Landecká Venuše
Autor: administrator <info(at)hornicky-klub.info>, Téma: Historie, Zdroj: K.Vůjtek, Vydáno dne: 10. 09. 2008
Psal se 14.červenec 1953. Dopoledne. Práce na nalezišti na kopci Landek v Ostravě-Petřkovicích se na okamžik zastavují. Důvod? Venuše. Později o tom vedoucí výzkumu doc. Bohuslav Klíma ve svém výkopovém deníku napíše:
"V 10.30 nález sošky ženy, Venuše. V zahloubené jamce, ve které byla i soška, je mnoho nálezů, jsou nakupeny hlavně na dně jamky, jeden na druhém.?
O dva dny později pak za přítomnosti ředitele ústavu J. Poulíka, V. Gebauera a svědků sepsal B. Klíma obšírnější protokol:
"Dne 14. 7. se pracovalo v sondě B při zkoumání kulturní vrstvy, velmi bohaté a promísené zřejmě se zbytky ohniště. Ve středu sondy byla čištěna mamutí stolička, připravovaná pro vyzvednutí en bloc. V okraji sloupce byl patrný větší zlomek dočerna spálené kosti. Kaluža, který na uhlík přišel, zavolal technického vedoucího výzkumu V. Gebauera, aby ho vyzvedl. Při odrýpnutí uhlíku uvolnila se větší hrudka kulturní vrstvy. Na jedné straně této hrudky byl patrný zpočátku nezřetelný zlomek krevele... Při dalším čištění se ukázalo, že jde o větší část ženské sošky, jíž chybí hlava a která je neúplná. V. Gebauer pátral proto v nejbližším okolí nálezu po dalších částech. Hlavičku se nepodařilo nalézt, avšak našel zlomek s levým prsem a druhý úlomek pravé horní části sošky."
Když v roce 1955 Bohuslav Klíma výsledky svého výzkumu na Landeku shrne do obsáhlé časopisecké publikace, zcela jednoznačně hovoří o sošce ženy, provedené jemnou řezbou v kreveli a později nazývané Landecká či Petřkovická Venuše, jako o nejvýznamnějším objevu jím vedeného výzkumu.
"Byla rozpadlá ve tři zlomky a při práci v kulturní vrstvě i mírně poškozena v pravé hrudní části. Ležela pod mamutí stoličkou při okraji jamky u jižního ohniště ve třetí chýši spolu ještě s další, méně dokonalou ženskou fi gurkou. Soška je miniaturní (délka 46 mm), je celá a neměla, jak vykazuje zřetelně řezba, hlavu ani spodní části nohou. Naprosto zřetelně znázorňuje všechny části těla, z nichž se rodí nový život, avšak nezdůrazňuje je tou měrou, jako je tomu u některých steatopygických ?Venuší?. Nápadněji je vyzdvižen jen Mons Veneris s podbřiškem, který naznačuje patrně těhotenství... Těžce zvládnutelný materiál přinutil umělce v některých rysech též k mírné schematičnosti. I při ladnosti a útlosti uměleckého projevu je tedy soška dokladem kultu plodivé síly a matky roditelky..."
Landek svou nadmořskou výškou naprosto přesně zapadá mezi ona místa nad údolím řek, odkud mohla být pozorována pohybující se stáda zvěře. Velká sídliště kultury mladého paleolitu, tak typická pro lovce mamutů, totiž vznikala právě tam. Avšak zatímco bylo radiometricky změřeno, že to landecké lze datovat do období 23 až 21 tisíc let, pro vročení jeho objevení máme hned dvě data: rok 1923 a 1924. Bohuslav Klíma v Časopise Slezského muzea v Opavě píše, že k prvému výkopu zde došlo v roce 1923 v souvislosti se zemními pracemi při zřízení tenisového hřiště u tehdejší závodní vily. Údajně se tehdy narazilo na "šedé popelovité šmouhy paleolitické kulturní vrstvy s početnými kamennými nástroji, které bylo nutno zachránit". Lokalitu začal zkoumat geolog J. Folprecht a v roce 1930 k tomu uvádí:
"Výsledek vykopávek, provedených v roce 1926 a 1927 na Landeku v katastrální obci Petřkovicích na parcele čís. 204 byl tak slibný, že přímo vybízel k další činnosti. Na výše zmíněné a pak na sousední, rovněž lesní parcele čís. 205 byly nalezeny různé předměty, jako opracované pazourky, střepiny jejich, pazourkové valounky, kostečky a zlomky kostí, stoličky mamutí a konečně střepy nádob, které byly v roce 1927 odevzdány Moravskému muzeu, kde byly prostudovány prof. Absolonem a určeny podle stáří."
Když práci na tomto nalezišti ukončil, netušil, jak blízko byl velikému objevu. Hranice jedné jeho sondy totiž procházela místem, kde v roce 1953 objevil průzkum vedený doc. Klímou dvě sošky ženského těla. Slavného Klímova objevu se bohužel nedočkal, zemřel takřka na jeho prahu v roce 1952.
Ne všechna landecká tajemství jsou však zodpovězena. Už B. Klíma si všimnul, že kulturní vrstva místního naleziště je na některých místech velmi výrazně červeně zbarvena.
"Způsobují ho rozmělněné hrudky krevele, vyskytující se ve větším množství a v různých formách. Spolu s pevnějšími úlomky jsou častější zvláště u ohnišť, kde byly pravděpodobně přepalovány, aby byl prudkou oxidací urychlen jejich rozpad a získáno pestré barvivo v různých červených a hnědých odstínech. Některé pevnější kusy suroviny byly dokonce štípány po způsobu kamenných nástrojů, jiné seškrabovány a řezány."
My už víme, že tím nejkrásněji opracovaným kouskem krevele, tedy železné rudy, je právě Landecká Venuše. Dodnes nezodpovězenou otázkou je, odkud se na Landeku tento materiál vzal. Z údajně v pravěku dobře přístupných nalezišť v okolí Uničova?
Na dohled se protahuje hřbet Landeku, jsem tím kopcem nad hladinou Odry doslova přitahován. Vědění výjimečnosti tu touhu ještě podporuje stejně jako tajemství, která dosud skrývá. Mnohá jsme mu už vzali. Kdysi dávno se básničkou mihne Landecká Venuše, ale pak jsem málomluvnější a stačí mi na to tři verše haiku:
Venuše čeká
Nad řekou rybí hřbet
Město si kleká.
Ale dost možná, že si spíš klekám já.