Svatki v koloně aut

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 18. 04. 2007

Už sem pravil, že něrad chodim po šmigrustě. A bo zme se ani letos přes kvalitni domluvu v sedum rano před hospodu Na Upadnici nězešli a venku bylo pěkně, vytahnul sem z garaže tu svoju plechovu nadheru, naložil Mařu s vnukami, a vyrazili zme do světa. „Kaj jeděme, Lojzečku?,“

Pivarvyzvidala Mařa aji děcka, ale ja se tvařil tajemně jak hrad v Karpatach a enem sem se potutelně usmival: „Šak uviditě! Kdo je zvědavy, budě brzo stary!“ Když zme se ale asi po hodině bližili k odbočce k baraku bratranca Cyrila (to je ten, jak mu pomaham paliť, ale hlavně vypiť slivovicu), Mařa pravila: „Dufam, že ni k Cyrilovi?! Jednak o nas něvěďa a ani ja němam take přepadovky moc rada! A potym, ja sem se něvzala řidičak, takže něpolkněš ani jednu!“ Něchal sem ju v bludach a přidal plyn. Děcka na zadnim zicu se začaly uculovať, bo čuly jakusik lotrovinu, když ani babka něvi, kaj se jedě! Minuli zme odbočku na Mezřič a valili dali na Vsetin. Mařa přemyšlala, kaj by se ešče mohlo jeť. Spominala na rodinu a všecki zname, kere tym směrem mame, ale jak sem odbočil před vsetinskymi pumpami na Zlín, rozsvitilo se ji: „Že jeděme do zoologicke v Lešne?!“ Když sem přikivnul, začala se uculovať ona. Zbystřili zme v autě všeci, bo když se Mařa začně tak tajemně usmivať, to nas isto čeka cosi němileho. Držel sem sice pysk, ale čim dal vic sem byl něrvozni, co z ni nakoněc vypadně. Za pul hodiny už němusela nic řikať, bo v serpentinach před Lešnu sem to uviděl: kolona aut tak na dva kilometry. A to sem dal přes stromy něviděl! Zbylu cestu k zoologicke, kera normalně trva tak deset minut, zme se kodrcali dobru hodinu. Nasrany sem byl jak brygadyr, ale fiksovať sem kvuliva děckam němoch. A do teho všeckeho Mařa: „Ja, kdyby ses něhral na tajnustkařa a řeknul, kaj se chystaš, tuž bych ti řekla, co pravili v radiu. Že se do Lešne něma jezdiť, bo su tam kilometrove zacpy! Ulevilo se mi až za dalši hodinu, když zme našli misto na zaparkovani. Zoologicku zme pak museli zebrať hopem, bo času už nam zbylo malo. Ale prohlidka zvěřiňcuv byla tak uchvatna, že sem se uklidnil ni enem ja, ale cela rodina. A Na Upadnicu už sem potym přišel uplně klidny. Chtěl sem sice tu svoju lapaliju ututlať, ale když se stěžoval Poldek, že byl na velikonočni pělgřimce na Svatym Kopečku u Olomuňca a zkisnul v pětikilometrove koloně!, zabylo mi ho luto a přiznal sem, že ni enem un a jeho rodina travili svatki v autě! Šmigrustem silně zmoženi kamoši se nam sice smjali, ale nam na rozdil od nich něbylo zle od žaludka, takže zme mohli v klidu při dobrym a zasluženym pivku straviť i Erďuv frk:

„Když už mluvitě o autach, to smrtka stopuje a řidič se ji pta: ,Tak kam to, kmotra, bude?’ ,Ále jen tam do té zatáčky!’

Fajne, ni!?“

Tuž zdař buh, vaš Lojzek