„Tak to viditě, mysleli zme, že už je tu
jaro a že se každu chvilu vrhněme na
ty naše zahradki, a tu maš čerte kropač.
Zima se nam vratila. Už v sobotu
sněžilo a v nedělu rano byla taka chumelenica,
že sem myslel, že je leden,
a ni už březen. Navic dneska rano
v radiu pravěli, že v Mošnově naměřili
rekordni mraz – v noci na dnešek bylo
minus 13,4 stupňa Celsia. Přitym
dosuď bylo nejvic naměřene v roku
1996 – minus 13,2 stupňa,“ pravil
v ponděli v podvečer v naši hospudce
Na Upadnici Poldek. „Take počasi je
nejhorši. Chvilu těplo, chvilu zima.
Jak to vidí stryk Lojzek
To
se pak daři rymečkam a chřipečkam,“
pravil na to znamy hřibař a hypochondr
Jaryn. „Ja s tym problem němam.
Rymu sem měl naposledy, když mi
bylo štyrycet a už ve třiceti sem se
zbavil angin. Včil mam plny nos akurat,
když kvetu travy a jivy. Bo na to mam
kapku alergiu. Neni to nikdy ale
dramaticke a po paru kychnuťach se
vyčistim nos a je všecko
v pořadku,“
oznamil sem
a objednal
se pivo.
„Kecaš!
A jak se možeš
v takich mrazach
nalivať pivem?“
snažil se mi oponovať
Jaryn a hřal se ruki
na sklence s voňavym
grogem. „No v tym to
je! Už sem vam to kolik
razy chtěl řecť, ale to su dycki jakesik
dřisty a pindy, pro kere vam to tajemstvi
dycki zapomenu vyzradiť. Tak včil
vam to povim. Slavečka – skotačiveho
stařika – všeci znatě. No a ten mi
už kdysi davno, když zme se ešče za
děvuchami otačali, pravil, jak na chřipajznu.
,Ja se dam dycki, když
citim, že na mně cosik leze, tři
zimne dvanastki a večer před
spanim polknu dva acylpyriny.
A rano sem jak rybička!’,
tvrdil mi vtedy. Ja mu něvěřil,
ale paru razy sem to
vyzkušal a fungovalo
to. A funguje
dodněska,“ sdělil
sem chlopum Na
Upadnici, jak na
rymu a chřipku.
„To by byla
moja smrť,
vraziť do sebe včil tři zimne piva,“
přiznal se Jaryn a dali slopal grog.
„Ale ešče si nam, Lojzek, něřek, jak
bylo na oslavach u Kazika,“ změnil
temat Antek. „Co bych vam vykladal,
měli stě tam byť tajak ja z Mařu. Ale to
stě měli každy kupu vymluv čemu neisť
a včil vyzvidatě,“ robil sem naoko ofuki.
Ale pak sem to řeknul: „Moc fajně.
I kdyžto to bylo enem puljubileum,
měl tam na padesat ludi a všeci zme
se naramně bavili, až se nam ani dom
nechtělo. Ale to vitě, vlaki z Albrechtic
nejezďu celu noc, tuž se bylo třa sbirať!“
„Včil mě sere, že sem tam něbyl, ale fakt
to něšlo,“ pravil Erďa a přidal obligatni
frk:
„Když mluvitě o tych němocach.
To do pokoja ve špitale vrazi dochtor ze
samopalem, začně střilať a při tym řve:
,To je posledni dávka, kterou vám hradí
pojišťovna!’
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek