Hornické kolonie Ostravy

Autor: administrator <info(at)hornicky-klub.info>, Téma: Edice KPHM, Vydáno dne: 10. 12. 2009

EDICE - HORNICTVÍ VČERA, DNES A ZÍTRA (10)

	*NOVÉ KNIHY*
	Kolektiv autorů: Pod vedením Ing. Zdeňka Dombrovského, CSc.
	Vydavatelství: EDICE KPHMO

	Má 290 stran, mapy, formátu 170 x 240,

Autorský kolektiv:
Ing. Zdeněk Dombrovský, CSc., Ladislav Bardoň, Kateřina Bílková, Zdeněk Dudek, Lucie Hudcovičová, PhDr. Martin Jemelka, PhD., Karel Slíva, Zuzana Tomíčková

Autorsky přispěli:
PhDr. Antonín Barcuch, Zdenka Dudková, Dagmar Doklová, Ing. Miroslav Lér, Jiří Lexa, Josef Mikoláš, Ing. Jiří Nemeth, Ladislav Staněk, Josef Stružka, Marie Szotková

Úvodní slovo

Více než pět desítek hornických kolonií nacházejících se na katastru „Velké Ostravy" spolu s dalšími desítkami hornických kolonií ležících na katastru obcí východně od ní vešly často do literatury, básní, písní, filmů, inscenací, ale i do slavné operety Rudolfa Kubína Děvčátko z kolonie. Sám jsem osobně několik let prožil v hornické kolonii, i když až v době po druhé světové válce, nicméně to ve mně později vzbudilo myšlenku pokusit se o hornických koloniích OKR posbírat co nejvíce informací a zachytit život v nich. Díky řadě nadšenců, spoluautorů a příznivců Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě (KPHMO) se podařilo získané poznatky sepsat a vydat. Tato publikace naše úsilí dokončila. Proč to všechno? Vypůjčím si k tomu několik myšlenek jednoho z těch, který prožil značnou část svého života v hornické kolonii, cestovatele a spisovatele Prof. Ing. Ericha Václava, DrSc. Jsem toho názoru, že jeho vzpomínky i charakteristika života v koloniích mají obecnou platnost. Dovolte mi jej citovat.

„V kolonii žila pospolitost řady rodin s mnoha dětmi. Každá kolonie byla samostatnou územní jednotkou, ba přímo republikou. Měla své obchody, hospodu, kde havíři chodili na pivo, holiče, mateřskou školu, svůj „plac", stodolu. 0 „kolonijocích" bylo známo, že nikdy nefňukali, nebot' nebyli vychovaní jako rozmazlené děti. Každý „kolonijok" byl zároveň i velkým patriotem své kolonie a bil se za její čest na fotbalových hřištích a placích s jinými „kolonijoky". Na placu děti hrály fotbal od rána do večera, dokud je mámy nezavolaly. Na těchto placích vyrostli fotbalisté, jejichž jména jsou známá i v současnosti. Za všechny uvedu alespoň dva: fotbalisté Zdeněk Stanco a Pepík Ondračka ale i hokejista Honza Kasper a řada vynikajících havířů a techniků, inženýrů, lékařů, herců a umělců. Zivot v koloniích nespočíval jen v hraní fotbalu, havíři po práci „mítali" karty, ale starali se i o své zahrádky a drobné hospodářství, bavili se o politice, o babách, o fotbale, ale hlavně furt fědrovali, poslouchali rádio. Mnozí se zapojili i do hraní amatérského divadla, zejména loutkového, pro děti. Děcka si hrála na četníky a zloděje apoll. Prostě život v koloniích byl mnohotvárný. A na to se nezapomíná. Vryl se mi hluboko do paměti. Často se k němu vracím nejen ve svých vzpomínkách po celou dobu padesáti let, ale i ve svých četných publikacích, cestopisech, či televizních a rozhlasových pořadech a rozhovorech s novináři. Po celé další tři čtvrtiny života, které jsem prožil po opuštění své kolonie, jsem jí byl stále nablízku, i když jsem věděl, že je už zbouraná. Krásné vzpomínky nikdy nevybledly a ani nemohly. Práci na knihách věnovanou hornickým koloniím pokládám za velice záslužnou, nebot' knihy pojednávají a uchovávají sice nedávnou, ale už nikdy neopakovatelnou, jedinečnou a unikátní atmosféru a hornickou historii. A za to patří všem, kteří se o to zasloužili, velký dík", napsal Erich Václav.

Výše uvedená slova nás všechny potěšila. Jsem toho názoru, že opodstatňují náš počin pokusit se blíže zdokumentovat hornické kolonie a život v nich. Někteří z vás i svými vzpomínkami do této publikace sami přispěli. Pro mladší, kteří neměli možnost zde prožít ani o tom slyšet, at' publikace připomene, jak se v Ostravě kdysi žilo a co dnešní době předcházelo. Jsem toho názoru, že je to potřebné zejména proto, že v nedávné minulosti došlo k uzavření všech dolů v ostravské části revíru OKR, hornické kolonie zmizely a mnozí jakoby zapomněli nebo nevěděli, co Ostravu udělalo třetím největším městem v České republice. Touto publikací vás chceme vybídnout k malému zastavení a návratu zpět do zaniklých míst a časů prostřednictvím popisovaných situací, dobové, ale i současné fotodokumentace. Údaje a popisované události, jámy, šachty a kolonie byly převzaty z různých pramenů, které se navzájem (a mnohdy i výrazně) liší. Autorům se nepodařilo je beze zbytku objektivizovat. Proto je mnohdy uvádíme všechny, s příslušnými odkazy na prameny. Domnívám se, že i přesto pro každého, i pro nás Ostraváky, platí, že bez poznání své minulosti stěží pochopíme současnost a budoucnost. A hlavně o to autorům šlo. Do jaké míry se to podařilo, nechám na vás. Příjemný čtenářský zážitek za autorský kolektiv přeje

Zdeněk Dombrovský

Obsah