Po roce 1945 nesla jméno Důl UNNRA, pak patřila do Dolu Mír, pak do Dolu 1. máj, načež se vrátila ke Gabriele
Zhruba po roce od zahájení přípravných prací pro založení nového dolu v Karviné navrtalo několik dělníků za vedení důlního mistra a hraběte Žerotína uhelnou sloj o mocnosti 79 cm. Psal se rok 1852.
Jak bylo za RakouskoUherska zvykem, nový důl dostal v roce 1862 jméno podle hraběnky Žerotínové – Gabriela.
Těžba začala v roce 1854 a uhlí se dostávalo na povrch pomocí vrátku v sudech zavěšených na laně. Provoz na dole se teprve pomalu rozbíhal, když 16. ledna 1856 explodovaly důlní plyny. Při výbuchu zahynulo 17 horníků. O tři roky později důl zachvátil obrovský požár. Shořelo veškeré dřevěné zařízení na povrchu a také dřevěná výztuž jámy. Po této zkáze zůstal důl několik let opuštěný. V roce 1862 byl prodán rakouskému arcivévodovi Albrechtovi. Postupně začala obnova hlavně povrchových budov a strojního zařízení. V roce 1866 byly nasazeni do důlní dopravy koně. Nejvíce, až dvacet, jich uhlí přepravovalo v roce 1891.
Těžbu, která postupně dosahovala předválečné výroby, v dubnu 1924 zastavil požár a výbuch. O život tehdy přišlo patnáct horníků. Pro zlikvidování ohně muselo být uzavřeno všech pět jam. Přesto nastal další výbuch, který zničil těžní věže. Rekonstrukce a obnova těžních věží a dalšího zařízení trvala dva roky. K velkému rozmachu mechanizace důlních pracovišť došlo až po druhé světové válce.