Všecki moje lasky

Minulu sobotu se tak ochladilo, že vedeni hospody Na Upadnici dovolilo kelnerovi Zbyňkovi, aby rozfajroval krb uprostředka sala. Bo zima byla taka kapku vlezla, vyměnili zme pivo za svařaki a grogi. „Tuš to mi hlava něbere. Včil zima jak na Siberiji a minuly tydeň o dušičkach bylo ešče krasne babi leto. „Co bys chtěl skoro v polovici listopada? Laziť po kupaku v plavečkach?“ smjal se mu Jaryn. „To ni, ale aby bylo slunečno bez velkeho větra a těplo tak akurat. A to by mohlo vydržeť až do dubna a hned to přejsť na jaro. To mam ze všeckich tych štyrech obdobi nejrači. Jak se tak ty pupata nalivaju, pomalu se začina všecko zeleňať, baby odhazuju přebytečne mantle a svetry a galaty zaměňuju za leginy či kraťučke sukně...

Jak to vidí stryk Lojzek

A světlo je pomaly až do pulnoci! To je potym parada!“ nědal se Antek. „Vydrž, Prťka, vydrž! Ešče měsic a maš tu Luciju. Ta sice dňa něpřida, ale noci už upije! No a to už začinaju lepši časy,“ chlacholil ho Jaryn. Antek enem cosik zamrmlal, ale za chvilu se obratil na mně: „Ty, Lojzek, raz si nam vykladal, že ta tvoja prvni velka laska vypadala tajak Bardotka. Že sem tě s ňu ale nikdy něviděl! To stě spolu chodili kanalami?“ Něchal sem hospodu, aby se vysmjala do němoty a potym začal: „Ni. Ale bylo ti to take chozeni něchozeni. Ona chodila na gympl tuš vedle naši prumyslovki. No a jak už to byvalo zvykem, školy jezdily na podzim pomahať zemědělcam z kobzolami, řepu či ze lnem. No a dycki jak zme vyrazili do přirody, tak se děvuška ku mně měla. Naposledy v letě na chmelu. Ale jak zme dorazili zpatki do Ostravy, tuš chodila po parku s inymi a v zimě na stareho ostravskeho Kotasa brusliť – vtedy to byla velka moda – s takim jednym, co měl načesaneho kohuta tajak Travolta v Pomadě. A byl tež starši. A tak ju ukecal ona se ho vzala. Tuš temu si mě, Antečku, s ňu viděť němoch. Bo jak zme se my dva poznali, to už sem měl zas ine lasky! Ale ešče na jednu rad spominam. To bylo hned v prvni třidě na zakladce. Bylo to take copate, okate a žive, tajak rtuť. Nikdy sem ale neměl odvahu ji cosik řecť. Akurat tak namočiť copek do kalamařa, bo sem seděl v lavce hned za ňu, žduchať do ni, podražať ji nohy, no prostě enem take ty přiblble děcke projevy lasky sem se zmoch. Když sem ju pozdějši potkal už jako ženaty, vyznal sem se ji z te svoji děcke lasky. Řekla mi enem, že sem vul, že sem nic něřek. Pry by něbyla proti! Ale včil teho nělituju. To okate a žive se změnilo na břuchatu arogantni a přetivnu staru babu. A Bardotka? S tym Travoltu se rozvedla a žije sama, jak se mi doněslo. Oto sem ju potkal. Scvrkla stara babka tak do hrstečki. A když se na mě zasmjala a při slově čau zeširoka odevřela bezzuby pysk, robil sem, že ju něznam a vyhnul se ji oblukem… Chlapi zas řvali smichem, ale Erďa se, tajak tradičně, zebral slovo: „Tys byl asi velki proutnik, co?! Ale to už su enem stare baje! Ale znatě tyn jak se pta jedna robka druhe: Už jsi někdy při souloži pozorovala svého muže? –Jó. – A jak se tvářil? – No, vždycky stál ve dveřích a blbě čuměl!...

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek