Jak zme se malem poprali

Autor: administrator <info(at)hornicky-klub.info>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 25. 02. 2007

„Musim vam řecť, že ,som z teho volajaký zmetěný’ –

Pivar jak pravil major Terazky z Černych baronuv, když do kasaren Na Zelene Hoře přijela ministerska kontrola, a on se nědokazal spoměť, jaku šaržu ma tyn general, keremu se hlasil. A či je to herr, gospodin, továryšč, súdruh či ešče cosik ineho,“ chlastnul z ničeho nic do placa Na Upadnici Antek. „Co ti zas neni jasne?,“ zeptal sem se. „Ale v televizi sem viděl zaběry ze sjezda zelenych. Když sem se přečital ich usneseni, tuš sem se něstačil diviť! Ešče nědavno se připutavali řetězama ku stromam, aby ich němohli lesnici zetnuť, lezli na tovarni kominy, aby upozornili, jak nas tymi emisami doslova vražďa, a včil se mirnyx dyrnyx odsuhlasa, že něsu proti americkemu radarovi tu u nas! Tuž to jeden žasně! Su fakt jedinymi zelenymi ni enem v Evropě, ale asi aji na světě, kerym něidě o zelene idealy, ale enem a enem o koryta! To bylo radosti a hrdosti, kolik že ministruv maju a že ešče ale chcu aji mista naměstkuv ministruv... A viděli stě ty fotki v bulvaře? Tyn burdel na stolach z plastovych flašek a hlinikovych plechovek od piva či kokakoly, papirove kelimki narvane ohryzkami a zbytkami jidla! A taci nam kažu o třiděni domovniho odpada! To byl fakt pohled na zgrcani! A to se ešče pan Bursik rozčiluje, když mu opozica řika, že natira svoju zelenu stranu na modro!,“ vztekal se Antek. „Ale?! Že zje naraz taki akuratni! A že něsi stejnako přisny aji na ty svoje socany,“ štěknul Jiřik. „Ty aby ses ich nězastaval! No samo! Bo vy modři ptaci stě tež kaj věter, tam plašť! Enem až je nam dobře! A na ostatnich se vysrať!,“ vmetnul mu do pysku Antek a pokračoval: „A co tyn vaš křivousty Ivan? Stači, aby mu jakasik baba dřystla, že měla vidiny o atentatě na letadlo, a un už pořada na letišťu manevry! A ešče se divi, že se mu všeci kvuliva temu řechtaju? Tuž temu už enem chybi, aby lital nahy po parku z rozepnutym kabatem, taki to je samoliby a něomylny exhibicionista!“ Antek by asi ešče dluho pluval na odeesku a zelene, ale ustřihnul ho lidovec Poldek: „Vy se němatě co vyčitať! Enem se spomeň, jak stě ešče loni nadavali, že modři ptaci něumija nic, niž enem vyřvavať na vladu, aby odstupila! A co včil robi vaš Paroubek? Tež se enem předvaďa před kamerami a vyzyva až odstupi raz Langer, raz Čunek, a indy zas Nečas či Kuchtova! Temu řikaš konstruktivni opozica?“ „Ty drž pysk, a vašiho Čunka ani něpřipominej,“ řval Antek. Musel sem zasahnuť: „Tak se myslim, že se asi na jakysik časek zas zakažeme dřysty o polityce! Přeci se mezi sebu nebuděme pro par hlupych politikuv fackovať!“

„To ni, rači se posmějem! Indiani přepadli dostavnik a načelnik rozkazal: ,Ženské povraždit a chlapy znásilnit!’ Jeden z Apačuv namitně: ,Náčelníku, nepopletl jsi to?’ A na to pravil medovym hlaskem jeden z přepadenych: ,Božínku, co ty do toho kecáš?! Copak jsi náčelník?!’

Fajne ni?!“, zakoňčil nepěkný večer Na Upadnici Erďa.

Tuž zdař buh, vaš Lojzek