Darki pod stromek? Enem z Katovic!
Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 30. 12. 2007Včil už pry se zas začina vyplacať jezdiť se pro darki do Polska. Korunka je silna, dobře se vexluje ze zlotym a naš severni sused přeci enem něma ty ceny tak vyšponovane tajak naši obchodnici. Už za rakuskauherska a potym aji v prvni republice se pašovalo z Polska vesele a čile. Za realneho socialismu však musel měť tyn, kdo chtěl do Polska zajeť, pozvani. Od rodiny či od organizace. A bo naša šachta měla družbu s polsku kopalňu Wujek, jezdili zme do ojčyzny dva razy za rok. Bo je Wujek tu za hranicami, jezdili zme v ramci zajezdu našich pracovnikuv a ich rodinnych přislušnikuv na soudružsku navštěvu polskich koleguv tež na zajezdy.
Jak to vidí stryk Lojzek
Tu do Katovic, tu do Krakova, kaj je to hezči a člověk se moch aji na cosik podivať a němusel furt mysleť na to, jak ty nakupy převeze přes hranice. Musim přiznať, že sem jako mladši sudruh ešče s kamošem Frantu hraval fotbal a paru razy tež proti ostravskim a těšinskim celnikum. Takže zme se s někerymi dobře znali. A tak zme dycki s Frantu ty zajezdy zařizovali tak, aby dycki když se budeme vracať dom měli službu ti naši kamoši. Dneska už to možu řecť, bo už zme všeci v duchodě, a navic už skoro aji mame tyn Schengen. Dycki to fajně prošlo, až raz. To vtedy Polaci zakazali vyvoz elektroniki. My, samože před Vanocami, nakupili plno radii, magnetofonkuv, gramofonkuv a inych cypovin. Jedna roba, bo byla v tym, se tam kupila aji kočarek, druha zas slušivy kožuch. Před odjezdem na hranicu zme zastavili v jedne hospudce na lechku večeřu a na vyplněni celnich prohlašeni. Ešče předtym zme s Frantu pravěli všeckim a nahlas, že do tych celnich prohlašeni rozhodně něsmija napsať ty radia, kožuchy, povlečeni na lužka a ine zakazane věci. Přijeděme ku hranicam, polski celnik nam zasalutoval, zeptal se, esli vezeme elektroniku a když všeci drželi pysk, instruovany našimi celnikami rychle vypad z autobusa. Popojeli zme ku našim, tam znamy Břetik vybral celni prohlašeni a šel pro naše pasy a doložki. Bylo slyšeť, jak zme se všeci nahlas oddychli. Enemže předčasně. Bo naraz přišel znova polski celnik a znova se ptal: „Veze ktoš z paňstva radio?“ Bylo ticho! „Tak mi včil ukažu svoji valiski tyn, tyn, tamta a tamtyn!“ Byl sem mezi vybranymi, ale klidny, bo se mimoředně nic něvez. Při prohližaňu taški mi tyn Polak pravi: „Česka celnička nam pravila, že něktuři z vas maju v prohlašeňu napisane radio … Tuž sem se musel vrutiť. Něstě vy idioti?!“ Nic „samozřejmě u nikoho něviděl“a tak nas poslal dom. V autobuse se štyry baby přiznaly, že ty radia rači napisaly, bo se myslely, že se z nich s Frantu robime srandu. Chtěli zme im nakopať do řiti, ale potym je to stalo enem po flašce vodki.„Ja, ja, su někere baby blbe,“ pravil na to Na Upadnici Erďa a přidal frk:
„Sedi zbohatlik v zahradě svoji vily a cpe se kuřátkem. Za plotem ho očumuje a slinta žebrak. Zazobanec: ,Chceš kousnout?’ ,Ano!’ ,Azore, trhej!’
Fajne, ni?!“
Tuž zdař buh, a hezke svatki, vaš Lojzek