Susedka ma chlopa!

„Něchceš se isť projisť?“ zeptala se mě v sobotu navečer Mařa. Vyvalil sem očiska: „A čemu?“ Překvapeni bylo na mistě, bo kaj to kdo viděl, aby mě roba v sobotu sama vyhaňala do hospody. „Maš bokovku a v tym dešču němatě kaj isť?“ dodal sem ešče jednym dychem. „Zje jebly?! Enem potřebuju povysavať kvartyr a tak něpotřebuju, aby ses mi tu plantal,“ štěkla. „A nězapomeň, že v pul sedme budě na čete dvojce tyn tvuj novy pražski kamoš – profesor Dvořak – zas vykladať o Praze. Tuš až vam to kelner pusti,“ řekla mi ve dveřach, abysem se uvědomil, že dobře vi, kaj idu! Na Upadnici bylo živo, až sem měl pocit, že všecky roby zrovna vysavaju. Když sem kamošam vyzradil jak mě Mařa vyhnala z kvartyra, smjali se a vtipkovali, že ma beztak laufa. „Dřiv než se s vami budu přežirať, musi Zbyňďa pustiť čete dvojku, abysem vam, vy ignoranti, ukazal svojiho noveho kamoša – profesora Dvořaka,“ podminil sem, a když Zbyňďa cvaknul ovladačem a profesor dovykladal o tym, jak maliř Mikolaš Aleš něuspěl při vyzdobě Narodního divadla, pravil Poldek: „Jak to, že se s nim znaš?“

Jak to vidí stryk Lojzek

„To sem vam ešče něřeknul? Tuš jak sem byl oto na tej tour de knajpa v Praze, něbylo u Zlateho Tygra volne misto. Enem u stola stabilnich štamgastuv a tam pravě tyn Dvořak seděl. Podival se na nas, viděl, že nam slina kape od huby – myslel se, že mame taku žizeň a my už měli v dupě piva od Kocoura! – a pravil, až se klidně přisedněme. No a pak zme se začali vykladať, my spiše posluchať, zajimavosti z kulturni Prahy. No, bylo fajně až do doby, kdy synek zjistil podle fotky na stěně, že pan profesor je zaryty fanda pražske Sparty. To mu vzalo chuť na dalši piviště. Tak zme rychle zaplatili, slušně pana profesora pozdravili a smjetali dali v te naši tour de knajpa! ,Je to sparťanski chuj!‘, ulevil se před hospodu synek a hned se mi omluvil za to, že sprostě mluvi, ale inač pry němože!“ Chlapi ani něstačili reagovať na muj oznam, když se rozvalily dveři od hospody a v nich stala naša susedka, dluholeta vdova Očadlička ze žbankem v ruce. V hrobovym tichu hrdo došla až ku pipě a stejnako hrdo pravila ku Zbyňďovi: „Natočtě mi štyry kusky!“ „Ale, co se robi, dostala stě se, Očadličko, chuť na pivo?! Vino už vam něšmakuje?“ zeptal sem se ze smichem. „Ale guvno, Lojzek, vino mi šmakuje, ale tyn muj je pivař!“ odpověděla mi tak nahlas a s hrdosťu, že to musela zaregistrovať cela hospoda. „Vy matě chlopa? Vy, taka zasadova vdova?“ divil se Poldek. „No a co?! Tež možu byť šťastna, ni?! Už bylo te moji samoty dosť!“ pravila, a s plnym žbankem zmizla z hospody. Naše překvapenim odevřene pysky zavřel až Erďa: „Ten znatě? To pravi taka děvuška tymu svojimu: ,Zlato, ty jsi úžasný milenec! Jsme spolu jen dva týdny a já už jsem ve třetím měsíci!’

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek