Jak šly události na Dole 9. květen
V rámci rozvoje těžkého průmyslu, v souladu
s požadavky národního hospodářství
a přijatých usnesení stranických orgánů
k zajištění výroby kvalitního koksovatelného
uhlí, bylo rozhodnuto o vybudování
dolu na zelené louce. Dne 1. dubna 1957
byl založen Důl Suchá – Stonava.
V rámci výstavby dolu byla vybudována
třídírna a oběh vozů včetně provizorní
nakládky těženého uhlí, které se
dopravovalo k úpravě na Důl Doubrava.
Třídírna se stala prvním článkem budoucí
úpravny uhlí a její provoz byl zahájen
v květnu 1961.
Na základě rozhodnutí vlády č. 846 ze
dne 7. 10. 1959 byla zahájena výstavba
vlastní úpravny uhlí, ukončena byla
k 1. 7. 1964. Původní stanovený termín
ukončení výstavby a uvedení úpravny uhlí
do provozu nebyl dodržen kvůli nutnosti
přepracovat úvodní projekt ze zpracovatelské
kapacity vsázky 5000 t/14 hod.
na 7500 t/14 hod.
Komplexní zkoušky se uskutečnily
ve dnech 21. až 27. 7. 1964. Na ně
navazoval tříměsíční zkušební provoz.
Po odstranění zjištěných závad a garančními
zkouškami potvrzené technické
způsobilosti a technologické účinnosti
úpravnických zařízení byla úpravna uhlí
uvedena do trvalého provozu.
Vytěžené surové uhlí bylo, po ručním
vybrání dřeva a kusů kamene nad
200 mm, podrceno v drtičích HerzogČesnek
a nad zásobníky surového uhlí
roztříděno na válcových třídičích ČKD
Krejčík na zrnitostní třídy 0 – 15 mm a 15
– 200 mm. Tyto zrnitostní třídy surového
uhlí byly odděleně uloženy, takže je bylo
možno zpracovávat samostatně.
Rozdružování hrubé vsázky (15 – 200 mm)
bylo realizováno v magnetitové suspenzi
v pracích vanách typu SM. Vhodným spojením
dvou pracích van byly získávány tři
produkty: Před rozdružováním jemné vsázky
(0 – 15 mm) se uskutečnilo na obloukových
sítech odkalení zrna 0 – 0,5 mm.
Rozdružování jemné vsázky (0,5 –
15 mm) bylo realizováno v magnetitové
suspenzi v pracích a přepíracích hydrocyklonech
o průměru 600 mm.
Surové kaly (0 – 0,5 mm) byly zpracovány
fl otací a odvodněny pak v plnoplášťových
odstředivkách UCM 3, které nahradily
původní nízkokapacitní vakuové filtry.
Odpadní vody byly v prvním stupni čištěny
v Čermákových žlabech, ze kterých
byly hrubé kaly cyklicky bagrovány. Přetoky
pak byly přečerpávány do kalových
nádrží „Kateřina 1, 2, 3“ s následnou
další těžbou a prodejem uhelných kalů.
Řada změn a rekonstrukcí
Během svého provozu doznal úpravárenský
komplex řadu změn a rekonstrukcí.
Již první roky provozu odhalily nedostatky
projektu a podcenění modernizace těžby
uhlí v dole – nasazení kombajnů s rotačními
řeznými orgány – a tím totální změny
zrnitostní skladby těženého uhlí.
První rekonstrukce v roce 1967 řešila
kapacitu kalového okruhu a morální zastaralost
některých technologických uzlů
a strojů. O tom, že rekonstrukce měla
velký ekonomický přínos, svědčí fakt, že
se snížily prací náklady, podstatně se
snížily prostoje a zvýšil se hodinový výkon
prádla. Skutečná návratnost nákladů
na rekonstrukci činila 0,39 roku.
V tomtéž roce byla uvedena do provozu
drtírna kamene, jako další objekt úpravárenského
komplexu, který zajišťoval
zpracování výpěrků na kvalitní základkový
materiál.
V roce 1975 byla realizována druhá
rekonstrukce technologického zařízení
úpravárenského komplexu, kdy byla
vyměněna produktová odvodňovací síta
Gröppel za vibrační odvodňovací síta polské
výroby WP-2. Dále bylo zrekonstruováno
vynášení surového uhlí ze zásobníků
a odsunové cesty praného uhlí.
Další modernizace technologie úpravy
uhlí nedala na sebe dlouho čekat. Hned
v roce 1977 byla plánována velká
rekonstrukce v hodnotě 100 mil. Kč,
ale vzhledem k plánovanému nájezdu
úpravny uhlí Dolu Darkov byla hodnota
rekonstrukce snížena na 1/5 původních
nákladů. Kromě výměny některých
strojních celků byl do provozu nasazen
jednotný typ třídičů PZK.
Další racionalizační opatření
Ani po těchto větších rekonstrukcích se
modernizace provozu úpravny uhlí nezastavila.
Řešení na zlepšování technologie
úpravy uhlí, pracovních podmínek
a bezpečnosti práce byla nacházena
ve zlepšovacích návrzích a v Komplexní
racionalizační brigádě (KRB), která byla
na úpravně ustanovena v roce 1978.
V KRBu aktivně pracovali technici
a přední pracovníci dělnických profesí
úpravny uhlí, zástupci dodavatelských
fi rem a vedení OKD.
Na začátku devadesátých let spolupracovalo
vedení podniku i úpravny uhlí
s polskou fi rmou Progres, která zajišťovala
rekonstrukci kalového okruhu a zpracování
fl otačních hlušin do tzv. plavené
základky (směs elektrárenského popílku,
fl otačních hlušin, cementu a vody).
Po přepojení trubního řádu kalových
vod v prádle nebyly od 2. 1. 1993 z úpravny
uhlí do sedimentačních nádrží Kateřina
vypouštěny žádné uhelné kaly. Do kateřinských
kalových nádrží byly vypouštěny
pouze přebytečné fl otační hlušiny.
Na základě dohody okresních orgánů
a vedení OKD bylo rozhodnuto o vybudování
sedimentačních nádrží fl otačních
hlušin na odvale hlušin a předání kateřinských
nádrží k ekologické rekultivaci.
Nádrže na odvalu byly cyklicky napouštěny
a těženy. Odvodněnými fl otačními
hlušinami byly zaváženy prolákliny v okolí
podniku.
V roce 1995 došlo ke druhému
spojení Dolu 9. květen a Dolu Darkov.
Úpravárenský komplex Dolu 9. květen byl
řízen vedením úpravny uhlí Dolu Darkov.
Spojením obou důlních závodů chodbou
v podzemí, byla těžba z důlního pole Dolu
9. květen postupně převáděna na Důl
Darkov a výkon úpravny na Dole 9. květen
klesal. Veškerá těžba byla převedena
„spodem“ na Důl Darkov. Po zpracování
zásob surového uhlí na Dole 9. květen
byl provoz úpravárenského komplexu
na tomto důlním závodě dne 31. 12.
2001 zcela zastaven.
Zbyněk Szostek
