Seděli zme v ponděli Na Upadnici,
čučeli jak venku leje a přikladali
do krba. „Už je to hodně davno, co
zme museli v polovici května topiť.
Včera Mařa přitapjala v celym bytě, bo
venku byl taki vicher, až nam to rušalo
ze zaclonami,“ pravil sem do ticha.
Jak to vidí stryk Lojzek
„A čemu stě rači nězavřeli okna?“ ptal
se ze smichem Antek. „Byly zavřene,
gnype, enemže nam nětěsňa okna.
Slibuju už rok, že to přidu spraviť a furt
guvno,“ pravil sem nasraně. „Prdi
na okna, voda je včil duležitějši! Co
myslitě, skonči to takimi tragedijami
tajak před třinastimi rokami?“ zeptal se
Poldek. „Něstraš z Mikulašem v letě!“
křiknul Jiřik. „Jak něstraš?! Enem se
spomeň, jak to vtedy začalo. Teš tak
něvinně a potym z teho byla tisicileta
voda. Ale dufejme, že včil už je to kapku
inši, a že zme na povodně lepši připraveni,“
vyslovil sem naděju, „Enemže
možeš byť připraveny jak chceš,
a stajnako tě voda a aji oheň dycki
překvapija. Dneska
rano hlasili
v radiu, že
se v Třiňcu-
Gutach
utopila ženska.
Našel ju synek,
když se vracal
z odpoledni. Doma
všecko pozotvirane,
na pecu se už připalovalo
jidlo a mama nikdi. Tuš
zavolal policajty a potym
ju našli utopenu v potoku,
co im těče přes zahradu...,“ hlasil
prvni smutnu zpravu Jaryn.
Aby nam naladu kapku zlepšil, obratil
dišput inym směrem Břetik: „Jak to
začalo v devadesatym sedmym se dobře
spominam. To muj znamy z Ostravy jel
do Prahy na jakesik jednani a bo byl
liny jeť na nadraži do Svinova
lokajku, vzal se auto. Zaparkoval
ho před
nadražim a vyjel
do matičky
Prahy. Po paru
dňach, až drahy zprujezdnily
železnični
korydory, se
vratil a zistil, že ma
auto pul metra pod
vodu! To se potym
fackoval, že rači
nějel tu lokajku!“
A chlopum se
po te
spomince
zas
vratil usměv na pyski. „Otazka ale je, kaj
by ho měl měť, aby pod tu vodu stejnak
něskoňčil. Bo muj, tež ostravski, znamy
měl sice auto v garaži, enemže v Přivoze
a tež u nadraži, kaj voda vyšplhala
na dva a pul metra vysoko. Ni, že mu
zalela auto, ale narušila statiku garaže,
kere spadlo kus střechy a zrovna na to
auto! A aby teho něbylo dosť tak mu přes
tu střešni ďuru zloději ukradli všecko,
co v garaži něbylo přibite, bo se k te
zřicenině dostali na loďce...,“ pravil už
do huronskeho řevu Jiřik. „Un vas tyn
smich přejdě, esli co nejdřiv něpřestaně
luchať a voda něopadně,“ varoval sem
ich, ale Erďa svojim frkem znova moji
slova zlehčil:
„To se v noci obudi robka,
žduchne do teho svojiho a pravi: ‚Strašně
bych se teď chtěla milovat!’ Chlop kukně
na hodinky a nasraně pravi: ,A koho já ti
teď ve dvě v noci seženu?’
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek
