Těžba na dole Zárubek
Autor: administrator <info(at)hornicky-klub.info>, Téma: Historie, Zdroj: Ing. Tomáš Prek, Vydáno dne: 14. 08. 2009
Když po prohrané válce muselo Rakousko v roce 1742 předat Prusku větší část Slezska, habsburská monarchie přišla o hospodářsky a průmyslově nejvyvinutější provincii a hledala náhradu. Úředně byla v roce 1763 ověřena zpráva o výskytu černého uhlí na území tehdy Polské Ostravy. Již v roce 1767 byla zřejmě poprvé prezentována myšlenka učinit Ostravu a její okolí střediskem moderního železářského průmyslu, založeného na výrobě a rafinaci železa minerálními palivy, tedy „ocelovým srdcem".
Do hornického podnikání s v Michálkovicích, Moravské i Polské Ostravě zapojila i státní správa rakouské monarchie. V Polské Ostravě zahájila průzkum jižně od již otevřených důlních polí. V domu na severním břehu řeky Lučiny byla v září 1844 objevena uhelná sloj o mocnosti 12 vídeňských palců (28 cm), upadající jižním směrem. V říjnu téhož roku bylo na druhém břehu řeky zahájeno kutání hloubením jámy č. 5.
V první fázi dosáhla jáma hloubky 40 vídeňských sáhů, tj. necelých 76 metrů. Nafárány byly přitom l. A 11. sloj cca 31 metrů pod ohlubní jámy, bylo založeno výdušné patro a v hloubce asi 57 metrů, těsně pod úrovní II. sloje, první (staré) patro. Protože jáma je založena prakticky uprostřed ostravské brachysynklinály (zárubecké kotliny), sloje od jámy mírně stoupaly.
Překop l. patra byla ražen jihovýchodních směrem. Z povrchu byl do něj navrtán vrt č. XIII., který z počátku sloužil jako větrní úvod. Vrt byl od jámy č. 5 vzdálen cca 325 metrů.
V roce 1855 však bylo financování další činnosti státem zastaveno, protože někteří z přizvaných báňských odborníků se vyjádřili negativně o pravděpodobné výnosnosti dolu. Erár proto rozhodl o prodeji započaté investice. V roce 1856 se novým majitelem dolu stala společnost Severní dráha Ferdinandova (SdF), která neprodleně zahájila těžbu. Důl byl pojmenován podle generálního ředitele SdF Francesconiho. Ve stejném roce bylo vytěženo 4108 tun při celkovém stavu 82 zaměstnanců. Těžba se neustále zvyšovala, důl byl postupně hodnocen jako nejmodernější v Rakousko-Uhersku.
V roce 1858 bylo zahájeno hloubení vodní jámy. V roce 1859 dochází k hloubení pomocné těžní jámy Vilém. V roce 1861 byl vrt XIII. Nahrazen jámou XIII. Zvanou Východní větrní jáma. K získání většího tlakového spádu byla instalována větrní pec. Výdušná jáma sloužila do roku 1884.
Hloubení jam Jakub, těžní a výdušné, bylo započato v roce 1868. Těžní jáma Hermenegild byla mezitím prohloubena a v roce 1883 je uváděna její hloubka 292 metry.
V letech 1911 a 1914 byla provedena rekonstrukce celého komplexu. Jáma Hermenegild byla prohloubena do hloubky 454 metrů, přezděna do kruhového profilu o průměru 5,8 metru a vystrojena dvěma dvojčinnými těžními zařízeními. Těžba na jámách Vilém a Jakub byla zastavena, nadále však sloužily jako výdušné jámy. Závod byl přejmenován na Důl Zárubek. V roce 1926 byl k němu připojen také Důl Alexander, jehož výstavbu zahájila SdF v roce 1896.
Do konečné hloubky 835 metrů byla Jáma Zárubek prohloubena v roce 1940. Proťala tedy nejstarší vrstvy porubské a celé souvrství jaklovecké. V 200 metrů hlubokém podpatře byly nakonec otevřeny sloje alfabetní skupiny svrchních hrušovských vrstev.
Působnost Dolu Zárubek se dále rozšířila v roce 1954, kdy byl k němu pňpojen Důl Jan Maria. Od 2. 1. 1958 byl ustaven Velkodůl Zárubek, řídící tři závody. Další 'organizační změny přišly k 1. 1. 1967 sloučením s Dolem Petr Bezruč (vč. Dolu Trojice) a zřízením Dolu Ostrava, který pak byl od ledna 1987 spojen v jeden podnik s Dolem Hlubina.
Jestliže byl již v roce 1883 nazván Důl Hermenegild průkopníkem mechanizace v revíru, udržel si tuto tradici i pod názvem Důl Zárubek až do konce své životnosti. Postupně v něm byly zkoušeny různé dostupné formy mechanizace a elektrifikace hornické práce pro poruby, přípravy i obslužnou činnost, vhodné (někdy snad i nevhodné) do místních podmínek. V obtížných údobích existence Dolu Zárubek se dovedlo jeho osazenstvo téměř vždy sjednotit a spolupracovat navzájem.
Dne 14. dubna 1990 došlo v ochranném pilíři při dobýváni sloje Hugo k důlnímu požáru, který se nepodařilo zlikvidovat. Proto 15. došlo k uzavření celého Dolu Zárubek a jáma se začala postupně zasypávat. Dne 19. 6. 1997 bylo slavnostně uskutečněno poslední fárání na 2. patro. Postupně byly likvidovány povrchové objekty. Těžní věž, která Nořila dominantu Zárubku, byla odstřelena v roce 1998. Tak byla ukončena činnost na jednom z ostravských dolů, který se zapsal nesmazatelně do historie Ostravy.
Ing. Tomáš Prek