Vodni hruza

Pravi se, že před ohněm sice těžko, ale přeci enem utěčeš. Před velku vodu ni! Ve svojim dluhym a pestrym životě sem zažil ledaco. Raz mi aji hořela dycha nad hlavu. To zme byli u znamych na chalupě a zustali tam přes noc. Tyn znamy nam chtěl zrobiť dobře, tuž na noc, jak pravil, trochu začmudil v kotelně, aby nam něbylo zima. Bylo to sice v červnu, ale kusek od lesa a zrovna v tyn čas slunko moc něpralo, tuž sem se řek: čemu ni. I když Mařa beblala, že nam budě v noci hic. „Tuš se odevřem okno, ni?“ pravil sem ji. V noci se Mařa hicem fakt zbudila, a že odevře okno. Jak však stupla na dlažku, malem vyskočila do povala: „Lojzek, ta dlažka hicuje! A jak!“ „Co blbněš, či tu maju topeni v dlažce?! Maju přeci žebra pod oknami,“ pravil sem rozespale a stanul boski na parkety.

Jak to vidí stryk Lojzek

A malem sem zařval, jak byly horke. Vyletěl sem na chodbu, ale tam už se nědalo dychať kvuliva dymu, co se valil pod dveřami ze sklepa. Smětal sem za domacimi, zbudil ich a začali zme evakuovať. Červeny kohut se z kotelně, kaj to začlo, dostal přes vedlejši dřevěnu kolňu na střechu a tam začalo prave peklo. No, co mam řikať. Stačili zme vynesť enem spořitelni knižki, televizu a paru hader. Ja skočil do auta, že zajedu pro hasiče, ale v tej hruze sem najel na přikry svah a auto se převalilo na bok. Vylez sem přes okenko u řidiča a valil asi kilometer pěšky ku telefonni budce. Hasiči byli do deseti minut u chalupy, ale střechu už nězachranili... Aji při te velke hruze sem se uvědomil, že před ohněm, když naňho přijdětě relativně včas, se přeci enem da uticť, ale před tu vodni hruzu, keru na koňcu minuleho tydňa zažili ludě na Novojičinsku a Valašsku, asi na utěčeni času moc něbylo. „To se piš! Voda je sviňa. Přidě potichučki ze strany, ze ktere ju nejmeně čekaš. Až už ju maš pod nosem, potym deprem uslyšiš, jak umi řvať a ječeť. Ja to zažil v devadesatym sedmym u kamoša v Koblově. O půlnoci sem se zbudil a voda byla deset centimetruv pod pelesťu. Jak sem vyskočil z lužka, tak mi spadly zuby ze sklenku z nočniho stolka do te vody. Pět minut sem se potapjal, než sem ich našel. A byl nejvyšši čas, bo už se voda do izby valila s obrovskim skučenim aji oknem! Tak tak sem stačil vylezť na huru a z ni na střechu. Zachranili nas až hasiči s pontonem,“ přidal svoju zkušenosť z velku vodu Pavlik. „Chudaci ludě!“ konstatovali zme všeci Na Upadnici, když ukazovali v televizi zaběry z te velke letošni vody.
Enem Erďa něztratil humor:
„To raz po valce řikal jeden slovenski partyzan: ,Tri dni zme pri slovenskom národnom povstaniu bojovali o môstik. Raz ho mali Nemci, raz my, raz Nemci, potym zas my... Naraz prišla veľká voda a zobrala nám ho všetkim!’ A hned, tajak před tydněm Jaryn, sam smětal ku hajzlu!

Fajne, ni?!"               
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek