Vytaženo z Kroniky 20. století (období 1900-1910)
4. 1. 1900 vypukly nepokoje a stávky v evropských uhelných revírech (Lutych, Moravská Ostrava, západní Čechy).
13.-22. 1. 1900 na Ostravsku, Kladensku, v severočeském a sokolovském revíru vypukla generální stávka horníků. Počet stávkujících se odhadoval na 90 000.
Stávkující požadovali zvýšeni mezd a zkrácení pracovní doby.
3. 3. 1900 skončila hornická stávka v německých uhelných revírech. Skončily i stávky horníků v Čechách a na Moravě.
2. 5. 1900 při výbuchu metanu v uhelném dole v americkém městě Sgiofield (stát Utah) zahynulo 200 lidi.
11.5. 1900 v Americe vstoupilo do stávky 150 000 horníků.
14. 11. 1900 tragické neštěstí na dole Pluto v Mostě. Výbuch plynu a následný požár byly příčinou smrti a zraněni desítek horníků.
27. 2. 1901 britská dolní sněmovna schválila zákon o osmihodinové pracovní době v dole. Zákon však vstoupil v platnost až za čtyři roky.
6. 5. 1901 ve francouzským Montceaules Mines skončila bez výsledku tříměsíční
stávka horníku.
16.8. 1901 poblíž obce Paskov nedaleko Ostravy byla objevena velká ložiska mhli. Mohutná vrstva uhlí byla nalezena v hloubce 400 m a byla 3 m silná. Další průzkum objevil ještě tři spodnější, rovněž mohutné vrstvy. Oblast nového naleziště uhlí byla velmi rozsáhlá.
14.1.1902 došlo k neštěstí na dole Jupiter v Komořanech.
5.2.1902 ve Francii byla horníkům zkrácena pracovní doba na 9 hodin.
12. 5. 1902 200 000 dělníku v kamenouhelných dolech v Pensylvanii vstoupilo do stávky. Požadovali zvýšeni mezd, zkráceni pracovní doby a uznáni odboru jako svých
zástupců.
19. 5. 1902 v Coat Creebu (stat Tennessee) zahynulo při důlním neštěstí 150
horníků.
22.5. 1902 na mezinárodním hornickém kongresu v Dusseldorfu bylo jednomyslně požadováno zestatněni všech dolů. Mezinárodní generální stávka byla proti hlasům Belgičanů a Francouzů odmítnuta.
24.5. 1902 v Britské Kolumbii (Kanada) přišlo při výbuchu metanu v dole o život 170
horníku.
1.8. 1902 v uhelném dole u Wollongu (Australie) bylo při explozi usmrceno asi 100
horníku.
9. 10. 1902 výbor odborového svazu francouzských horníku vyhlásil generální stávku. V následujících týdnech vstoupily do stávky asi dvě třetiny všech francouzských horníku.
16. 10.1902 skončila velká uhelna stávka ve Spojených státech. K ukončeni přispěl i prezident Theodore Roosevelt, který varoval, že do dolů vyšle vojáky a sestavil k vyřízení sporů komisi.
22. 3. 1903 Theodore Roosevelt přikázal zveřejnit Antracite Coal Comision Report,
na jehož základě byla horníkům přiznána kratší pracovní doba a devítiprocentní zvýšení mezd.
2.4. 1903 při důlním neštěstí v uhelném dole Konigin Luise v Horním Slezsku zahynulo 30 horníku.
30. 10. 1903 v Bilbau stávkovalo 40 000 horníku za týdenní, nikoliv čtrnáctidenní výplaty.
2.11. 1903 došlo k dohodě ve španělské stávce horníku. Horníkům byla mzda od ledna 1904 vyplacena týdne.
9. 8. 1904 mezinárodni hornicky kongres v Paříži požadoval minimální mzdu, která zajisti obživu. Dalším požadavkem byl osmihodinový pracovní den.
7. 1. 1905 prvotním důvodem vzniku stávky horníku v Porúří byla neochota vedeni jednoho dolu odvolat nařízeni o prodlouženi pracovní doby. V pozadí však byl odpor horníku proti zavíráni nerentabilních dolů v revíru. Již 11. ledna stávkovalo 50 000 horníku a do měsíce se stávka rozšířila po celém Porúříi. Zúčastnilo se ji 215 000 horníku (tedy 75 % všech horníku teto oblasti). Stávka trvala až do 9. února, kdy se hornici rozhodli na zaklade příslibu vlády reformovat dosud platné báňské zákony, ukončit stávku a vrátit se do práce. Dalším důvodem ukončeni stávky byla i existenční tíseň stávkujících horníků. Na základě uvedených skutečnosti oznámila 27. 1. 1905 pruská vláda novelizaci horního zákona.
21. 2. 1905 začala stávka 80 000 belgických horníků v návaznosti na stávku v Porúří.
17. 3. 1905 Velká Britanie zavedla v uhelných dolech osmihodinový pracovní den pro horníky.
31 .3. 1908 v americkém Indianopolisu vstoupilo do stávky za vyšší mzdy 250 000 horníků.
4. 6. 1909 při důlním neštěstí ve španělském Arabaldu přišlo o život 65 horníků. Příčina neštěstí byla neobvykla. Explozi vyvolal horník, jenž při rvačce s kamarádem zapálil dynamitovou patronu.
15. 11. 1909 v dole St. Palu ve státě Illinois vypukl požár, jenž si vyžádal životy 40 horníků a 13 členu záchranných čet.
1.4. 1910 ve státě Ohio v USA se zdvihla vlna hornických stávek, jež se odsud přenesla do Pensylvanie, Arkansasu a Colorado. Hospodářská krize z roku 1910 rozvrátila sociální jistoty horníků, kteří si je proto chtěli vynutit stávkou. Šlo jim především o zvýšeni mezd, zkráceni pracovní doby a zlepšeni zastaralého technického vybaveni dole. Jejich rozhořčeni vyvolala i série důlních neštěstí. Těžké sociální důsledky těchto neštěstí se snažili zmírnit různé dobročinné spolky, sbírající peníze na podporu hornických rodin. jenž zůstaly bez živitele. Stávka trvala až do podzimu 1910, kdy hornici dosáhli zvýšeni platů a zlepšení pracovních podmínek, v říjnu stávku ukončili.
16.7. 1910 ve španělském Bilbau propukly mohutné stávky horníků.
28. 9. 1910 v Berlíně zasahovala policie, když 140 stávkujících horníků firmy Ernst Kupfer napadlo stávkokazy. Druhý den hlídkovalo na miste 1000 policistu, což zostřilo situaci. 30. záři protestovalo proti brutalitě policie 20 000 lidí. Bylo zraněno několik zahraničních novinářů a poté britské a americké velvyslanectví podalo protest proti policejní zvůli. Policejní prezident Gootlieb von Jagow protest zamítl a naopak policisty pochválil za vzorný postup. Obvinil žurnalisty, že se chovali tak, jakoby patřili ke stávkujícím. Do vězeni bylo poté odsouzeno 64 osob.
7.11. 1910 v oblasti uhelných dolů ve Walesu došlo ke srážkám stávkujících s polici, při nichž byla policie zahnána na útěk. Majitele dolů 14. 11. přistoupili na požadavky stávkujících havířů a zvýšili mzdy.