Jak Jiřik smětal před ohněm

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 19. 09. 2007

Tak zme se zase po dluhe době zešli všeci Na Upadnici. Dovolena tym šťastnějšim skoňčila, a ti su pochopitelně nasrani, my, co zme nikaj něbyli a nikaj ani už něpojedem, zme nasrani tež. Temu sedime v hospudce jak parta zapčklych a nasranych emerytuv. Ale dluho to nikdy nětrva, bo se zas zvyknen na tyn naš pravidelny pivni rytmus a sranda se vrati do našich řad. Ale popořadku.

PivarPosledni se vratil z dovolene Jiřik. Pravda, je doma už dobře štrnast dni, ale Na Upadnicu se dobelhal až oto v ponděli. Tvrdil sice, že už je klidny, ale bylo na nim znať, že prožil hodně krute chvilky. „Co? Zas baba z Řecka? Zas ses jakusik přivez a včil se ji něumiš zbaviť?,“ hecoval ho Antek. „Ale guvno!,“ pravil Jiřik podivně klidnym hlasem. „Za řiťu mi hořelo a ja se neměl jak dostať dom!,“ dodal. „A kaj hořelo? Že sem nic v novinach něčital, v televizi něviděl a v radiu něslyšel!,“ ozval se od dveři Poldek, kery se zrovna vratil z Ostravice. „Přeci v Řecku, gnype!,“ upřesnil mu Antek. Poldek se sednul, držel pysk a Jiřik začal vypravjať: „Synci, tak nasrane v galatach sem v životě něměl. Představtě se, že jeden den klidně ležitě na plaži a enem kajsik v dalce viditě hodně černy mrak. Špičkujetě s luďami okolo, esli ta buřka přidě dneska či až zitra. Když vam potym řeknu na recepci, že to je velki požar, do zítřka že ho mame za řiťu, a je proto nutna evakuaca, upadně vam čelisť! Vyvezli nas tam, kaj oheň němoch, nacpali do jakesik ubytovně a delegat z naši cestovki nikdi. A co včil? Byl sem zufaly, sral na všecko a chtěl okamžitě dom, třebas aji pěški! Naščesti sem tam potkal jedneho, co se mnu kdysik faral na Dukli. Byl tam enem s manželku, ale autem! Zebrali mně aji s kuframi a přivezli dom. Ale po jakich peripetijach! Jeli stě už někdy na zadnim zicu škodulki obloženi kuframi jak chlebiček bratru šestnast set kilometruv?! Něpřeju to nikemu! Divitě se, že sem po tej štrapaci nechtěl viděť ani živačka?,“ postěžoval se, a objednal dalši pivko. „To maš z teho, že se třepeš kajsik do Řecka. Ja tam byl raz a vickrat by mě tam nikdo nědostal. Jidlo mi tam něšmakovalo a moře bylo na muj vkus zimne! Dej pokuj! Zlate Bulharsko či Jugoška,“ zareagoval sem na tu jeho zpověď. „Ba, ba. Neni jak na Slovensku!,“ přidal se Břetik a Jaryn Jiřika dorazil tvrzenim, že nejlepši dovolena je na hřibach u nich na Valachach. „Dejtě už mu pokuj! Něviditě, jak ešče včil trpi? A viděli stě, vy lulani, v televizi, jake hruzy tam ti ludě proživaju?!,“ zastal se Jiřika Erďa, a aby zvednul naladu, přidal obvykly frk:
„Idě chlop po Vaclavaku, když ho naraz zastavi šlapka:
,Hej, brouku, co takhle orál za pět stovek?’
,Ani omylem! Jsem ženatý!’
,A copak to, brouku, něco znamená?’ ,Znamená.
Moje žena mi to udělá za tři sta!’
Fajne, ni?!“

Tuž zdař buh, vaš Lojzek