena expozice ze života petřvaldských horníků od nálezu uhlí V Petřvaldě v roce 1 830 do ukončení těžby v roce 1.998, to je za období 168 let.
Již v roce 1925 se uskutečnil první pokus o zřízení muzea, ale v obci se nenašly prostory pro jeho umístění. V roce 1938 přišla polská okupace Petřvaldu a nastaly jiné starosti, především jak zajistit holou existenci. Prvního září 1939 začala druhá světová válka a následovala okupace Petřvaldu fašistickým Německem. Po skončení války a znárodnění průmyslu (a tedy i šachet) v roce 1945 se začal život horníků vyvíjet jinak - byla plná zaměstnanost a sociální jistoty.
Když se v roce 1963 vzpomínalo sté výročí zahájení hloubení dolu Evžen, začalo se opět uvažovat o zřízení hornického muzea. Přišla však jiná okupace a brzy na to se začaly na dolech budovat síně tradic a zřízení muzea se opět odsunulo, protože se opět nenašly volné prostory. Na konferenci v Dělnickém domě v Petřvaldě se v roce 1972 vzpomínalo zahájení hloubení jámy Albrecht (dnes Julius Fučík 2) a při té příležitosti byla znovu nastolena otázka, jak zachovat materiály o začátcích dolování v Petřvaldě.
Na závodech vznikaly pod patronací závodních výborů ROH komise pro dějiny závodu a začaly se intenzívně zpracovávat nové kroniky, případně doplňovat staré. Komise se často opíraly o práci jednotlivců, které historie šachet zajímala. K ním patřil například na závodě 2 Emil Stacha. Od roku 1975 jsem do shromažďování materiálů zapojil i kluby důchodců na závodě l, 2, 3, 4, 5, 6 i na učilišti a následně se začaly scházet fotografie i písemné materiály (i vzpomínky starých zaměstnanců) a tak se začal tvořit fond pro budoucí muzeum. Co ovšem stále scházelo, byl prostor pro umístění expozice.
V té souvislosti jsem při pochůzce Petřvaldem zjistil, že budova staré katolické fary je již nevyužívána, a tak jsem požádal Městský národní výbor v Petřvaldě o prověření možnosti odkoupit tento objekt pro vybudování muzea. Podařilo se, město budovu a pozemek k ní náležející odkoupilo od římskokatolické církve, následně byla podepsána dohoda mezi Městským národním výborem v Petřvaldě a Dolem Julius Fučík a začalo se s přípravami expozice. Budovu jsme vyklidili a upravili. Kůlny a stodolu za farou jsme zbourali a na jaře 1983 jsme začali s instalací expozice.
Scénář expozice jsem si připravil po pečlivém shlédnutí několika muzeí. Při přípravě expozice mi významně pomohli důchodci z klubu důchodců pod vedením svého předsedy Josefa Ondrucha, bývalého směnmistra ze závodu 2. Dobrou práci při přípravě expozice odvedli stolař Ladislav Seibert a Karel Řeha a výtvarník Jiří Kratochvíl. V době přípravy expozice přicházelo pracovat až dvacet důchodců, často i s manželkami.
Po otevření na Den horníků 1983 přicházeli do muzea návštěvníci nejen z Československa, ale i z Polska, Německa, Rakouska a Francie. Podle mých záznamů to bylo za období 1983 - 2000 18 600 osob. V průvodcovské službě se při výkladu střídali J. Lapíš a K. Řeha a další. Závodní klub ROH poskytoval průvodcům malou odměnu za výklad a úklid.
V roce 2000 se Důl Julius Fučík vzdal spoluúčasti na zajišťování muzea a totéž učinil i Městský úřad v Petřvaldě. Ocitl jsem se před problémem, co dál. Požádal jsem o pomoc ředitelku Muzea Těšínska v Českém Těšíně PhDr. Věru Tomolovou. Moje představa o její pomoci byla taková, že jsem jí navrhl , zda by nemohla muzeum v Petřvaldě převzít. To se také stalo a budova muzea v Petřvaldě byla převedena na Muzeum Těšínska v Českém Těšíně. Za zmínku stojí, že později požadoval Městský úřad v Petřvaldě po Muzeu Těšínska zaplacení budovy a pozemku. Muzeum Těšínska budovu bývalé petřvaldské fary skutečně odkoupilo a našlo peníze i na její opravu a jako svou pobočku ji provozuje dosud. Bohužel se zatím nesplnilo to, aby se sedmnáct obrazů, které byly v původní expozici, vrátilo do Petřvaldu (jsou stále v depozitáři Muzea Těšínska).
A nyní alespoň velmi stručně o další činnosti muzea v Petřvaldě. Od roku 1975 jsme zavedli v rámci klubu důchodců v Petřvaldě jedenkrát měsíčně besedy o historii šachet, dechových hudeb a dalších zajímavostech. Ve vedení těchto besed se vystřídalo mnoho přednášejících a besedy jistě přispěly k uctění hornické práce.
Od roku 2000 jsme se zapojili do činnosti Matice hornické slezskomoravsko - české a dále pokračovali v pořádání besed. V roce 2002 jsme se stali členy Klubu přátel Hornického muzea OKD v Ostravě.
Na závěr mi budiž dovoleno uvést alespoň dva údaje o mé činnosti ve vztahu k již bývalému muzeu v Petřvaldě:
V letech 1975 - 2000 jsem dle svých osobních záznamů věnoval budování muzejní expozice a dalším činnostem spojeným s existencí muzea asi 7000 hodin.
Od roku 1975 j sem organizoval již zmíněné besedy.
Na úplný závěr bych rád uvedl některé zajímavosti z hornictví v Petřvaldě, případně i z historie dolu Julius Fučík:
1839-1841 vybudování Martinské dědičné štoly 2713 m dlouhé
1868 první použití koně v dole v Evropě
1884 jedno elektrické dynamo na Dole Evžen
1884 dvě elektrická dynama na Dole Albrecht
20.8.1979 pád těžní věže a budovy Dolu Hedvika
První vyrubání ohradníku dolu /Julius Fučík (Důl Ludvík)