Co včil s tymi fotbalistami?

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 04. 04. 2007

---

Že zme byli Na Upadnici po sobotnim prohranym zapase našich fotbalistuv s Němcami nasrani, nětřeba řikať. Co ale věčinu z nas vytočilo v ponděli, to byl ulet pěti z nich v noci na hotelu. Pravda, že už skoro všeci mame davno za sebu tu naivni představu, že po prohranym zapase by sportovci nejrači zalezli kajsik do ďury, srceryvně bečeli a trapili se.

Sam pamatuju, jak sem byval nasrany a něrudny, když se hokejisti Vitkovic v šedesatych rokach minuleho stoleťa snažili postupiť z druhe do prvni ligy. A když postupili, tuž po roku zase spadli. Trapil sem se tym jako fanda až do chvile, kdy sem ich paru viděl v jidelně ostravskeho hotela Palace. Po prohranym zapase byli synci vysmjati jak leča, popijali pivko a balamutili mlade fanynki, kere se kolem nich rojily tajak muchy kolem guvna. Vtedy sem vystřizlivěl a začal brať sport fakt enem jako sport. Pravda, občas mě u srdečka zaboli, když Baniček či Vitkovice prohraju, když naši hokejisti či fotbalisti dostanu od supeřa na frak, ale za chvilu je všecko v normale. Bo kvuliva sportovnim vysledkum chleba fakt nězlevni ani něpodrahně!

Tak by to byvalo dopadlo aji včil. Enemže tych pět bimboňu věčinu z nas dosť nasralo. „Ja bysem něbyl taki přisny! Tež zme přeci byli mladi a uživali se, ni?! A paru razy aji dosť zhřešili. Oto sem šel ze Slavečkem po Ostravě a na přechodě nas mijala taka shrbena starka o berlach s pomačkanym pyskem až haňba. Pravil sem se, že take mrtvoly maju seděť doma a ni strašiť na cestě, když se baba naraz vyšponovala a s vykřikem ,Nazdáááár, Slávečku!’ se mu vrhla kolem krku. Čekal sem, že se z teho požřiga, ale un se s ňu po vašnivym libaňu dal do dišputa, ze kereho je vyrušily až hukačky aut, kere už měly zelenu. ,To byla kdysik moja milenka! A viš, jak byla krasna!,’ zasnil se, když zme byli zas sami! A ja se něstačil diviť, bo vim, že Slavek byl od utleho mladi šťastně ženaty a tvrdil, že by tej svoji nikdy nězahnul… Takže hoď po mně kamenem, kdos bez viny!,“ zastal se hřišnikuv Jiřik. „Maš trochu pravdu! Su to mladi synci a maju narok na zabavu, ale po tym vybuchu s Němcami bysem ja kajsik zalez, třebas se tam aji ožral do němoty, a styděl bysem se! A ni ukazoval, jak mam cely česky fotbal včetně fanduv u dupy! Fakt by bylo zajimave věděť, jak by s nimi zatočily ich kluby?! Švedi se s tym něsrali. Přišel si pozdě v noci? Marš dom! Třebas se menuješ Ibrahimovič a si naša nejvěči hvězda. Stejne by měl zrobiť aji trener Brückner. Enemže tyn se sam tak boji, že na Euro něpostupime, že by možna synkam ty baby do lužka přived aji sam. Enem aby za nas hrali…,“ řek sem svoji.

Ostatni už něměli šancu, bo se vzal slovo Erďa:
„To řika baba chlopovi v lužku: ,Tolik jsem se na tebe, miláčku, těšila!’ ,Kecá!!!,’ ozvalo se ze skřině.

Fajne, ni?!“
Tuž zdař buh, vaš Lojzek