Keltské pece v Dubňanech
Autor: Otto Hejnic DIAMO <hejnic(at)diamo.cz>, Téma: Historie, Vydáno dne: 15. 10. 2009
V závěru roku 2007 bylo realizována o. z. GEAM akce „Sanace poddolovaného území na lokalitě Náklo“. Dobývání lignitu v předmětném území prováděl důl 1. máj do roku 1975. Použita byla dobývací metoda „stěnový porub na řízený zával“ při mocnosti sloje cca 2,8 m a hloubce uložení počvy cca 70 m. Počátkem 80. let minulého století zde proběhla rekonstrukce drenážního systému a následná rekultivace, při níž došlo k výraznému snížení terénu. V posledních letech dochází k opětovným propadům a k porušení drenážního systému. Stávající pozemky jsou využívány jako velmi úrodná zemědělská půda. V bezodtokových depresích pěstované plodiny zahnívají a vznikají výrazné škody uživatelům pozemků.
Technické řešení stavby spočívalo v rekonstrukci 1,1 km hlavníků a 5,5 km drénů, které navazují na drenážní systém zbudovaný v letech 1979 -1985. Celková odvodňovaná plocha nově zrekonstruované drenáže je 82 ha. Vyrovnání půdních poklesů bude provedeno na dvou plochách (18 ha a 11 ha) navezením ornice. Ve výkopu pro jeden z drénů byla pracovníky Masarykova muzea v Hodoníně identifikována anomálie, projevující se výskytem většího množství mazanice spolu s laténskou keramikou. Po začištění profilu byl zjištěn rošt, který indikoval hrnčířskou pec. Profil byl následně dokumentován v rámci záchranného archeologického výzkumu.
Výsledky výzkumu zveřejněné Mgr. Františkem Kostrouchem v rámci nálezové zprávy jsou velice zajímavé a určitě je vhodné s ním čtenáře našeho občasníku seznámit.
Výsledky výzkumu
Nalezené pece náleží na základě analogií k jednoznačným dokladům přítomnosti hrnčířů. Vertikální pece s roštem řadíme mezi vývojově pokročilejší výrobní objekty, které na naše území přinesli až Keltové. Tento typ pecí převzali od Řeků díky svým jihoevropským kontaktům a stykům. Tento technický princip pak přetrval prakticky přes středověk až do novověku. Pro předchozí pravěké období byly typické jednoduché jednokomorové pece.
Na základě odborných analýz a experimentálních pokusů bylo zjištěno, že vypalovací teplota v pecích dosahovala hodnoty 800 - 1000°C, vypalovací proces mohl trvat i více než deset hodin a po celou tuto dobu nesměla pec vyhasnout. Předpecní jáma patrně sloužila nejen jako prostor k manipulaci a k uskladnění paliva, ale i jako místo, na kterém trávila poměrně dlouhý čas obsluha pece. Předpecní jáma mohla i nemusela být zastřešena. V našem případě velké dubňanské pece zde máme určitý náznak nadzemní konstrukce v podobě kůlových jamek. Také se zde předpokládá existence i jistého jednoduchého mobiliáře. Palivem bylo nejčastěji dřevo listnatých stromů, především buku a dubu. Oheň pravděpodobně hořel v topeništi a následný žár procházel kanály a roštem do vypalovacího prostoru, kde byly rozloženy nádoby určené k vypálení. Tato tzv. vsázka mohla činit řádově i několik desítek nádob, podle velikosti pece. Průměr roštu, potažmo vypalovacího prostoru, se na laténských hrnčířských pecích pohybuje od 70 do 160 cm. Teplota v tomto prostoru nebyla rozložena rovnoměrně, proto byly nádoby umístěné v různých částech pece vypáleny různě. Kopule klenoucí vypalovací prostor mohla být jak přenosná, tak pro každou vsázku zbudována nová a po dokončení výpalu zlikvidována. Možná je i výstavba napevno, nádoby by se do ní vkládaly i vybíraly horním otvorem. Regulace tahu bylo možno provádět kladením kamenů na otvor v kopuli, případně vkládáním střepů do průduchů v roštu. U menší dubňanské pece je doložena regulace tahu jak vkládáním střepů do průduchů, tak i zakrýváním většího otvoru nad kanálem střepem.
Na Moravě bylo dosud objeveno méně než dvacet lokalit s podobnými pecemi, na Hodonínsku se jedná po Sudoměřicích teprve o druhou lokalitu. Zajímavým poznatkem je prostorové začlenění hrnčířských pecí v rámci areálu sídliště. V Dubňanech se laténská osada předpokládá díky povrchovým sběrům jižněji od nalezených pecí, na pravém břehu vodoteče zvané Rumsovský járek, tudíž hrnčířská výroba byla situována na samý okraj osady. Důvody pro toto umístění jsou evidentně protipožární.
Nově objevené pece z Dubňan mají nadregionální význam a přispívají nemalou měrou k poznání laténské kultury, jejímiž nositeli byli u nás Keltové. První, značně narušená, menší pec nám poskytla celou řadu drobných konstrukčních detailů, druhá je výjimečná především svými rozměry, jimiž se řadí mezi největší hrnčířské pece na našem území.
S ohledem na předložené výsledky výzkumu je nezbytné, aby při plánování všech dalších stavebních zásahů pod úroveň terénu v k. ú. Dubňan byla věnována zvýšená pozornost zejména archeologické památkové péči ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. ve znění pozdějších novel.
RNDr. Petr Navrátil