Seděl sem v ponděli Na Upadnici a byl nervozni jak pes. „Co se, Lojzek, robi?“ ptal se mě Antek. „Ale dneska v devět rano vystartoval muj synek, tyn Pražak, z Ruzyně do Ameryki. Tak to viš! Včera zas v radiu mluvili o tym , jak kajsik spadly dvě letadla, tuž sem cely taki nervozni,“ vysvětlil sem mu. „A co budě robiť v Americe?“ vyzvidal Poldek. „Ale, koňči tam tu univerzitu. Ešče paru zkušek a do štrnasti dni budě promoca,“ chlubil sem se. „Ser na to, před chvilu vystartovali do Rakuska na EURO naši fotbalisti a tež se nikdo něboji, že nědoleťa. Navic letěl před vikendem sukromym tryskačem za Berlusconim na Korsiku aji naš pan premier a tež se nic něstalo. Čemu by mělo ero zrovna s tvojim synkem jebnuť na zem?!“ uklidňoval mě svojim zvlaštnim zpusobem Jiřik.
„No ja, s tym tvojim Topolankem lita sam panbuch, bo inač by němoch tak dluho byť u koryta a tak blbě řidiť tu vašu vladu, aniž by ho kerysik vyhodil z okna te Strakovki,“ rypnul se do Jiřika socan Antek. Ale Jiřik naščesti něreagoval, tak sem se moch dal hňacať v tych svojich obavach o synka. „No ja, ale to všecko byly enem hodinove lety! Muj synek letěl nejprv hodinu z Prahy do Düsseldorfa a deprem potym do Chicaga! A to budě celych osum hodin v luftě! A to uznatě, že je věči něbezpeči!“ nědal sem se uchlacholiť. „Di do řiti! Mluviš tajak svičkova baba před buřku! Přeci každe děcko vi, že když se nic z letadlem něstaně při startu či při přistaňu, pak z luftu ho može sundať enem terorista z bombu! Takže na tym, jak dluho si v luftě, nezaleží! Přeci se němysliš, že by im nad oceanem moch dojsť benzin…,“ smjal se mojim blbym obavam Podek. A že byly fakt blbe, to sem se dozvěděl v utery, kdy se synek z Ameryki ozval. Ale vtedy sem to přeci ešče němoch čuť.Tuž zdař buh, vaš Lojzek