Už v tym zas litam

Jak to vidí stryk Lojzek

„Česť robotě a rukam klid,“ pravil sem nahlas v hospodě Na Upadnici haviřskim emerytum, co tam se mnu pravidelně vysedavaju. „Tak už v tym zas litam,“ dodal sem ešče a objednal se u kelnera Zbyňdi, co se Na Upadnicu po dvuch rokach vratil, pivko. „Tak tě vicu v tym hicu,“ odpověděl mi s pyskem od ucha k uchu Antek, ale do řeči mu hned skočil Poldek: „V čim litaš? Keru si zbuchnul? Dyť si už před dvuma rokami tvrdil, že se ti tyn tvuj už delši dobu diva enem na buty a na kravatlu mrkně dycki enem raz za čas, a to ešče na tak kratku dobu, že ani něstoji za to zeblikať galaty!?“ „Ja, ja! Něstoji a něstoji… Ale o tym řeč něidě,“ pravil sem ze smichem. „Tak něnapinej a mluv, v čim zas litaš?“ křiknul na mě stary mladenec Jiřik. Zvědavo se na mě dival aji stary zaryty komunista Kolder od stola, kaj sedi se svojimi soukmenovcami. Schvalně sem je chvilu napinal, luknul se dluhy dušek z čerstvo načepovaneho pivka, utřel pysk od pěny a po male odmlce jakoby ledabyle sem pravil: „Vitě, jak sem tu byl včera nervozni, že sem se zapomněl doma mobil. No a jak sem večer přišel dom, čekala na mě v kuchyni Mařa.

Nejdřiv mě zpucovala co sedim Na Upadnici tak dluho, a pak mi řekla, že už mi tři razy volali z Hornika, že se mnu potřebuju nutně mluviť. „Co se mnu potřebuju mluviť? Dyť mi před rokem pravili, že Lojzek v Horniku koňči bo z ekonomickich duvoduv se musí jeho obsah zmenšiť enem na štyry listy a tam nima místo na cypoviny!“ pravil sem ji na to, a chystal se isť spať. „Tuš o cypovinach řeč něbyla a sami teho koňca Lojzka litovali. To musiš přiznať. Takže by si im měl zavolať a zeptať se, co chcu,“ řekla Mařa a praštila dveřami do izby. Tak sem ju poslechnul a dneska rano do Hornika zavolal. Tam mi řekli, že tydenik Hornik se rozšiřuje, a esli něchcu s tymi svojimi kecami po roku zas pokračovať. Vitě, synci, chtěl sem ich s tym poslať do dupy, bo přeci enem roki se zastaviť nědaju a ta moja lebeň tež už zapomina, ale pak sem se řek: ,Skoňčiť možeše dycki!´, a kivnul sem na to,“ vysvětlil sem kamošum v čim litam. „To stě zrobil dobře, bo už se zas budeme na čtvrtky a Hornika těšiť,“ pravil od pipy Zbyňďa. „A něvraca se enem Lojzek v Hornikovi! Vracaju se do Karvine aji Hornicke slavnosti a do Stařiča Den horniku. Už včil, v poslední prazdninovu sobotu. Tuš jak, synci, pujdem aji my?“ oznamil a zaroveň se zeptal Erďa. „Ja bysem navrhoval Karvinu. Budě tam pruvod krojovanych haviřuv, mša za zahynulych v dole, zahraje do taňca Majovak, zazpivaju krom inych Pavel Dobeš a Anna K.,“ dodal. „Ale ve Stařiču na hřišťu zas budě pět Marketka Konvična! A tu ja miluju,“ zasnil se Poldek. „Nechtě to koňovi s větši hlavu a na našich robkach, bo beztak ony rozhodnu, kaj pujdem, ni?!“ smjal sem se. Ale aby bylo všecko při starym, ozval se tradičně Erďa: „To raz pravil isty chlop v hospodě kamošum: Letos u mořa se mě zeptala moja roba – Co se mam vzat na plaž, abych tam zaujala? – Co tak třeba lyže?!, pravil sem ji.“

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek