Že se boha něboja!

Autor: administrator <info(at)hornicky-klub.info>, Téma: Zábava, Zdroj: HORNÍK, Vydáno dne: 09. 03. 2007

„Moja maminka dycki pravěli, že je ,posledni tyn ptak, co sere do vlastniho hnizda!’

A měli pravdu! Nejhorši je dycki to, jak se kerysi stěžuje či pomluva svoju rodinu, svojich blizkych. A ešče horši je, když se začnu mezi sebu rodiče s děckami, děcka s rodičami či surozenci mezi sebu dokoňca aji sudiť! Když vytahuju před veřejnosťu ty nejvěči špiny na sebe a chcu z teho těžiť. Bo co je tvoji je aji moji, ale co je moji, po tym ti je guvno! Tym se obvykle řiďu!, ...“ chtěl sem ešče pokračovať, ale do řeči mi skočil Poldek. „Co maju znamenať ty tvoji hluboke filozoficke uvahy, kere tu na nas sypeš?!,“ zeptal se. „Šak kdybys mi něskakal do řeči, dozvěděl by ses! Idě mi třebas o tu tvoju řimskokatolicku cirkev. Když sud rozhodnul, že ji chram svateho Vita na Hradčanach patři, s čim ale ja, aji když sem katolik, něsuhlasim, tuž stat sklapnul kufry a chram cirkvi předal. A ta hned začala vybirať za navštěvu teho božiho stanka penize! Už to je hnusne! A včil? Nejvyšši sud pravil, že tyn prvni rozhodnul chybně, a tak vratil všecko tam, kaj to bylo před tym rozsudkem. Normalně by se každy člověk podřidil, věc vratil puvodnimu majitelovi a čekal by, až se rozhodně definitivně. Enemže pan kardinal Vlk ni! Un se budě cukať, hadať a když pry budě nutne, poženě tyn spor až k sudu do Haaga. Co tym sleduje? Co čeka od teho praňa špinaveho pradla v cizině? Připada mi tajak bylejaky hokynař, kery se handrkuje o kusek papiroveho sačka! Styděť by se měl! A takich je v republice věcej! Od majiteluv domuv, keři chcu po statě někřesťanske prachy, až po ty podivne podnikatele, keři republiku nejdřív rozkradli, a včil ju navic ženu do ruznych arbitraži, enem aby vydyndali pro sebe další miliardy. Keho tym poškoďa? Nas všeckich! A tež aji sami sebe. Je to fakt svinstvo a ja byť tym sudcem v Haagu, tuž bičem vyženu všecki ty žalobniky s tym, až se to vyřiďa doma!,“ tak sem se spravedlivo rozčilil, až mě museli chlopi hamovať! Ale všeci, aji Poldek, mi dali za pravdu.

„Viš, když ona je dycki bližši košula niž kabat! A tak se všeci deru o mamon hlava něhlava. Že tym budě trpěť sused, nebo cela republika? Co je mi po tym, když ja mam pěkně to svoji ve štrozoku! A kdo vi, jak by si se zachoval ty, kdyby ti kdosik šahnul na konto?...,“

reagoval Erďa, ale něněchal mě odpověděť, bo už valil svuj dalši frk.

„Raz mi vykladal jeden chlop, však ho všeci dobře znatě, tak ho němusim menovať, aby se sam před sebu a aji nami něstyděl, jak pry funguje Buh: ,Když sem byl male děcko, cele noci sem se modlil, aby mi Buh zeslal nove kolo. Marně! Až dluho potym sem pochopil, že tak Buh něpracuje! Tuž sem kolo ukradnul a modlil se za odpuštěni!’

Fajne, ni?!“
Tuž zdař buh, vaš Lojzek