Důl Doubrava
Autor: Vítězslav Hettenberger <>, Téma: Historie, Vydáno dne: 31. 01. 2008 První snaha o nalezení uhlí na doubravském panství se váže ke jménu majitele barona Richarda Mattencloita. Začal v roce
1822 hledat na svých pozemcích uhlí, ale neúspěšně. V jeho činnosti pokračoval dědic baron Anton Mattencloit průzkumem v blízkosti karvinského panství, kde tušil výskyt černého uhlí. Na kopci zvaného Vidrholec nechal v roce 1822 vyhloubit pokusnou šachtici. Již v hloubce 7 metrů pod povrchem narazil na kamenné uhlí. V témže roce vyhloubil na nedalekém kopci zvaném další šachtici, kterou pojmenoval Versuch. Rok 1822 se považuje za datum založení Dolu Doubrava.
V roce 1836 baron Anton Mattencloit společně s hrabětem Jindřichem Larisch-Mönnichem založili Orlovsko-doubravské těžířstvo. Od roku 1845 měl těžní právo Salomon Mayer Rothschild.
V letech 1854-60 byla šachtice č.1 prohloubena do hloubky 152 metrů a nazvána Eleonora. Šachtice Versuch se prohloubila do hloubky 121 metrů a byla pojmenována Bettina. V druhé polovině 19. století byly jámy v pronájmu Orlovsko-doubravské společnosti, kterou tvořili bratří Gutmannové. Po vypršení pronájmu přešly oba doly pod Vítkovické horní a hutní těžířstvo.
Důl Eleonora měl jednoválcový parní těžní stroj, který v roce 1851 vyrobily Vítkovické železárny. V roce 1898 byl nahrazen dvouválcovým parním těžním strojem od stejného výrobce. Na Dole Bettina byl dvouválcový těžní stroj z roku 1883 jehož výrobcem byly Strojírny knížete Salma v Blansku. V letech 1937-42 byla provedena rekonstrukce těžní jámy Bettina. Od 1. ledna 1941, za okupace, se oba doly jmenovaly Olsaschacht. Po ukončení II.světové války byl na Dole Doubrava zahájen provoz29.května 1945.
Po druhé světové válce vysoká fluktuace, pokleslá pracovní morálka a rostoucí požadavky národního hospodářství na dodávky koksovatelného uhlí se odrážely v nízké úrovni dodržování bezpečnostních předpisů. To mělo za následek velké množství smrtelných úrazů na dolech ostravsko-karvinského revíru.
Dne 12.února 1949 došlo na Dole Doubrava ve sloji Hubert k výbuchu důlních plynů a následně k opakovaným výbuchům směsi uhelného prachu a metanu, které způsobily smrt 19ti horníků a pěti záchranářů. Veřejné přelíčení s údajnými viníky se konalo 10.- 12. června 1952 v ostravské sokolovně. Dva obžalovaní dostali trest smrti, další dva trest doživotního žaláře a pět trestů bylo nepodmíněných na šedesát měsíců.. Na většinu se později vztahovala amnestie. Po odvolacím řízení byly tresty smrti Ing. JUDr. Václava Žaluda a ing. Josefa Herela změněny na 22 let a 25 let. Provoz na Dole Doubrava byl po havárii obnoven v říjnu 1950. Při likvidaci havárie byla po prvé na světě použita v dole inertizace dusíkem.
Od roku 1956 probíhala na Dole Doubrava rekonstrukce dolu. V letech 1961-65 bylo prohloubeno 12 šibíků, postavena nová čerpací stanice, nová šachetní budova na Eleonoře, nová strojovna a další objekty.
Vzhledem k tomu, že pod jámovými ohradníky je téměř 8 milionů tun kvalitního černého uhlí, bylo rozhodnuto provoz na Dole Doubrava zastavit a uhlí vytěžit Dolem Čsa. Proto postupně od roku 2005 byl provoz utlumen a 23. října 2006 odstřelena první těžní věž vysoká 45 metrů a 2. listopadu 2007 odstřelena, za velké účasti bývalých zaměstnanců Dolu Doubrava, druhá těžní věž. Za dobu svého trvání vytěžil Důl Doubrava téměř 112 milionů tun kvalitního černého uhlí.