Jak zme v nedělu vlezli do hospody Na Upadnici, tuž na nas dychla atmosfera Vanoc. Nad pipu maly nazdobeny stromek, na stropě mezi lampami zelene girlandy z baňkami a na každym stole maly svicen ze svičku. Prostě parada, až zme se chtěli hned rozdavať darki... „Neni na to ešče brzo, Zbyňďo?,” zeptal se Poldek. „Kaj brzo? Iďtě se podivať do marketuv či inych hospod. Tam to maju vyzdobene už skoro měsic. A mě novi šefici zdupali, že sem ešče nic něnazdobil a až pry přitlačim na pilu, bo inač mi na svatki kusek teho třinasteho plata nědaju. A že to tu tež musime vyzdobiť. Abystě se tu citili fakt tajak doma,” pravil vrchni Zbyněk a odkulal se ze svojimi stodvaceti kilami žive vahy ku pipě. „Tak pry je to definitivni: Vanoce budu na snihu a budě mrznuť, až budě praštěť...
Jak to vidí stryk Lojzek
A tak by to
pry mohlo byť aji na Silvestra
a Novy rok,” s taku definitivu
přišel Na Upadnicu v ponděli
Poldek. „Čital sem to v novinach
a pravili to na všeckich
televiznich stanicach
a slyšel sem to aji v radiu,”
tvrdil, aby dodal vahu svojim
slovam. „Tuš to budu hezke
bile svatki! Spominam se,
jak nas před paru rokami
na Štědry den z Mařu a ešče
dalšimi luďami zavřel spravec
slezskoostravskeho hřbitova
na kladku, a my nevěděli jak
ven. Eščeže vtedy bylo tež nafujane
a tyn bilučki snih cely
tyn hřbitov a vubec krajinu
prosvětlil, že ťma něbyla taka
velka a my diky temu našli
ďuru v plotě. Něvim, jak by to
dopadlo, kdyby sněhu něbylo
a ťma byla jak v pytlu...,”
zaspominal sem na něpřijemny
zažitek z Vanoc
roku 2002. „Ale
loňske aji předloňske
Vanoce byly na blatě a bez
sněha. Inač byl pokažde
snih. Ale stejnak se furt
řika, že za našich mladych
let byvalo sněhu, že se ani
projsť nědalo. Zatymco včil
sněhu abys lupu pohledal.
Mluvili to moja babička,
moja maminka, včil to vnukum
pravim ja, takže z teho
vyplyva, že každy rok je sněhu
dosť, akurat raz za čas
na svatki chybi. Ale letos by
to byť nemělo, aji když je to
globalni otěplovani, jak včil
o tym jednali v Dansku,”
pravil Poldek. „Snih je sice
fajny, enemže ja bysem rači,
kdyby hřiby rostly. Letos
ich bylo malo. Něda se nic
robiť, musim čekať na leto,“
ubekoval tradičně Jaryn.
„Nic se z teho něrob, Jaryne.
Rači mi řekni, esli viš, jaki je
rozdil mezi pěknu a škaredu
babu? Ni?! Tuž ti to povim: