Pěstitel Jaryn aneb rostlinky v hospodě
Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 02. 05. 2007Musim vam duvěrně zděliť, že čim vic sviti a hřeje slunko, tym věči rupy ma kamoš Jaryn. Už se němože dočkať, až vyrazi na hřiby. A bo ešče němože, tuž se plně věnuje aspoň zahradkařeňu.
„Včil cosik uviditě,“ pravil před štrnasti dňami Na Upadnici a začal z igelitky tahať minikvětinačky. Vrchni Zbyňďa musel přiněsť čerstvu vodu a Jaryn hned jak rozložil květinačky po okennim parapetě ju začal do nich zuřivě leť. „Když se dilo zdaři, tuž buděme v letě sklizať!,“ tvrdil nam přesvěčivě. Čuměli zme na ňho jak tele na nove vrata, až Poldek pozbiral trochu odvahy a nesměle se zeptal: „A co to jako ma byť, Jarečku?“ „Tu v tych dvuch su ogurki. V tych dalšich dvuch paprički a v tych třech rajčatka. A v tašce mam ešče petrželku,“ pravil vitězoslavně s rozzařenymi očami Jaryn. Zakival sem něvěřicně hlavu a naivně se zeptal: „A ty se mysliš, že to tu v hospodě porostě?!“ „A buděš se diviť jak! Enem na ty rostlinki něsmitě moc kuřiť,“ varoval. Vypil se pivko, polaskal se s tymi svojimi rostlinkami očami a šel dom. „To je ale Mičurin, co?,“ smjal se Antek a už vymyšlal cypoviny, jak Jaryna nasrať. Nětrvalo dluho a už pelašil dom. Za chvilu se vratil a v hrsti držel asi osum pecek z pomerača či madarynki. A už robil tužtičku dulečki a do nich sypal po jaderku. Jak byl hotovy, tež znova všecki květinačky pozalival. Spokojeně sednul ku stolu a poručil se zelenu ze slovami, že se ju za tu dřinu zasluži!
Cely tydiň chodil Jaryn pravidelně Na Upadnicu a poctivo zalival sazenički. Za dva dni zme se fakt něstačili diviť: z každeho květinačka se šplhaly ku stropu zelene vyhonki s listečkami. Jaryn se to pochvaloval, ale po tyďňu se divil: „To se mi nězda, že by to všecko tak rychle rostlo a ešče se množilo? V kyždym květinačku sem měl po dva seminka a tu to včil raši po třech!!“ Krutil hlavu a do řeči s nim něbylo. Dluho přemyšlal, až pry na to přišel. „To je tym, že na nich všeci kuřitě!?,“ pravil a nasraně odešel. Byli zme z teho vyvaleni, bo ani jeden z nas už paru roku někuři. Druhy den Jaryn přišel, bez řeči vyrval všecki sazeničky, hlinu vysypal do kibla a květinački poskladal do igelitky. „S vami je guvno zabava, vy všecko zničitě!,“ pravil smutně a vytratil se z hospody. Podivali zme se zle na Antka, kery isto tymi svojimi mandarynkami překazil pěstitelske snahy Jarynka. Už, už sem mu chtěl cosik nepěkneho řecť, když mě předběhnul Erďa:
„To přidě hrobnik dom. Strašně strhany, ruky až ku kolenam. ,Hodně práce?’ pta se robka. ,Ani ne. Ale pochovávali jsme jednu paní a pozůstali tak dlouho a nadšeně tleskali, že jsme ji museli osmkrát vytáhnout!’
Fajne, ni?!
Tuž zdař buh, vaš Lojzek