Jarynovi straši v lebeni

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 23. 02. 2009

„Tak co, ty Sybyllo!? Už si prorokoval, že zima skoňčila a jaro že je za dveřami a přitym cely minuly tydiň valil snih a ludě se balili do zimnikuv a kožuchuv, aby nězmrzli!“ obul se v ponděli Na Upadnici Antek do Poldka. Ten sice chvilu cosik brblal, ale bylo jasne, že na Poldka něma. Přišlo mi ho luto, tuš sem se vmontnul do teho ich hovora, vlastně Antkoveho monologa: „Vy se tu přežiratě o zimě a jaře a život vam utika mezi prstami. Každy už mame smrt na jazyku, ale furt se budeme štengrovať tajak mali synci. Vemtě se teho zpěvaka Pavla Novaka. To byl borec. Osum rokuv bojoval s tym hajzlem rakovinu a včil až minuly tydiň podlehnul. Celych tych osum rokuv něbrblal, ale chodil mezi lidi, zpival im a aji děckam, napsal dvě knižki o te zasrane němoci. Či se s kim přežiral, kdy budě jaro? Žil!

Jak to vidí stryk Lojzek



Pivar

A fakt to byl fajny synek. Raz sem se s nim potkal u Slavka na jizdarně ve Stare Běle. Byl vtedy ve velkim laufu, dokoňca měl v kešeni bronzoveho Slavika, ale něbyl nafrněny, jak to někeři umělci umiju. S každym se tam povykladal a aji děckam zazpival. Bylo vtedy fajne, ale už synka neni!“ Chvilu bylo ticho, až se Jaryn rači zas vratil k temu jaru: „Chlopi, mi už tež asik začina strašiť v lebeni! Ja už vam ani v noci nědokažu dospať. Každy den mě budi jeden a tyn samy sen: zvoni budik, ja stavam, oblikam se, beru košik, nožik a svačinku a idu do lesa na hřiby! Vitě jak mi je, když se potym proberu, kuknu z okna a vidim tu bilu hruzu?! A navic: když sem sam doma, tak se začnu čučeť do kalendařa, na kere dni vychaza uplněk, bo vtedy hřiby rostu nejvic! No co pravitě, neni to na psychiatra?“ „U tebe je to, ty hřibovy fantome, naprosto, ale naprosto normalni! Enem se představ, že by si v noci ve sně chodil za babami a ešče k temu bys ze spaňa srozumitelně mluvil!? To by ta tvoja řadila!...,”
smjal se mu Juzek ku keremu se hned přidal Erďa:

„Za babami sice něchodi, ale moch by dopadnuť jak ten chlop, co se pořad v noci pochcaval. Šel s tym do dochtora a pravi: ,Každu noc za mnu chodi taki skřitek a řika mi, až se s nim idu vychcať. No a ja idu a potym se zbudim pochcany. Co mam robiť?’ ,Nic! Stačí, když tomu skřítkovi řeknete, že už jste močit byl!’ Chlop přišel na druhy den a pravi: ,To stě mi dal! Ja sem temu skřetovi řek, že už sem močiť byl a on mi pravil, až se s nim idu vysrať!’

Fajne, ni?!                                                              
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek