Havírna není jen fáračky, horká polévka a špinavá práce. Jsou to také zvyky a tradice
V pátek 11. září si v karvinském kulturním domě řekli své „Ano“ šestatřicetiletý Stanislav Budin a ...letá Denisa Krumniklová. Ženich pracuje jako zámečník v přípravách na závodě ČSA Dolu Karviná, nevěsta na poště. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby si mladý pán neoblekl pro tuto mimořádnou příležitost – hornický kroj!
„Ne, opravdu nevím, že by se
někdo v kroji ženil. Byl to můj nápad.
Jsem horník a myslím si, že to
k tomu prostě patří,“ řekl pro Horník
Stanislav Budin. „Havírna to
nejsou jen fáračky, horká polévka
a špinavá práce. Jsou to také krásné
zvyky a tradice, které bychom měli
jako havíři ctít.“
Stanislav Budin pochází z České
Lípy. Do Karviné se přistěhoval
před dvěma lety za svojí láskou –
dnes manželkou. Možná to někoho
překvapí, ale i na Českolipsku
žijí havíři. Otec ženicha pracoval
na šachtě na Kladně a pak v uranových
dolech ve Stráži pod Ralskem.
Možná i proto po příchodu
do Slezska Slanislav Budin kývnul
na šachtu. „Hlavní důvod ale byl,
že je to v dnešní době celkem jisté
zaměstnání, a navíc je OKD solidní
fi rma, která platí v termínech a drží
své závazky,“ připomenul Budin.
Denisa Krumniklová je karvinská rodačka a s horníky má bohaté zkušenosti. Na šachtě dělali její otec i děda, brácha fárá na Darkově a její babička i maminka pracovaly na vlečce Dolu ČSA. Ona sama začínala na lampovně Dolu Mír a když tento důl zavřeli, našla si na čas místo ve známkovně Dolu Darkov.
„Líbí se mi to,“ okomentovala nápad svého životního partnera ženit se v hornickém kroji Denisa Krumniklová. „Není to takový ten stereotyp, žena v bílém, chlap v obleku. Navíc to Standovi moc sluší,“ dodala s úsměvem.
Jak přiznala, sama dokonce uvažovala o tom, že by šla před oltář v uniformě pošťačky. „Ale poštovní uniforma to není kroj, to je spíš pracovní oblečení,“ vysvětlila, proč to nakonec vzdala. „Zato havířská uniforma, to je úbor pro slavnostní chvíle. Havíři na něj mohou být pyšní,“ tvrdí Denisa Krumniklová.
Bohuslav Krzyžanek